Mezi nejznámější z těžkých kovů patří rtuť, olovo, kadmium či arsen, které jsou také nejvíce problematickými z hlediska jejich působení na lidské zdraví. Jejich organické formy a sloučeniny jsou většinou více nebezpečné pro lidské zdraví než elementární kovy a současně se kumulují v životním prostředí podobně jako jiné organické látky. Působí tak na lidské zdraví dlouhodobě. Nebezpečné jsou zejména pro děti a těhotné ženy. Jejich působení může poškodit neurologický vývoj dětí (zejména olovo a rtuť) či být původcem vzniku rakoviny (kadmium).
Olovo je spojováno s negativním působením na nervovou soustavu, poruchami chování nebo snižováním intelektu, které bylo prokázáno již při velmi nízkých dávkách, a to především u dětí. Mezi hlavní zdroje příjmu olova patří v Evropě voda a potraviny. Vzhledem k tomu, že děti mají potřebu věci nejen osahávat či očichávat, ale i chutnat, bývá dětský organismus vystaven dalšímu působení olova z půdy, písku či prachu.
Kadmium je označeno jako rakovinotvorná látka, která způsobuje zejména rakovinu dýchacích cest a prostaty. Současně poškozuje ledviny a narušuje působení hormonů. Jedná se o bioakumulativní prvek, který se ukládá v ledvinách a tělo ho velmi špatně vylučuje. Je nebezpečný pro těhotné ženy, neboť proniká placentou do těla nenarozeného plodu. Jako hlavní zdroj příjmu kadmia nekuřáků je potrava (WHO). Kouření cigaret významně zvyšuje zatížení lidského organismu kadmiem.
Rtuť je vysoce toxická a pro svou schopnost ničení či poškozování struktury bílkovin v buňkách představuje nebezpečí jak pro organismy živočichů i rostlin. Nejnebezpečnější pro lidský organismus jsou organické sloučeniny rtuti (především dimethylrtuť), které se velmi dobře akumulují v organismech a následně se přenášejí potravním řetězcem. Dimethylrtuť má vysoce toxické účinky na nervovou soustavu a pro svou schopnost prostupovat placentární a mozkovou tkání je nebezpečná zejména pro těhotné ženy, jejichž plody ohrožuje. Ukládá se v lidském těle a během těhotenství se postupně dostává do vyvíjejícího se organismu dítěte. Uvádí se, že smrtelná dávka dimethylrtuti je 0,1 ml.
Arsen je znám jako jedovatá látka působící akutní otravu. V běžném okolním životním prostředí se všichni setkáváme s určitou nízkou hladinou expozicí arsenem. Vyšší dávky mohou organismus poškodit. Arsen je značně jedovatý a dlouhodobé používání vod s malými koncentracemi As způsobuje chronické onemocnění. Arsen je klasifikován jako prokázaný lidský karcinogen, tedy látka z tohoto hlediska s bezprahovým účinkem. Arsen může způsobit dermatologické změny na pokožce, ekzémy a alergii, zvyšuje výskyt cévních chorob, zvyšuje výskyt potratů, je rakovinotvorný a mutagenní. Patří mezi nervové kumulativní jedy (značně se kumuluje např. ve vlasech).
Těžké kovy v životním prostředí se ukázaly být problémem již před dlouhou dobou. Proto jsou regulovány většinou zákonů. Některé z nich jsou problematičtější než jiné kvůli své nebezpečnosti pro lidské zdraví. K nejvíce nebezpečným patří rtuť, arsen, kadmium a olovo, které poškozují ledviny, játra, působí negativně na nervovou soustavu a mají především negativní dopad na vývoj lidského plodu a vývoj dětí. Přestože v Praze jsou jejich koncentrace známy v různých matricích z konce 90. let minulého století, neznáme, jaké jsou jejich koncentrace v pražských domácnostech v prachu, který je hlavní cestou do dětského organismu. Současně nejsou zcela jasné zdroje znečištění těmito kovy v současných pražských domácnostech, obzvláště v době, kdy se výrobky či vybavení bytů ukazují jako podstatný zdroj znečištění prostředí. Stejně tak jimi ale mohou v některých městských částech být i přetrvávající průmyslové zdroje.
