Skládka v Pozďátkách, určená původně pro zpracování a ukládání odpadů produkovaných v Třebíči a okolí, začala být provozována jako řízená od roku 1994 a byla určená pro odpady kategorie Z a ZN. Celková rozloha skládky je 41 581 m2, plánovaná kapacita skládky byla původně 158 800 m3. V první etapě byla využita kapacita celkem 36 300 m3, přičemž 9 800 m3 připadalo na zastřešenou část skládky.
Maximální mocnost skládky je uváděna 10 – 12 m. Nezakrytá část skládky je cca z 90 % využita a naplněna odpady. Jedná se o typ skládky kombinované, podúrovňové s nadúrovňovou, mající kombinované robustní těsnění, garantující nemožnost poškození těsnících bariér váhou odpadu. Nad těmito těsnícími bariérami je uložena vrstva tříděného štěrku s PEHD perforovanými trubkami jako vrchní plošná drenáž. Svislé těsnící prvky jsou dále chráněny dřevěnou bariérou a svahy pneumatikami.
Vody z prostoru skládky jsou odváděny dvěma drenážními systémy. První drenážní systém odvodňuje nezakryté části skládky a ústí do bezodpadové jímky o objemu cca 50 m3. Druhá drenáž zachycuje a odvádí podzemní vody z podložních hornin pod těsněním skládky.
Z bezodtokové nepropustné jímky byla skládková voda přečerpávána do nadzemních nádrží o objemu cca 190 m3, které byly pro běžný provoz skládky zcela dostačující. Z těchto nádrží byla skládková voda vracena rozlivným systémem na skládku, aby se přirozenou cestou odpařovala. Přebytečná skládková voda měla být zneškodňována v určené čistírně odpadních vod. Skládka má vybudovaný obvodový záchytný příkop, chránící skládku před vniknutím povrchově tekoucí vody.
Odpady
Z dokumentace provozovatele skládky je zřejmé, že na skládku Pozďátky bylo v období od 1.1.1994 do 31.1.1997 vyvezeno a uloženo 137 druhů odpadů o celkové hmotnosti 23 284 tun. (viz tabulka)
Z celkové hmotnosti uložených odpadů 42 % představuje síran železnatý. Jeho dodavatelem byl vlastník skládky Pozďátky a pocházel ze skládky “C” Prechezy a.s. Přerov, kde byly do roku 1992 ukládány tzv. “kyselé systémy” vznikající při výrobě titanové běloby síranovou metodou z nerostu ilmenit (FeTiO3).
Na základě správního rozhodnutí oblastního inspektorátu ČIŽP v Olomouci bylo v listopadu 1995 vyhlášeno výběrové řízení k zajištění dodavatele na odstranění starých ekologických zátěží v Přerově, v lokalitě III, kde asanovaným objektem je skládka odpadního síranu železnatého. Odpad byl nehomogenní, obsahoval podíl volné kyseliny sírové (v průměru až 15 %). V tomto odpadu byly vedle 11,7 hm. % Fe, cca 1 hm. % Ti zjištěny i další kovy: 0,1 mg Cd/kg sušiny, 37,6 mg Cu/kg sušiny, 56,8 mg Zn/kg sušiny, 31,1 mg Ni/kg sušiny.
Nabídkový projekt k sanaci skládky přepokládal úpravu přímo v prostoru lokality „C“ navezením karbidových kalů na skladované sírany a jejich promísení. Následnou reakcí měl vzniknout odpad, jehož parametry by odpovídaly limitním hodnotám charakterizující výluhové třídy II.b, max. III.b podle tabulky 2, resp. 3 přílohy č. 1 nařízení vlády č.513/1992 Sb. Technická část nabídkového projektu neobsahovala jakýkoliv chemický popis předpokládaných reakcí, ani chemický popis upraveného odpadu.
Projekt předpokládal, že přeprava odpadů, které nebude možno upravovat, tj. betony, zbytky těsnící vany nebo odpadní síran, jenž nebude záměrně upravován, nebo bude využíván k neutralizaci alkalických odpadů na skládce 5. skupiny, měla být zajišťována jako přeprava nebezpečné látky podle předpisu ADR na skládku Pozďátky.
Problémy
Již v roce 1996 zjistily orgány státní správy v oblasti životního prostředí na skládce výskyt nadměrného množství kyselých odpadních vod zadržovaných v tělese skládky.
Provoz skládky popsaný v provozním řádu obsahoval prvky, které vedly k porušování nebo přímo porušovaly předpisy o nakládání s odpady. Změna ve způsobu provozování skládky byla řešena administrativně, a v důsledku toho se nepromítla do technických opatření a skutečného provedení stavby. Systém shromažďování a zneškodňování skládkových vod se tak dostal do rozporu s platnými předpisy pro navrhování a výstavbu skládek. Tento nedostatek se projevil v okamžiku, kdy byl na skládku uložen odpad z Prechezy a.s. Přerov.
Nebyly brány v úvahu zkušenosti z existující ekologické zátěže skládky provozované a.s. Precheza Přerov, změny kvality odpadu v důsledku vlivu povětrnosti a vzdušného kyslíku, resp. interakcemi s dalšími odpady. Nebyla věnována ani pozornost chemismu úpravy vznikajících skládkových vod a samotného odpadního síranu spočívající v neutralizaci odpadů sloučeninami obsahující vápník. Za hrubou chybu považujeme skutečnost, že nebylo přihlédnuto ke skutečné povaze odpadu, z něhož se uvolňuje až 15 % kyselina sírová umožňující vyluhování obsažených těžkých kovů, popř. další interakce s jinými odpady na skládce. Uvolněná kyselina negativně ovlivňovala kvalitu a stálost těsnícího systému a vedla až k jeho trvalému znehodnocení.
Dlouhodobé zadržování kontaminovaných vod v tělese skládky narušilo funkci systému odvodu skládkových vod. Hrozba kontaminace podzemních a povrchových vod skládkovými vodami se stala skutečností.
Návrh řešení
K zastavení pokračující kontaminace horninového prostředí, povrchových a podzemních vod je nutné:
- Ihned pokračovat v dříve zahájených a přerušených sanačních pracech na místě, které spočívají v odčerpávání skládkových vod, jejich neutralizaci a jejich dalším zpracování ve smluvně zajištěné čistírně odpadních vod.
- Skladované odpady vytěžit, neutralizovat s použitím odpadních alkalických surovin, zejména vápenatých nebo sodných. Provést revizi, resp. nutné opravy těsnícího systému skládky a zneutralizovaný odpad zpětně uložit.
- Vodní hospodářství upravit tak, aby jímky byly bezodtokové, kapacitou dostačující k zachycení vzniklých skládkových vod.
Celkové škody vzniklé na majetku, resp. na životním prostředí přesně vyčíslit nelze. Je však možno konstatovat, že stálé odkládání řešení tohoto problému je zcela nesmyslné a přináší sebou jen další náklady.
Doc. Ing. Ivan Mašek, CSc., VUT Brno, Chemická fakulta
Ing. Jan Mičan, Ekologické audity a posudky, s.r.o.
Časopis Odpadové fórum – 5/2001
