Bromované zpomalovače hoření zabraňují nebo omezují vznícení hořlavého materiálu. Obvykle jsou přidávány do textilií, nábytku, izolací a elektroniky. Používají se většinou látky s obsahem bromu, které jsou strukturou podobné polychlorovaným bifenylům (PCB), již dávno zakázaným. Nejčastěji používané jsou tzv. polybromované difenylétery či hexambromcyklododekan. Řada z nich již byla zakázána, a to i na mezinárodní úrovni Stockholmskou úmluvou. Jedná se totiž o látky v přírodě se špatně rozkládající a přetrvávající dlouho v přírodě.
Zpomalovače poškozují imunitní, hormonální a reprodukční systém. Jsou spojené se sníženou inteligencí a soustředěním u malých dětí. Vědci se domnívají, že také způsobuje rakovinu jater. Do lidského organismu se vedle konzumace potravin dostávají při kontaktu s kůží nebo vdechnutím.
Každým rokem na celém světě vyprodukujeme 322 milionů tun plastového odpadu. Ten často putuje do rozvojových zemí, k dalšímu zpracování. S ním do recyklačních zařízení míří i zakázané zpomalovače hoření, které byly součástí původního výrobku. Evropská unie povoluje firmám, aby při výrobě používaly recyklovaný materiál, do kterého se kdysi směly přidávat dnes již zakázané látky. A tak se k nám prostřednictvím recyklovaných výrobků vracejí toxické látky jako bumerang.
Rizikové chemikálie nakonec končí v hračkách, stavebních materiálech a vybavení domácnosti, zkrátka v předmětech, kterými jsme denně obklopeni.
Cílem kampaně Arniky RECYKLUJ BEZ JEDŮ je odstranit tyto látky z recyklačního koloběhu a zabránit, aby se z toxického plastu nadále vyráběly nové produkty. Recyklace je přeci správnou cestou, která šetří zdroje i energii. Podepište výzvu Recykluj bez jedů a pomozte nám prosadit čistou recyklaci.
Mezi nejznámější z těžkých kovů patří rtuť, olovo, kadmium či arsen, které jsou také nejvíce problematickými z hlediska jejich působení na lidské zdraví. Jejich organické formy a sloučeniny jsou většinou více nebezpečné pro lidské zdraví než elementární kovy a současně se kumulují v životním prostředí podobně jako jiné organické látky. Působí tak na lidské zdraví dlouhodobě. Nebezpečné jsou zejména pro děti a těhotné ženy. Jejich působení může poškodit neurologický vývoj dětí (zejména olovo a rtuť) či být původcem vzniku rakoviny (kadmium).
Olovo je spojováno s negativním působením na nervovou soustavu, poruchami chování nebo snižováním intelektu, které bylo prokázáno již při velmi nízkých dávkách, a to především u dětí. Mezi hlavní zdroje příjmu olova patří v Evropě voda a potraviny. Vzhledem k tomu, že děti mají potřebu věci nejen osahávat či očichávat, ale i chutnat, bývá dětský organismus vystaven dalšímu působení olova z půdy, písku či prachu.
Kadmium je označeno jako rakovinotvorná látka, která způsobuje zejména rakovinu dýchacích cest a prostaty. Současně poškozuje ledviny a narušuje působení hormonů. Jedná se o bioakumulativní prvek, který se ukládá v ledvinách a tělo ho velmi špatně vylučuje. Je nebezpečný pro těhotné ženy, neboť proniká placentou do těla nenarozeného plodu. Jako hlavní zdroj příjmu kadmia nekuřáků je potrava (WHO). Kouření cigaret významně zvyšuje zatížení lidského organismu kadmiem.
Rtuť je vysoce toxická a pro svou schopnost ničení či poškozování struktury bílkovin v buňkách představuje nebezpečí jak pro organismy živočichů i rostlin. Nejnebezpečnější pro lidský organismus jsou organické sloučeniny rtuti (především dimethylrtuť), které se velmi dobře akumulují v organismech a následně se přenášejí potravním řetězcem. Dimethylrtuť má vysoce toxické účinky na nervovou soustavu a pro svou schopnost prostupovat placentární a mozkovou tkání je nebezpečná zejména pro těhotné ženy, jejichž plody ohrožuje. Ukládá se v lidském těle a během těhotenství se postupně dostává do vyvíjejícího se organismu dítěte. Uvádí se, že smrtelná dávka dimethylrtuti je 0,1 ml.