Cílem projektu je zmapovat zátěž vnitřního prostředí vytipovaných budov a domácností v Praze čtyřmi nebezpečnými kovy, konkrétně rtutí, olovem, kadmiem a arsenem pomocí rentgenového spektrometru a najít jejich potenciální zdroje. Současně chceme uživatelům těchto prostor (ať už veřejných anebo domácností) pomoci vyhnout se zátěži těmito toxickými kovy.
V Integrovaném registru znečišťování (IRZ) je v současné době zařazeno 93 chemických látek s různými dopady na životní prostředí a lidské zdraví. Arnika již od roku 2005 zveřejňuje žebříčky největších znečišťovatelů z průmyslových a zemědělských provozů právě na základě jejich hlášení úniků a přenosů škodlivých látek do IRZ. Aby takové hodnocení bylo možné, musíme látky seskupit podle toho, jak působí na životní prostředí a lidské zdraví. V následujícím textu najdete podrobné vysvětlení k jednotlivým skupinám látek, případně další doplňující informace, které vám mohou pomoci pochopit také, do jaké míry dochází při takovém seskupení ke zjednodušení.
U většiny skupin látek vyhodnocujeme jejich celkové úniky do ovzduší, vody a půdy podle dat zveřejněných v IRZ. Nezapočítáváme přenosy látek v odpadech a odpadních vodách, protože z IRZ není zřejmé, zda pak dochází k jejich přímým únikům do životního prostředí anebo nikoliv. Většinou by k nim docházet nemělo. Výjimku tvoří látky, kde lze i jejich přítomnost v odpadech považovat za vážné riziko pro životní prostředí do budoucna, konkrétně perzistentní organické látky (POPs), včetně dioxinů, a rtuť a její sloučeniny.
Rakovinotvorné látky mají svůj název odvozený od zjištění, že mohou vyvolat onemocnění rakovinou. Do této skupiny řadíme chemické látky či jejich sloučeniny klasifikované Mezinárodní agenturou pro výzkum rakoviny (IARC) jako karcinogenní (1), pravděpodobně (2A) a možná (2B) karcinogenní pro člověka. Do skupiny 1 náležejí tyto chemické látky nebo jejich sloučeniny ohlašované do IRZ: arsen, azbest, benzen, ethylenoxid, formaldehyd, chrom, kadmium, polychlorované bifenyly (PCB), trichlorethylen a vinylchlorid. Do skupin 2A a 2B náležejí tyto chemické látky nebo jejich sloučeniny hlášené do IRZ: 1,2,3,4,5,6 - hexachlorcyklohexan (HCH), 1,2-dichlorethan (DCE), di-(2-ethyl hexyl) ftalát (DEHP), dichlordifenyltrichlorethan (DDT), dichlormethan (DCM), ethylbenzen, heptachlor, hexachlorbenzen (HCB), chloralkany (C10-13), chlordan, chlordecon, lindan, mirex, naftalen, nikl, olovo, rtuť, styren, tetrachlorethylen, tetrachlormethan (TCM), toxafen a trichlormethan.
Při porovnání žebříčků u této skupiny látek je nutné mít na paměti, že jejich klasifikace IARC se může v průběhu let měnit. Takže například ftalát DEHP nebyl v prvních letech zveřejňování žebříčků řazen mezi potenciálně karcinogenní látky, ale jeho podíl na pořadí jednotlivých znečišťovatelů není tak závratný.
Do této skupiny patří látky či jejich sloučeniny klasifikované Mezinárodní agenturou pro výzkum rakoviny (IARC) jako karcinogenní (1) pro člověka. Do skupiny 1 náležejí následující chemické látky anebo jejich sloučeniny ohlašované do IRZ: arsen, azbest, benzen, ethylenoxid, formaldehyd, chrom, kadmium, polychlorované bifenyly (PCB), trichlorethylen a vinylchlorid.
Při porovnání žebříčků u této skupiny látek je nutné mít na paměti, že jejich klasifikace IARC se může v průběhu let měnit. Do skupiny 1 například přibyly polychlorované bifenyly, ale jejich podíl na celkovém součtu emisí je mizivý, byť škodí i v relativně nízkých koncentracích.
