en ru

Toxická recyklace pokračuje. Její obětí jsou dělníci v rozvojových zemích i naše děti.

30.8.2017 - PRAHA | Články
Rozbíjení trubic zářivek kladivy nebo tavení plošných spojů, kabelů a plastů na otevřeném ohni patří mezi běžné praktiky pro získání drahých kovů a dalších druhotných surovin z elektroodpadu. Dělníci stojící v dýmu taveného elektroodpadu málokdy tuší, že pracují s toxickým materiálem, který obsahuje řadu chemických látek, které vdechují. Ani v oficiálních recyklačních závodech není situace lepší – management podniku samozřejmě důsledky práce s elektroodpadem zpravidla zná, ale ignoruje je. Proč by je také neignoroval, když tak činí i mezinárodní politika?  

Řada nevládních organizací z celého světa se pokouší na pracovní podmínky a důsledky našeho odpadového hospodaření upozorňovat, ale otázku, co se s mobilem nebo televizí, která dosloužila, po jejím odložení na sběrný dvůr děje, si stále málokdo z nás položí. Jako by se nás to už netýkalo. Arnika v rámci své práce v síti mezinárodních nevládních organizací IPEN ve svém průzkumu zjistila, že se nás to týká možná více, než jsme si připouštěli. Na trhu s hračkami ve 26 zemích světa včetně České republiky a dalších zemí Evropy našla kopie Rubikových kostek vyrobených z recyklovaného plastu elektroodpadu a zjistila, že obsahují bromované zpomalovače hoření. Parodoxně, hračka, která má rozvíjet inteligenci dětí, obsahuje látky, které dělají pravý opak. Nalezené zpomalovače mohou u dětí způsobovat poruchy chování a učení nebo známý syndrom ADHD. Protože jsou tyto vlastnosti persistentních organických polutantů již dobře známy, vlády mnoho zemí z celého světa se je rozhodly eliminovat zařazením na černý list Stockholmské úmluvy. Zároveň ovšem dovolily pokračovat s recyklací odpadu, který tyto látky obsahuje. Vysoce toxické chemikálie se tak dostávají do výrobků, kam se původně ani nepřidávaly a především do rukou a úst dětí.

Zdraví dělníků recyklačních firem a našich dětí vypadá jako dostatečný argument pro ukončení toxické recyklace. Arnika ho demonstrativně přednesla na květnovém zasedání úmluvy, zorganizovala v šedých konferenčních prostorech happening nazvaný Toxic Toy Store, kde ve stylu amerických reklamních kampaní nabízela hračky s extra vysokými koncentracemi zpomalovačů. Nikdo z delegátů by si zjevně takovou hračku pro své děti nekoupil, přesto k ukončení toxických recyklačních praktik nedošlo. Dle Arniky to znevažuje dobré záměry recyklace odpadu a vrhá nechtěný stín na ekonomiku oběhového hospodářství, která je aktuálním tématem Evropské unie. Zjevné je, že Arnika spolu s IPENem připravila na zasedání úmluv prostor pro ukončení recyklace, ke kterému by mohlo dojít při další schůzce stran úmluvy za dva roky. Otázkou však zůstává, zda chceme takové ignoranci přihlížet. Běžný spotřebitel se může zpomalovačům hoření v hračkám vyhnout, ale pouze za předpokladu, že se bude vyhýbat recyklovaným materiálům. A to docela jistě není ideální varianta.

jbj
podporte
Sledujte nás:

Přehled zpráv emailem