Arsen je znám jako jedovatá látka působící akutní otravu. V běžném okolním životním prostředí se všichni setkáváme s určitou nízkou hladinou expozicí arsenem. Vyšší dávky mohou organismus poškodit. Arsen je značně jedovatý a dlouhodobé používání vod s malými koncentracemi As způsobuje chronické onemocnění. Arsen je klasifikován jako prokázaný lidský karcinogen, tedy látka z tohoto hlediska s bezprahovým účinkem. Arsen může způsobit dermatologické změny na pokožce, ekzémy a alergii, zvyšuje výskyt cévních chorob, zvyšuje výskyt potratů, je rakovinotvorný a mutagenní. Patří mezi nervové kumulativní jedy (značně se kumuluje např. ve vlasech).
Těžké kovy v životním prostředí se ukázaly být problémem již před dlouhou dobou. Proto jsou regulovány většinou zákonů. Některé z nich jsou problematičtější než jiné kvůli své nebezpečnosti pro lidské zdraví. K nejvíce nebezpečným patří rtuť, arsen, kadmium a olovo, které poškozují ledviny, játra, působí negativně na nervovou soustavu a mají především negativní dopad na vývoj lidského plodu a vývoj dětí. Přestože v Praze jsou jejich koncentrace známy v různých matricích z konce 90. let minulého století, neznáme, jaké jsou jejich koncentrace v pražských domácnostech v prachu, který je hlavní cestou do dětského organismu. Současně nejsou zcela jasné zdroje znečištění těmito kovy v současných pražských domácnostech, obzvláště v době, kdy se výrobky či vybavení bytů ukazují jako podstatný zdroj znečištění prostředí. Stejně tak jimi ale mohou v některých městských částech být i přetrvávající průmyslové zdroje.
Cílem projektu je zmapovat zátěž vnitřního prostředí vytipovaných budov a domácností v Praze čtyřmi nebezpečnými kovy, konkrétně rtutí, olovem, kadmiem a arsenem pomocí rentgenového spektrometru a najít jejich potenciální zdroje. Současně chceme uživatelům těchto prostor (ať už veřejných anebo domácností) pomoci vyhnout se zátěži těmito toxickými kovy.
V Integrovaném registru znečišťování (IRZ) je v současné době zařazeno 93 chemických látek s různými dopady na životní prostředí a lidské zdraví. Arnika již od roku 2005 zveřejňuje žebříčky největších znečišťovatelů z průmyslových a zemědělských provozů právě na základě jejich hlášení úniků a přenosů škodlivých látek do IRZ. Aby takové hodnocení bylo možné, musíme látky seskupit podle toho, jak působí na životní prostředí a lidské zdraví. V následujícím textu najdete podrobné vysvětlení k jednotlivým skupinám látek, případně další doplňující informace, které vám mohou pomoci pochopit také, do jaké míry dochází při takovém seskupení ke zjednodušení.
U většiny skupin látek vyhodnocujeme jejich celkové úniky do ovzduší, vody a půdy podle dat zveřejněných v IRZ. Nezapočítáváme přenosy látek v odpadech a odpadních vodách, protože z IRZ není zřejmé, zda pak dochází k jejich přímým únikům do životního prostředí anebo nikoliv. Většinou by k nim docházet nemělo. Výjimku tvoří látky, kde lze i jejich přítomnost v odpadech považovat za vážné riziko pro životní prostředí do budoucna, konkrétně perzistentní organické látky (POPs), včetně dioxinů, a rtuť a její sloučeniny.
Rakovinotvorné látky mají svůj název odvozený od zjištění, že mohou vyvolat onemocnění rakovinou. Do této skupiny řadíme chemické látky či jejich sloučeniny klasifikované Mezinárodní agenturou pro výzkum rakoviny (IARC) jako karcinogenní (1), pravděpodobně (2A) a možná (2B) karcinogenní pro člověka. Do skupiny 1 náležejí tyto chemické látky nebo jejich sloučeniny ohlašované do IRZ: arsen, azbest, benzen, ethylenoxid, formaldehyd, chrom, kadmium, polychlorované bifenyly (PCB), trichlorethylen a vinylchlorid. Do skupin 2A a 2B náležejí tyto chemické látky nebo jejich sloučeniny hlášené do IRZ: 1,2,3,4,5,6 - hexachlorcyklohexan (HCH), 1,2-dichlorethan (DCE), di-(2-ethyl hexyl) ftalát (DEHP), dichlordifenyltrichlorethan (DDT), dichlormethan (DCM), ethylbenzen, heptachlor, hexachlorbenzen (HCB), chloralkany (C10-13), chlordan, chlordecon, lindan, mirex, naftalen, nikl, olovo, rtuť, styren, tetrachlorethylen, tetrachlormethan (TCM), toxafen a trichlormethan.
Při porovnání žebříčků u této skupiny látek je nutné mít na paměti, že jejich klasifikace IARC se může v průběhu let měnit. Takže například ftalát DEHP nebyl v prvních letech zveřejňování žebříčků řazen mezi potenciálně karcinogenní látky, ale jeho podíl na pořadí jednotlivých znečišťovatelů není tak závratný.