Celkový součet rakovinotvorných látek je do jisté míry zjednodušující, protože nemůže zachytit jejich další osud v životním prostředí a skutečnou expozici (vystavení) lidí působení těchto látek. Zatímco některé látky se do lidského organismu dostávají do lidského organismu především jejich vdechováním, u jiných představuje větší riziko jejich požití s potravou. Rozdílná je i kritická koncentrace. Informace, kterou sestavené žebříčky poskytují je spíše orientační. To platí i pro potenciálně rakovinotvorné látky.
Zařazení látek mezi reprotoxické (poškozující rozmnožování) vychází z hodnocení EPA státu Kalifornie1 a z profilů látek uvedených na internetových stránkách Integrovaného registru znečišťování. Mezi reprotoxické jsme na základě zmíněných dokumentů zařadili následující látky: 1,2,3,4,5,6-hexachlorcyklohexan (HCH), arsen, benzen, benzo(g,h,i)perylen, dichlordifenyltrichlor-ethan (DDT), di-(2-ethyl hexyl) ftalát (DEHP), diuron, ethylenoxid, fluoranthen, hexachlorbenzen (HCB), chlordecon, chrom, kadmium, mirex, nonylfenol a nonylfenolethoxyláty, organické sloučeniny cínu, oxid uhelnatý, pentachlorbenzen, polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU), polychlorované bifenyly (PCB), polychlorované dioxiny + furany (PCDD/F), rtuť, simazin, toluen, toxafen, tributylcín a jeho sloučeniny, trifenylcín a sloučeniny a xyleny.
Při vyhodnocování jsou odděleně vyhodnoceny emise oxidu uhelnatého, který poměrně rychle reaguje a je emitován ve vysokých množstvích. Pokud bychom jej vyhodnocovali společně s ostatními reprotoxickými látkami, zcela by se zastřel jejich podíl na emisích, byť může jít o látky nebezpečné již v nižších koncentracích než je tomu o oxidu uhelnatého.
1 State of California EPA - Office of Environmental Health Hazard Assessment 2015: Safe Drinking Water and Toxic Enforcement Act of 1986 - Chemicals Known to the State to Cause Cancor or Reproductive Toxicity, 25.8.2015. Proposition 65. Available at: http://www.oehha.ca.gov/prop65/prop65_list/Newlist.html#list
Zařazení látek mezi mutagenní vychází z profilů látek uvedených na internetových stránkách IRZ. Do skupiny mutagenních látek patří tyto chemické látky nebo jejich sloučeniny ohlašované do IRZ: alachlor, anthracen, 1,2-dichlorethan, diuron, ethylenoxid, fenoly, formaldehyd, mirex, polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU), trifluralin, trichlorethylen a vinylchlorid .
Jako endokrinní látky označujeme ty, které narušují fungování hormonálního systému (tedy žláz s vnitřní sekrecí), někdy se pro ně používá název endokrinní disruptoři (tvrdý český přepis anglického názvu). Zařazení látek mezi endokrinní vychází z klasifikace látek v EU a USA. Do skupiny endokrinních látek patří tyto chemické látky nebo jejich sloučeniny ohlašované do IRZ: atrazin, chloralkany (C10-13), di-(2-ethyl hexyl) ftalát (DEHP), polychlorované bifenyly (PCB), polychlorované dioxiny + furany (PCDD/F), tetrachlorethylen (PER), trichlorbenzeny, styren.
Ke skleníkovým plynům se počítají látky, které způsobují oteplování atmosféry Země (globální klimatické změny) prostřednictvím tzv. skleníkového efektu. Pořadí provozoven podle množství vypouštěných skleníkových plynů (oxid uhličitý, oxid dusný, metan) vyjadřujeme v přepočtu na jejich potenciál přispívat ke skleníkovému efektu. Umístění na prvních místech ovlivňují většinou jen emise oxidu uhličitého, jehož skleníkový potenciál je roven jedné.
Kyselé srážky jsou mimo jiné zodpovědné za oslabení a odumírání smrkových lesů v našich horách. Způsobují je emise plynů, k nimž počítáme následující látky ohlašované do IRZ: amoniak, oxidy dusíku, oxidy síry, fluorovodík a chlorovodík. Jedná jen emise do ovduší.
