Prvních třicet let života jsem nevytáhl paty z Evropy. Nevěřím na numerologické předpovědi. A přesto se ze mě, typického českého zápecníka, stává rok 2014 rokem změn. Sotva jsme si z něj odbyli prvních šest měsíců, sedím podruhé na letišti s letenkou na východ. Po březnovém zachraňování mořských želv a návštěvě několika chrámů v Indonésii mě čeká Expedice Kazachstán bez jedů 2014. Změna tedy přeci jen přišla – docela jsem se rozcestoval. A pevně věřím, že byť to moje největší hobby není, nasbírané zkušenosti a prožitky mě obohatí – znalostně i osobnostně.
22. července 2014, 14:13 (středoevropského letního času)
V Indonésii jsem si říkal, že se lítat se společností, která provozuje Boeingy staršího data výroby, než jsem já (30 let), není úplně dobrý nápad. A to jsme letěli jen 50 minut. Tentokrát mě podobná zkušenost potkala s Ukraine International Airlines, bohužel ale jak při dvouhodinovém letu do Kyjeva, tak při následném více než čtyřhodinovém do hlavního města Kazachstánu Astany. Lety ale proběhly bez větších problémů a jak jsem pohledem z okénka zjistil, taky jsme mohli vyfasovat třeba přes půl století starý Tupolev Tu-134. Na druhou stranu, první reklama, na kterou jsem narazil, byla na naši Škodu Auto, o pár kroků dál měli v chladničce Budvar a Krušovice, takže kousek domova cítím pořád na blízku.
22. července 2014, 17:45 (kyjevského času)
Tak první úsek za námi. Kafe (prapodivnou variaci na známé pytlíkové 3+1) jsme si sice mohli leda tak koupit za dvě eura, vodu jsme ale naštěstí dostali. Většina osazenstva letadla podřimovala, já se ještě snažil dohnat nějaké maily a Jindra (Petrlík, vedoucí programu Toxické látky a odpady) pracoval na prezentacích pro místní úřady. Krajinu jsem se ani nepokoušel sledovat, ztratil jsem se hned za Prahou… Před mezipřistáním v Kyjevě to trochu házelo, ale dosedli jsme bezpečně. Na letišti se povedlo dokonce nahnat i nějakou wifi, takže jsem na www.facebook.com/arnika.org mohl operativně nahrát fotku pracujícího Jindry. Bohužel kávu nebo sendvič bylo možné koupit jedině za ukrajinské hřivny. Což by problém nebyl, kdyby na letišti byla směnárna. Nebyla!
23. července 2014, 03:28
Další letitý stroj a další dávky únavy. Čtyřhodinová cesta byla ještě únavnější než můj březnový dvanáctihodinový nonstop let při cestě za želvami, před nímž jsem celou noc nespal. Hlavní příčinu vidím v extrémně hlučném letadle. Astana nás přivítala kupodivu celkem příjemnými teplotami a poněkud méně milými celními úředníky, ale my už si hledíme hlavně najít nějaké místo, kde složíme hlavu před dalšími cestami. Dobrou.
23. července 2014, 10:20
Vlahé počasí se sice ve čtvrt na tři ráno daly čekat, příjemné teploty těsně nad 20 stupňů a mírný větřík ale přetrvávají pořád. Jediné, co trochu chybí, je kvalitní připojení k internetu. Ale díky i za tyto dary – až se budeme lopotit přes místní širé stepi, místy až polopouště, do Ekibastuzu, můžu si nechat zajít chuť i na mobilní signál.
Dorazili jsme s Jindrou jako menší opozdilci. Skupina, pro kterou se podařilo sehnat letenky na dřívější let, už stihla odebrat vzorky z míst, která se loni z časových důvodů ovzorkovat nepodařilo. Ve Stepnogorsku se od roku 1996 těžil uran. Vzniklo při tom odkaliště o rozloze 800 hektarů, kde je nashromážděno okolo 45 milionů tun zeminy, hlušiny a dalšího materiálu. Nikdo ale nikdy nezjišťoval, jestli a nakolik je odkaliště toxické. Jeden z malých grantů, o jehož udělení místním sdružením z peněz Evropské komise spolurozhodovala Arnika, kazachstánský partner a další dvě nezávislé osoby, právě tuto otázku řeší. Místní nevládka tak díky spolupráci s odborníky z Vysoké školy chemicko-technologické a Arniky mohla z odkaliště odebrat vzorky, které se budou v Česku dále analyzovat na přítomnost těžkých kovů.
My mezi tím čekáme na nějaký dopravní prostředek, který nás odveze do Ekibastuzu v Pavlodarské oblasti Kazachstánu. Tady nás během cesty čeká několik setkání. Tím hlavním bude kulatý stůl se zástupci místní vlády a novinářů. Budeme prezentovat, k jakým výsledkům došly odborné analýzy vzorků půdy, které jsme loni odebírali u nikdy nefungující elektrické rozvodny, a slepičích vajec a ryb, jež zase slouží jako jídlo obyvatel širší oblasti okolo nefunkčního zařízení. A moc povzbudivé ty výsledky nebyly. O tom ale více až po kulatém stole – žhavé novinky se přece nejprve musejí dozvědět místní, až potom je můžeme šířit dál J
24. července 2014, 10:23
Zhruba před čtvrt hodinou začala trojkombinace kulatého stolu s místními oficiálními zástupci Ekibastuzu i Pavlodarské oblasti, tiskové konference a prezentace veřejnosti. Od včerejšího večera se podařilo ještě vybavit sál zvukovou technikou, připravili jsme si taky nahrávací zařízení a celkově se psychicky připravili na možnou ostřejší debatu hlavně s místními autoritami. Třeba odpověď na otázku, proč ukazujeme tak škaredé věci, když je v Kazachstánu tolik hezkých míst. Věřím, že odpovědi dostanou v následujících prezentacích.
Právě mluví vedoucí programu Toxické látky a odpady Jindra Petrlík a vysvětluje, proč se Arnika do projektu pustila, kdy, kde a jak jsme odebírali vzorky a jak dopadly výsledky analýz jak na VŠCHT, tak v dalších specializovaných laboratořích – například v Nizozemí.
(Tak si říkám, jestli se právě teď při prezentaci výsledků analýz rozduněla celým domem vrtačka čistě náhodně…)
Výsledky jsou, jak se asi dalo očekávat, docela nepříznivé. Testy na polychlorované bifenyly i dioxiny v potravinách prokázaly jejich přítomnost jak ve vajíčkách, tak v rybách. Problém těchto látek je v tom, že se kumulují v lidském organismu, čímž dochází k dlouhodobému poškozování zdraví kontaminovaných lidí. Velmi těžko se z prostředí i organismů dostávají. I proto se jim říká perzistentní (přetrvávající) organické polutanty (znečišťující látky) – zkráceně POPs.
24. července 2014, 11:07
Před chvílí skončila prezentace doktorky Naily Dyusembajevy, které obecenstvo seznámila s dopady, kterými nalezené látky ohrožují lidi. Se těmito informacemi se novináři i zástupci veřejnosti začínají ptát panelistů na další podrobnosti – jestli je takové znečištění jen v okolí Ekibastuzu, jak je možné se před ním bránit, kolik by třeba stála sanace a kdo by ji mohl platit.