Do této skupiny patří látky či jejich sloučeniny klasifikované Mezinárodní agenturou pro výzkum rakoviny (IARC) jako karcinogenní (1) pro člověka. Do skupiny 1 náležejí následující chemické látky anebo jejich sloučeniny ohlašované do IRZ: arsen, azbest, benzen, ethylenoxid, formaldehyd, chrom, kadmium, polychlorované bifenyly (PCB), trichlorethylen a vinylchlorid.
Při porovnání žebříčků u této skupiny látek je nutné mít na paměti, že jejich klasifikace IARC se může v průběhu let měnit. Do skupiny 1 například přibyly polychlorované bifenyly, ale jejich podíl na celkovém součtu emisí je mizivý, byť škodí i v relativně nízkých koncentracích.
Celkový součet rakovinotvorných látek je do jisté míry zjednodušující, protože nemůže zachytit jejich další osud v životním prostředí a skutečnou expozici (vystavení) lidí působení těchto látek. Zatímco některé látky se do lidského organismu dostávají do lidského organismu především jejich vdechováním, u jiných představuje větší riziko jejich požití s potravou. Rozdílná je i kritická koncentrace. Informace, kterou sestavené žebříčky poskytují je spíše orientační. To platí i pro potenciálně rakovinotvorné látky.
Zařazení látek mezi reprotoxické (poškozující rozmnožování) vychází z hodnocení EPA státu Kalifornie1 a z profilů látek uvedených na internetových stránkách Integrovaného registru znečišťování. Mezi reprotoxické jsme na základě zmíněných dokumentů zařadili následující látky: 1,2,3,4,5,6-hexachlorcyklohexan (HCH), arsen, benzen, benzo(g,h,i)perylen, dichlordifenyltrichlor-ethan (DDT), di-(2-ethyl hexyl) ftalát (DEHP), diuron, ethylenoxid, fluoranthen, hexachlorbenzen (HCB), chlordecon, chrom, kadmium, mirex, nonylfenol a nonylfenolethoxyláty, organické sloučeniny cínu, oxid uhelnatý, pentachlorbenzen, polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU), polychlorované bifenyly (PCB), polychlorované dioxiny + furany (PCDD/F), rtuť, simazin, toluen, toxafen, tributylcín a jeho sloučeniny, trifenylcín a sloučeniny a xyleny.
Při vyhodnocování jsou odděleně vyhodnoceny emise oxidu uhelnatého, který poměrně rychle reaguje a je emitován ve vysokých množstvích. Pokud bychom jej vyhodnocovali společně s ostatními reprotoxickými látkami, zcela by se zastřel jejich podíl na emisích, byť může jít o látky nebezpečné již v nižších koncentracích než je tomu o oxidu uhelnatého.
1 State of California EPA - Office of Environmental Health Hazard Assessment 2015: Safe Drinking Water and Toxic Enforcement Act of 1986 - Chemicals Known to the State to Cause Cancor or Reproductive Toxicity, 25.8.2015. Proposition 65. Available at: http://www.oehha.ca.gov/prop65/prop65_list/Newlist.html#list
Zařazení látek mezi mutagenní vychází z profilů látek uvedených na internetových stránkách IRZ. Do skupiny mutagenních látek patří tyto chemické látky nebo jejich sloučeniny ohlašované do IRZ: alachlor, anthracen, 1,2-dichlorethan, diuron, ethylenoxid, fenoly, formaldehyd, mirex, polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU), trifluralin, trichlorethylen a vinylchlorid .
Jako endokrinní látky označujeme ty, které narušují fungování hormonálního systému (tedy žláz s vnitřní sekrecí), někdy se pro ně používá název endokrinní disruptoři (tvrdý český přepis anglického názvu). Zařazení látek mezi endokrinní vychází z klasifikace látek v EU a USA. Do skupiny endokrinních látek patří tyto chemické látky nebo jejich sloučeniny ohlašované do IRZ: atrazin, chloralkany (C10-13), di-(2-ethyl hexyl) ftalát (DEHP), polychlorované bifenyly (PCB), polychlorované dioxiny + furany (PCDD/F), tetrachlorethylen (PER), trichlorbenzeny, styren.
Ke skleníkovým plynům se počítají látky, které způsobují oteplování atmosféry Země (globální klimatické změny) prostřednictvím tzv. skleníkového efektu. Pořadí provozoven podle množství vypouštěných skleníkových plynů (oxid uhličitý, oxid dusný, metan) vyjadřujeme v přepočtu na jejich potenciál přispívat ke skleníkovému efektu. Umístění na prvních místech ovlivňují většinou jen emise oxidu uhličitého, jehož skleníkový potenciál je roven jedné.