Do této skupiny patří plyny, které se díky své odolnosti dostávají do vyšších vrstev atmosféry a až v nich se rozkládají a uvolňují chlor, který pak reaguje s ozonem, váže jeden atom kyslíku a ničí tak ozonovou vrstvu chránící Zemi před ničivým tvrdým UV zářením. Jeden atom chlóru takto může rozložit až 10 000 molekul ozónu. V žebříčcích uvádíme množství látek v přepočtu na jejich potenciál přispívat k poškozování ozónové vrstvy Země v celkových únicích do ovzduší. Jedná se pouze o čtyři látky (nebo jejich skupiny) ohlašované do IRZ: halony, hydrochlorofluorouhlovodíky (HCFC), chlorofluorouhlovodíky (CFC) a tetrachlormetan (TCM). Potenciál poškozování ozónové vrstvy je vztažen k účinkům CFC (tzv. tvrdé freony), jejichž potenciál je 1. Pro HCFC (tzv. měkké freony) používáme koeficient 0,062, pro TCM koeficient 1,1 a pro halony koeficient 6,1.
Do této skupiny jsme vybrali látky hlášené v emisích do vody a klasifikované některou z R-vět jako nebezpečné pro vodní organismy či vodní prostředí:R50: Vysoce toxický pro vodní organismy, R51: Toxický pro vodní organismy, R52: Škodlivý pro vodní organismy a R53: Může vyvolat dlouhodobé nepříznivé účinky ve vodním prostředí. Konkrétně tedy do této skupiny patří následující látky ohlašované do IRZ: 1,2,3,4,5,6-hexachlorcyklohexan (HCH ), arsen a jeho sloučeniny, atrazin, bromované difenylétery (PBDE), DDT, diuron, endosulfan, endrin, heptachlor, hexachlorbenzen,chloralkany (C10-13), chlordan, chlordecon,chlorfenvinfos,chlorpyrifos, chrom a jeho sloučeniny,isodrin, isoproturon, kadmium a jeho sloučeniny,kyanidy, lindan (γ-HCH), měďa její sloučeninymirex, naftalen, nikla jeho sloučeniny, nonylfenol a nonylfenolethoxyláty, olovo a jeho sloučeniny, pentachlorbenzen(PeCB), polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU), polychlorované bifenyly (PCB), rtuť a její sloučeniny, simazin, sloučeniny organocínu, toxafen, tributylcín, trifenylcín, trifluralin a zinek a jeho sloučeniny.
Do skupiny POPs jsme zařadili látky uvedené na seznamech Stockholmské úmluvy a POPs protokolu ke Konvenci o dálkovém přenosu škodlivin v ovzduší. Jedná se o 1,2,3,4,5,6-hexachlorcyklohexan (HCH), aldrin, bromované difenylétery (PBDE), DDT, dieldrin, endosulfan, endrin, heptachlor, hexachlorbenzen (HCB), hexachlorbutadien (HCBD), chlordan, chlordecon, lindan, mirex, organické sloučeniny cínu, pentachlorbenzen (PeCB), polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU), polychlorované bifenyly (PCB) a toxafen. U perzistentních organických látek do přenosů odpady nepočítáme obsah polychlorovaných bifenylů (PCB) a bromovaných difenyléterů (PBDE), jež podle našeho odhadu nemusely vzniknout jako vedlejší produkt výroby v provozech. Jinak v případě POPs započítáváme i jejich přenosy v odpadech. Pro dioxiny (PCDD/Fs) sestavujeme ještě zvláštní samostatnou tabulku.
Pod zažitým zkráceným termínem dioxiny se skrývají dvě rozsáhlé skupiny chemických látek: polychlorované dibenzo-p-dioxiny (PCDD) a polychlorované dibenzofurany (PCDF). Aby se v výsledných hodnotách koncentrací dioxinů v životním prostředí odrazila i jejich rozdílná toxicita, vyjadřuje se jejich množství zásadně v přepočtu na toxický ekvivalent (TEQ). Jeho hodnota je stanovena vynásobením skutečné koncentrace toho kterého kongeneru dioxinů v měřeném vzorku (matrici) odborně stanoveným koeficientem toxicity kongeneru, přičemž hodnotu 1 má koeficient pro nejtoxičtější dioxin, kterým je 2,3,7,8-TCDD. Více informací lze nalést na stránce s profilem skupiny látek nazývané jako dioxiny.
