Architekti se ozývají, a to je dobře! Také dobře.

V časných ranních hodinách vyprovázím své zahraniční přátele na mezinárodní letiště Praha Ruzyně a spěchám zpět do centra na tiskovou konferenci občanské iniciativy Za novou Prahu. Tou dobou již údajně zastupitelé Pražské radnice obdrželi formulaci výzvy, kterou o několik hodin později představuje tato iniciativa, především z řad odborníků obce architektonické, také mediím a širší veřejnosti. Z Ruzyně se do města, jak známo, kolejovou dopravou nedostanete, a jak praví územněplánovací dokumentace, i v budoucnu se dostanete maximálně „zájezdní“ trasou přes Motol. Já jsem ale vděčný za autobus MHD - výhledy z jeho okénka totiž báječně poslouží úvahám o Praze jak současné, tak té nové, vznikající. Ať už zvolíte pro cestu z Ruzyně na Betlémské náměstí, kde se tisková konference koná, trasu přes konečnou metra A – Dejvická nebo B – Zličín, nevyhnete se typickém rázu současné příměstské a městské krajiny s mnoha jejími charakteristickými prvky, které pro jejich plošný výskyt považujeme za téměř normální. Také první kroky turisty, jako nyní i mé, vedou billboardovým lesem podél městských radiál a obchvatů, s dominantami skladových hal a krabicových nákupních center, prodírají se předhradím sterilizované satelitní obytné zástavby a hradbou socialistických sídlišť, aby bez povšimnutí minuly zakryté krajinářské průhledy na přírodní skvost Divoké Šárky globálně unifikovaným domečkem fastfoodového řetězce. A když už samotný cíl návštěvy vystrkuje špičky věží chrámu Sv. Víta, pro řekněme rozkutanost terénu nadepsanou slogany „Za Prahu krásnější“ volí přece jen cestu pod zemí, aby se vynořily až v tom krásném – v samém historickém centru města.

Obsah výzvy občanské iniciativy Za novou Prahu k „dnešní rozporuplné situaci v řízení a vedení města“ musí každého environmentalistu, který se zabývá městským prostředím a vlastně každého občana, který se zajímá o to, v jakém městě žije, přinejmenším potěšit. Z pohledu praxe občanského sdružení, které se snaží hájit práva občanů Prahy na kvalitní životní prostředí, která jsou  poškozována nekoncepční urbanistikou, motivovanou často pouze individuálními komerčními zájmy, je nutné souhlasit jak s úvodem výzvy narážejícím na dosavadní situaci v plánování města, tak s většinou navrhovaných bodů řešení (můžete srovnat např. s body občanské výzvy „Zastavte invazi“, kterou sdružení Arnika vloni vyzvalo zastupitele k neschvalování nekoncepčních změn územního plánu.) Řeklo by se, sláva – architekti se ozývají a vyzývají  ke koncepční urbanistice zaštítěné například ustanovením poradní komise rady hl. města Prahy s účastní odborníků (krom architektů také urbanistů, environmentalistů, sociologů a další nevyjímaje), případně návratem k instituci útvaru hlavního architekta města Prahy (dnes nahrazeného Útvarem rozvoje města). Otázkou ovšem zůstává, zda tato iniciativa bude dostatečně reflektována a zda se nepřipojí naopak ke všeobecné deziluzi obyvatel Prahy v otázkách řízení města.

Tisková konference pomalu končí a v uších doznívají základní hesla: „Praha potřebuje vizi. Politik potřebuje odborníka.“ Mimoděk si vzpomenu na dotaz mých přátel, kteří mě po prohlídce historického centra zaskočili dotazem: „A co bys nám ukázal z moderní Prahy?“ Letmo mě napadá Tančící dům, Knihovna, jo, ta ale vlastně postavená nebyla… Je zřejmé, že Praha disponuje unikátním dědictvím, historickým jádrem, postaveném na charismatickém geomorfologickém profilu v čele s kaňonem řeky Vltavy a s organicky zakomponovanou zelení. Nicméně moderní dynamické město se bez vize neobejde. Pro inspiraci nemusíme chodit daleko; zmíněna byla Vídeň, Hamburk, Hradec Králové, ale také samotná Praha doby Karla IV.

Změnu přístupu města si navíc vyžádá celá řada sociálních a sociálně-prostorových problémů, s nimiž se Praha bude muset vypořádat, například v souvislosti se stárnutím populace či vznikem sociálně segregovaných lokalit převážně na okraji města (hlavní sociální problémy shrnul pro Arniku sociolog Michal Illner). Také občanská veřejnost  svůj zájem zapojit se do diskuse o budoucí podobě Prahy dala již mnohokrát najevo (jen proti nekoncepčním změnám územního plánu a k návrhu plánu nového se vyjádřily desetitisíce lidí, petici Praha město pro život podpořilo 8 000 lidí atd.).

Na prosincové veřejné besedě občanů s nově zvoleným primátorem Prahy, kterou pořádala MF Dnes, jsem položil panu Svobodovi dotaz, zda má v oblasti urbanistiky a zeleně nějakou vizi. V odpovědi mimo jiné uvedl, že si dovede představit kompetentní útvar hlavního architekta města. Útvar hlavního architekta může být skutečně garantem jak zachování historických hodnot města, tak dodržování dlouhodobých koncepcí, které „nebudou ohýbány“ krátkodobými komerčními zájmy, které mají ve svém důsledku negativní dopad na rozvoj města. Musí být ovšem dostatečně odolný vůči dílčím politickým zadáním.

Hozená rukavice leží tedy opět na straně vedení města. Na jeho schopnosti dostát předvolebním proklamacím bude záležet stejně, jako na odvaze autorů výzvy neustat ve svém odhodlání nasměrovat rozvoj Prahy k podobě moderní metropole.

Mí zahraniční přátelé jsou, pravda, již touto dobou velmi daleko, ale něco  po nich přeci jen zůstalo. Je inspirující se na vlastní rodné město podívat očima návštěvníka tak, abychom, až za dvacet let přijdou znovu, mohli říct: „Pojďte, chceme vám ukázat historicky krásné i chytře moderní město“.