Kyselé srážky jsou mimo jiné zodpovědné za oslabení a odumírání smrkových lesů v našich horách. Způsobují je emise plynů, k nimž počítáme následující látky ohlašované do IRZ: amoniak, oxidy dusíku, oxidy síry, fluorovodík a chlorovodík. Jedná jen emise do ovduší.
Do této skupiny patří plyny, které se díky své odolnosti dostávají do vyšších vrstev atmosféry a až v nich se rozkládají a uvolňují chlor, který pak reaguje s ozonem, váže jeden atom kyslíku a ničí tak ozonovou vrstvu chránící Zemi před ničivým tvrdým UV zářením. Jeden atom chlóru takto může rozložit až 10 000 molekul ozónu. V žebříčcích uvádíme množství látek v přepočtu na jejich potenciál přispívat k poškozování ozónové vrstvy Země v celkových únicích do ovzduší. Jedná se pouze o čtyři látky (nebo jejich skupiny) ohlašované do IRZ: halony, hydrochlorofluorouhlovodíky (HCFC), chlorofluorouhlovodíky (CFC) a tetrachlormetan (TCM). Potenciál poškozování ozónové vrstvy je vztažen k účinkům CFC (tzv. tvrdé freony), jejichž potenciál je 1. Pro HCFC (tzv. měkké freony) používáme koeficient 0,062, pro TCM koeficient 1,1 a pro halony koeficient 6,1.
Do této skupiny jsme vybrali látky hlášené v emisích do vody a klasifikované některou z R-vět jako nebezpečné pro vodní organismy či vodní prostředí:R50: Vysoce toxický pro vodní organismy, R51: Toxický pro vodní organismy, R52: Škodlivý pro vodní organismy a R53: Může vyvolat dlouhodobé nepříznivé účinky ve vodním prostředí. Konkrétně tedy do této skupiny patří následující látky ohlašované do IRZ: 1,2,3,4,5,6-hexachlorcyklohexan (HCH ), arsen a jeho sloučeniny, atrazin, bromované difenylétery (PBDE), DDT, diuron, endosulfan, endrin, heptachlor, hexachlorbenzen,chloralkany (C10-13), chlordan, chlordecon,chlorfenvinfos,chlorpyrifos, chrom a jeho sloučeniny,isodrin, isoproturon, kadmium a jeho sloučeniny,kyanidy, lindan (γ-HCH), měďa její sloučeninymirex, naftalen, nikla jeho sloučeniny, nonylfenol a nonylfenolethoxyláty, olovo a jeho sloučeniny, pentachlorbenzen(PeCB), polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU), polychlorované bifenyly (PCB), rtuť a její sloučeniny, simazin, sloučeniny organocínu, toxafen, tributylcín, trifenylcín, trifluralin a zinek a jeho sloučeniny.
Do skupiny POPs jsme zařadili látky uvedené na seznamech Stockholmské úmluvy a POPs protokolu ke Konvenci o dálkovém přenosu škodlivin v ovzduší. Jedná se o 1,2,3,4,5,6-hexachlorcyklohexan (HCH), aldrin, bromované difenylétery (PBDE), DDT, dieldrin, endosulfan, endrin, heptachlor, hexachlorbenzen (HCB), hexachlorbutadien (HCBD), chlordan, chlordecon, lindan, mirex, organické sloučeniny cínu, pentachlorbenzen (PeCB), polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU), polychlorované bifenyly (PCB) a toxafen. U perzistentních organických látek do přenosů odpady nepočítáme obsah polychlorovaných bifenylů (PCB) a bromovaných difenyléterů (PBDE), jež podle našeho odhadu nemusely vzniknout jako vedlejší produkt výroby v provozech. Jinak v případě POPs započítáváme i jejich přenosy v odpadech. Pro dioxiny (PCDD/Fs) sestavujeme ještě zvláštní samostatnou tabulku.
Pod zažitým zkráceným termínem dioxiny se skrývají dvě rozsáhlé skupiny chemických látek: polychlorované dibenzo-p-dioxiny (PCDD) a polychlorované dibenzofurany (PCDF). Aby se v výsledných hodnotách koncentrací dioxinů v životním prostředí odrazila i jejich rozdílná toxicita, vyjadřuje se jejich množství zásadně v přepočtu na toxický ekvivalent (TEQ). Jeho hodnota je stanovena vynásobením skutečné koncentrace toho kterého kongeneru dioxinů v měřeném vzorku (matrici) odborně stanoveným koeficientem toxicity kongeneru, přičemž hodnotu 1 má koeficient pro nejtoxičtější dioxin, kterým je 2,3,7,8-TCDD. Více informací lze nalést na stránce s profilem skupiny látek nazývané jako dioxiny.
 |
||
| Objednejte si rozšířené vydání praktického průvodce při každodenním rozhodování za příznivou cenu.… | ||
|