Ftaláty jsou syntetické chemické látky odvozené od esterů kyseliny ftalové a používají se zejména k měkčení PVC, a to v relativně velkém množství – řádově několik desítek procent. Některé z nich jako DEHP, tedy di (2-etylhexyl) ftalát či DBP - dibutyl ftalát byly označeny jako toxické látky pro reprodukci, teratogenní látky (poškozující plod) a látky poškozující hormonální systém (tzv. endokrinní disruptory). Např. DEHP blokuje mužské hormony a má negativní účinky na vývoj a funkci mužských pohlavních orgánů. Ftaláty se do těla dostávají nejvíce v jídle, dále se vstřebávají do kůže či je vdechujeme ze vzduchu. Jejich působení zejména na plod v těle matky či malé děti je řazeno mezi jednu z příčin vzniku poruch soustředění či hyperaktivity, astmatu a alergií. Více.
Polybromované difenylethery (PBDE) jsou uměle vyráběné, organické sloučeniny sloužící jako zpomalovače hoření. PBDE nalezly uplatnění například při výrobě elektroniky, automobilů, letadel, v textilním průmyslu, nebo stavebnictví. Do prostředí se PBDE mohou uvolňovat při výrobě, spotřebě a likvidaci. PDBE mají vysoký bioakumulační potenciál, jsou schopny přenosu v rámci potravních řetězců. Člověk může být PBDE vystaven vdechnutím, pozřením a kožním kontaktem. V organizmu se váží na tukovou tkáň. PBDE mohou mít negativní vliv na reprodukci, imunitní a hormonální systém, některé PDBE jsou považovány za neurotoxické a potenciálně karcinogenní látky. V EU jsou některé PDBE silně regulovány Stockholmskou úmluvou i vlastní evropskou legislativou (1907/2006 REACH).
Arnika není akreditovanou chemickou laboratoří. Takové měření vám provedou chemické laboratoře, které najdete např. v naší databázi chemických laboratoří.
Bisfenol A (BPA) se používá při výrobě epoxidových pryskyřic a polykarbonátových plastů (ze kterých vyráběly například lahve na pití, včetně kojeneckých lahví). BPA narušuje funkce hormonů a imunitního systému v těle. V roce 2010 Evropská komise uznala rizika, která představuje BPA pro dětský organismus, a nařídila zákaz výroby a prodeje (od 1. června 2011) kojeneckých lahví s obsahem BPA. Více se můžete dozvědět v naší publikaci.
V České republice je pro použití malospotřebiteli povoleno celkem 9 účinných látek, včetně glyfosátu (propachizafop, chizalofop-p-ethyl, klopyralid, fluroxypyr, prosulfokarb, MCPA, kyselina pelargonová a metribuzin). S výjimkou glyfosátu prodávaného pod značkou Roundup je většina herbicidů selektivní a působí například jen na dvouděložné plevele či na lipnicovité. Většina z těchto pesticidů má nějaké negativní účinky. Často je doporučována kyselina pelargonová, která se ovšem nesmí používat v době letu včel. Daleko více se doporučují mechanické metody hubení plevele - plení, rytí, použití mulče (na půdu, kde se chcete plevelů zbavit můžete položit např. karton, na něj nanést mulčovací kůru - karton udusí rostliny a časem se rozloží; zbude vám pak jen kůra která bude bránit prorůstání dalších rostlin). V zemědělství se také historicky používala výsadba konkurenceschopnějších rostlin ve vhodné skladbě záhonů tak, aby bránily prorůstání plevele. Více o této problematice v ekoporadně Veronicy.
Výroce, dovozce i prodejce je dle článku 33 evropské chemické legislativy REACH povinen doložit, zda výrobek obsahuje toxické látky, které jsou na tzv. kandidátní listině. To znamená, že se uvažuje o jejich omezování či postupném zákazu. Spotřebitel má právo si tuto informaci vyžádat písemně a prodejce je povinen mu ji sdělit do 45 dnů.
Těžké kovy - zejména olova a kadmium - byly v Evropské unii v barvách zakázány již od počátku 90.let. Mohou se stále objevovat ve starších nátěrech. Většina barev a laků je dnes vyráběna bez obsahu těžkých kovů, barvy a laky jsou regulovány i zhlediska úniku těkavých organických látek.
Máte-li pocit, že je váš organismus zatížen nějakou toxickou látkou, pak je určitě rozbor namístě. Na těžké kovy lze provést analýzu vlasů nebo nehtů. Pro většinu látek se pro rozbor hodí krev anebo mateřské mléko. Při odběru je potřeba dodržet určité postupy, abyste vzorek neznehodnotili. Ještě než k odběru přistoupíte, zjistěte si cenu analýzy, abyste nebyli překvapeni. Nejde o levnou záležitost. Nejdříve ale musíte mít alespoň představu, po jaké látce anebo skupině chemických látek pátrat. Doporučujeme tento krok konzultovat s lékařem.
Pátráte-li po hladině těžkých kovů, je dobré zkusit analýzu vlasů anebo nehtů. Pro sledování kadmia je vhodnou matricí i moč, zatímco pro olovo je to spíše krev. Těkavé organické látky lze nejlépe změřit ve vydechovaném vzduchu, lze je ovšem nalézt i v krvi. Krev je obecně asi nejlepší matricí ke sledování celé škály toxických látek v lidském těle, stejně jako mateřské mléko. Najdeme v nich totiž jak látky, které se snáze rozpouštějí ve vodě, tak látky vázané na tuky, například perzistentní organické látky (POPs) jako dioxiny, DDT, polychlorované bifenyly. Posledně jmenované chemické látky lze nalézt a analyzovat v podkožním tuku, protože POPs jsou obecně lipofilní povahy a ve vodě se naopak nerozpouštějí. Rozhodnutí o tom, kterou matérii ze svého těla si necháme odebrat pro zjišťování chemických látek, na něž jsme zvědaví, závisí samozřejmě i na bolestivosti či složitost odběru. Odběr bychom určitě neměli dělat sami, ale poradit se s lékařem a ještě předtím s laboratoří, ve které si necháme dělat rozbor. Pokud je laboratoř součástí hygienické služby (sídlí v některé z poboček Státního zdravotního ústavu), pak jim může vzorek zaslat přímo lékař, který odběr také provede. Vlasy se například musí odebírat na temeni hlavy podle přesně stanoveného postupu. Mateřské mléko je nutné odebírat v určité době po zahájení kojení a tak dále.
Chemické analýzy nejsou nic levného. Nejlevnější analýzy na těžké kovy stojí od jednoho sta (za jeden kov) do zhruba 1500,- Kč (za soubor těžkých kovů). Vše ostatní už je dražší. Nejdráže vyjdou analýzy na dioxiny (neboli polychlorované dibenzo-p-dioxiny a dibenzofurany) mezi 10 až 20 tisíci korun za jednu analýzu. Ve velkém rozpětí jsou ceny za analýzy bromovaných zpomalovačů hoření – od 6 do 15 tisíc, podle způsobu a přesnosti měření. Mezi dvěma až čtyřmi tisíci zaplatíte za chemickou analýzu na těkavé organické látky (v závislosti na matrici a měření). O něco více pak stojí chlororganické látky jako polychlorované bifenyly, DDT anebo hexachlorbenzen. Ceny za analýzy reziduí pesticidů se odvíjí od toho, jak velkou skupinu těchto látek chcete analyzovat.
Pro většinu chemických látek nejsou v České republice nastaveny hygienické limity pro jejich přítomnost v krvi, moči ve vlasech či nehtech. Lze však dohledat srovnání s výsledky měření těchto látek na různých lokalitách a pro skupiny obyvatel s různou zátěží. Případně existují limity stanovené americkou EPA. S interpretací vám také může pomoci lékař, Státní zdravotní ústav anebo některá z ekologických poraden.
Pokud je nějaká budova postavena s použitím azbestu, nebezpečí hrozí až v momentě, kdy se budova bourá či opravuje a jsou porušeny azbestové desky, ze kterých se vlákna azbestu uvolní a mohou být vdechnuta. Pak skutečně mohou způsobit i rakovinu. Samotná přítomnost azbestu v konstrukci nemusí nic znamenat, pokud nebyl azbest narušen. Zdravotní potíže (pálení očí, kašel) mohou mít různý původ, včetně například citlivosti na formaldehyd, který se může uvolňovat z dřevotřískových materiálů. Nejlépe poradí lékař.
Bromované zpomalovače hoření se dávají zejména do plastů v autech, letadlech a spotřební elektronice proto, aby zabránily náhlému vzplanutí požáru. Používají se také v polystyrenu určenému k zateplení budov. Nacházíme je tedy v recyklátech z více druhů plastů. Bývá často nabarven načerno. Naopak recykláty z PET lahví, tvrdého polyetylenu a polypropylenu v sobě tyto látky obsahují jen zřídka.
Pro výrobky platí Evropská chemická legislativa známá pod zkratkou REACH, která v příloze XVII zakazuje či výrazně omezuje použití látek jako jsou těžké kovy (kadmium, olovo, rtuť), polyaromatické uhlovodíky, sloučeniny arsenu, azbestu a další látky. Aktuální seznam najdete na stránkách Evropské chemické agentury (ECHA). https://echa.europa.eu/cs/substances-restricted-under-reach Přísnější legislativa platí pro kosmetiku, hračky a výrobky pro děti, obalové materiály pro potraviny.
Obraťte se na místně příslušný inspektorát České inspekce životního prostředí či na odbor životního prostředí na krajském úřadu.
Existují následující zdroje informací:
a) Integrovaný registr znečišťování (IRZ). Do této databáze nahlašují podniky emise 93 vybraných látek, u kterých se předpokládá, že mají největší vliv na zdraví lidí a kvalitu životní prostředí. Informace naleznete na webu: http://www.irz.cz/. V Arnice tyto data používáme k sestavování žebříčků největších znečišťovatelů, ale lze je využít i tehdy, když hledáte významný zdroj znečišťování pro nějaké místo. Vše naleznete na našem webu: http://znecistovatele.cz/. Pokud se o IRZ zajímáte hlouběji, můžete využít i náš e-learningový kurs: http://moodle.arnika.org/.
b) Velké průmyslové podniky musí mít tzv. integrované povolení (IP) pro svůj provoz. Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo průmyslu spravuje databáze těchto povolení. Jejich součástí je i podávání tzv. ročních zpráv. Integrovaná povolení, zprávy o kontrolách a tzv. roční zprávy můžete vyhledat na webu: http://www.mzp.cz/ippc. Svůj podnik naleznete ve složce zařízení (levé menu). Pokud se o IP zajímáte hlouběji, můžete využít i náš e-learningový kurs: http://moodle.arnika.org/.
c) Řada průmyslových podniků v rámci, tzv. společenské odpovědnosti (CSR) zveřejňují data na svých webových stránkách v rámci ročních zpráv.
d) Český hydrometeorologický ústav na svém webu zveřejňuje emise ze všech velkých zdrojů znečišťování ovzduší (REZZO 1). Naleznete je na webu (je třeba kliknout na mapu): http://portal.chmi.cz/files/portal/docs/uoco/web_generator/plants/index_CZ.html.
Statistická ročenka životního prostředí ČR. Vydává MŽP a ČSÚ. Vychází 1x ročně v tištěné podobě. Statistické ročenky jsou přístupné i na internetu. Naleznete je na stránkách CENIA, české informační agentury životního prostředí v publikacích.
Zpráva o životním prostředí ČR. Vydává MŽP. Vychází 1x ročně v tištěné podobě. Zprávy o životním prostředí jsou přístupné i na internetu. Naleznete je na stránkách CENIA, české informační agentury životního prostředí v publikacích.
Indikátory životního prostředí. Web provozovaný MŽP. Poskytne rychle základní přehled o situaci v jednotlivých oblastech životního prostředí v ČR. Nalezneme ho na adrese http://issar.cenia.cz.
Integrovaný registr znečišťování (IRZ) představuje ojedinělou databázi informací o souhrnných ročních únicích nebezpečných látek z konkrétních průmyslových a zemědělských provozů, které do něj ohlašují informace od roku 2005. Je srovnatelný s americkým systémem TRI (Toxic Release Inventory). IRZ najdete na adrese http://www.irz.cz . V Arnice tyto data používáme k sestavování žebříčků největších znečišťovatelů, ale lze je využít i tehdy, když hledáte významný zdroj znečišťování pro nějaké místo. Vše naleznete na našem webu: http://znecistovatele.cz/.
Systém monitorování zdravotního stavu obyvatelstva ČR ve vztahu k životnímu prostředí. Souhrnné zprávy za kalendářní rok. Vydává SZÚ. Souhrnné zprávy jsou k dispozici na internetu na http://www.szu.cz/publikace/monitoring-zdravi-a-zivotniho-prostredi.
Ročenka dopravy. Vydává Ministerstvo dopravy ČR. Ročenky jsou k dispozici na internetu na http://www.sydos.cz/cs/rocenky.htm.
Základní informace o Vašem městě či Vaší obci naleznete na Portálu veřejné správy, klepnutím na příslušný kraj na mapě ČR a na příslušnou obec. Základní statistické údaje o obcích naleznete na stránkách Českého statistického úřadu.
Monitoring kvality ovzduší v ČR zajišťuje Český hydrometeorologický ústav. Ve složce “Aktuální data” naleznete aktuální výsledky měření kvality ovzduší na území ČR.
O tom zda byl v letos či minulém roce ve Vaší lokalitě překročen imisní limit pro některou ze sledovyných látek, naleznete Překročení imisních limitů.
Podrobnější přehled o Vaší lokalitě naleznete v grafických nebo tabulkových ročenkách.
Na stránkách ČHMÚ dále naleznete přehled lokalit se zhoršenou kvalitou ovzduší, údaje o emisích z velkých zdrojích znečištění, souhrnné emisní bilanci či bilanci skleníkových plynů.
Informace o vlivu dopravy na znečištění ovzduší naleznete na stránkách Centra dopravního výzkumu. Chcete-li vědět, kolik aut projíždí Vaší obcí, výsledky posledního sčítání aut z roku 2010 naleznete na stránkách Ředitelství silnic a dálnic ČR.
ČHMÚ provozuje státní síť sledování jakosti vody. Menší toky sledují jednotliví správci toků, jejichž kontakty naleznete na stránkách Ministerstva zemědělství ČR.
Souhrnné výsledky monitoringu jsou přístupné na Vodohospodářském informačním portálu. Informace naleznete ve složce "Evidence ISVS". Označíte si (klepnete myší) podsložku "Množství a jakost vody" a dále si pod mapou označíte, od koho informace požadujete. Dále vyhledáte příslušný tok na mapě. Sledované ukazatele jsou teplota vody, reakce vody (pH), elektrolytická konduktivita (vodivost), biochemická spotřeba kyslíku BSK-5, chemická spotřeba kyslíku dichromanem CHSK (oba ukazatele ukazují na celkovou koncentraci organických látek ve vodě), amoniakální dusík (ukazuje na znečištění splaškovými vodami, vodami ze zemědělské produkce a z některých výrob), dusičnanový dusík (je jednak konečnou formou rozkladu dusíkatých látek ve vodě, jednak jeho zdrojem je znečištěné ovzduší) a celkový fosfor (jeho zdrojem je používání fosforečných hnojiv v zemědělství, použití pracích prášků s fosforem a některé další výroby).
Výsledky měření specifických látek (rizikové kovy, pesticidy...) jsou přístupné na internetových stránkách ČHMÚ. Lze zde nalézt výsledky rozborů podzemních a povrchových vod, sedimentů a ryb. Výsledky rozborů menších toků si je nutno přímo od jejich správců.
Informace o kvalitě pitné vody publikují vodárenské společnosti v jednotlivých městech. Můžete si tyto údaje od Vaší vodárenské společnosti vyžádat (na webu mají tyto společnosti jen základní údaje). Další informace naleznete na stránkách Státního zdravotního ústavu.
Monitoring stavu zemědělské půdy v ČR provádí Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský. Informace naleznete v sekci "Hnojiva a půda". Ústav spravuje registr kontaminovaných ploch, provádí bazální monitoring půdy a monitoruje atmosferickou depozici.
Informace o kontaminovaných místech naleznete v systému evidence kontaminovaných míst, který spravuje Ministrstvo životního prostředí. Pro přístup do systému je nutno se zaregistrovat.
Poslední aktualizace: 23. leden 2017
 |
||
| Objednejte si rozšířené vydání praktického průvodce při každodenním rozhodování za příznivou cenu.… | ||
|
