Nejdříve začnu tím, co každý z nás asi ví. Jako malý capart jsem to ovšem nevěděl. A tím je fakt, že dřevo do sběru opravdu nepatří. Tenkrát jsem si říkal, že když se ze dřeva papír vyrobí, proč ho do sběru nedat? Ale ze dřeva se papír vyrábí úplně jinak, než ze sběrového papíru. Stejně tak mi tenkrát polystyrén připomínal papír. Dohlédněte proto na své děti (a do recyklace méně zapálené příbuzenstvo), aby do sběru nedávaly nic, co není papírenským výrobkem. I když naštěstí se dají tyto věci z rozvlákněného papíru odstranit nejsnáze (ale pro papírnu se pak stávají odpadem, se kterým musí nějak naložit, což prodražuje výrobu recyklovaného papíru).
Jestli jste se rozhodli být perfekcionisty, zbavujte proto sběrový papír kovových sponek, nití z vazby, kousků izolepy atd. Ale není to nutné, tyto věci lze v papírně odstranit celkem bez problémů.
Dalším materiálem, který do sběru nepatří (o kterém to je mezi ekologicky smýšlející veřejností známo), jsou tzv. kombinované materiály. Rozumí se tím papírenský výrobek potažený plastovou či kovovou fólií. Asi nejznámější jsou tetrapackové či tetrabrikové krabice. Tyto materiály sice recyklovat lze, ale běžným zpracovatelům přinášejí více problémů než užitku. Zajímavé je, že právě tetrapackové a tetrabrikové krabice jsou zařazeny mezi kvalitní papírenskou surovinu, a to díky vynikajícímu materiálu, z něhož je papírová vrstva vytvořena. Ovšem když se nad tím člověk zamyslí, získá argument proti – jde o materiály vyráběné bez přídavku sběrových vláken, a navíc se na ně spotřebovává ta nejkvalitnější papírenská surovina. I když lze určité množství vláken z tohoto materiálu získat i v běžné papírně (v případě, že je někdo dá do sběru), většina se vyhodí s nepapírovou fólií. Fólie při zpracovávání překáží a znamená mj. i vyšší spotřebu energie (užitou na transport materiálu, jeho vytřídění ze směsi atd.).
Kdybyste váhali, co kombinovaný materiál je a co ne, zkuste jej roztrhnout, pokud možno šikmým škubnutím. U kombinovaného materiálu (dovolí-li jej fólie vůbec natrhnout) se ukáže plastová fólie (kovová se může občas schovat). Nenajdete-li fólii, bude se nejspíš jednat o papír impregnovaný, natíraný, jemně mletý či hlazený.
Nyní se dostávám na hranici, kdy většina lidí již tápe, zda takový papír do sběru patří. Tím jsou impregnované papíry. Ty bych ze sběru vytřídil všechny. Obvykle se impregnuje látkami, které odpuzují vodu (často hlavní účel impregnace). Někdy se obalové materiály impregnují oleji, které chrání balený výrobek proti korozi. Tyto papíry prakticky nelze rozvláknit a jejich kousky zanášejí třídiče papíroviny.
Impregnované papíry lze spalovat – alespoň v průmyslové peci určitě, v domácích topeništích bych asi váhal. Pro tento účel často používané parafíny jsou čisté uhlovodíky, které se hořením rozloží na oxid uhličitý a vodu.
Pak je tu papír vysoce mletý. Jak ho poznáte? Zmačkejte ho! Vysoce mletý papír šustí (což ovšem může i kvalitní papír sulfátový), vysoce mletý papír je však sklovitě průsvitný až průhledný (ve srovnání s jinými papíry). Patří sem pergamen, pergamenová náhrada či pauzovací papír. Jde o papíry hůře promastitelné (před hromadným nástupem plastů se do nich balily uzenářské výrobky). Prakticky jediným důvodem, proč není dobré je dávat do sběru, je to, že obsahují velmi krátká celulózová vlákna, a ty v papíru spíše překážejí. Důsledkem jsou horší vlastnosti vyrobeného papíru. U těchto papírů je ideálním způsobem likvidace (teď některé čtenáře popudím) spalování. Třeba i doma v kamnech – není-li ovšem tento papír ještě jinak zušlechtěn (zabalili mi třeba sýr do pergamenové náhrady potažené fólií – naštěstí byla fólie vidět na první pohled). Tyto papíry se však dají i kompostovat. Abych nezapomněl… s jemně mletým papírem se můžete setkat i na povrchové vrstvě papírové dutinky. Díky tomu jsou tyto dutinky papírensky nezpracovatelné. Proto perfekcionisti mohou při likvidaci dutinky sloupnout vrchní vrstvu, tu spálit či zahodit, a zbytek dát do sběru.
Jestli pořád váháte, jak poznat vysoce mletý papír, zkuste na něj kápnout olej. U papíru vysoce mletého či impregnovaného nebo natíraného parafinem toto místo rozpoznáte jen obtížně. U jiných papírů snadno (ovšem takto znečistěný papír už není vhodné dávat do sběru).
Následuje skupina papírů, o které, jako celku, nelze jednoznačně říci, jestli do sběru ano, či ne. Jde o papíry natírané. Nátěrů je celá řada. Nejlepší je rozdělit je na nátěry odpuzující vodu a nátěry vodu výrazně neodpuzující. Ty první do sběru nepatří určitě. Jde buď o nános vosku, nebo silikonu (ty se obvykle používají jako podkladový papír pro samolepky). Naopak papíry s nátěrem, který vodu přijímá (byť po určité době), do sběru dát lze. Často se jedná o papíry křídové. A určitě lze dát do sběru papíry hlazené. Ty sice člověk rozezná od papírů natíraných jen těžko, ale výrobce recyklovaného papíru je ve své surovině uvítá (pakliže nejsou před hlazením natřeny). Jinak ale natírané papíry obvykle obsahují značné množství tuhých látek (nejčastěji pigmentů), které se dostanou do papírenského kalu a skončí na skládce (těchto látek bývá 20 - 45 % z celkové hmotnosti natíraného papíru!).
Pracuji v papírně vyrábějící zásadně z recyklovaného papíru, a tak bych ještě jeden druh papíru zařadil mezi ty, co do sběru nedávat - těmito papíry jsou papíry pevné za mokra, jejiž nejznámnějším příkladem jsou etikety z lahví - alespoň ty náš rozvlákňovač ani nepoškodí (natož aby je rozvláknil). Určitě existují papírny, které by si s nimi poradily, ale ty už budou trošku víc zaměřené na náročnější druhy papírů (možná by to byly zrovna firmy na zpracovávání tetrabriků).
Posledním typem papíru, který do sběru nedávejte, je papír se samolepící vrstvou, nebo obecně s vrstvou lepidla. Jde-li o lepidlo vodou nerozpustné a lepí-li při běžných papírenských teplotách (cca 0 - 150°C), nedávejte tento papír do sběru nikdy! Obálky tlakem zavíratelné (bez lepící vrstvy aktivované vodou), samolepky apod. do sběru nepatří. Lepidla v nich obsažená jde odstranit ze sběrového papíru jen velmi obtížně a často v papírovině zůstanou. Mohou pak způsobit zalepení papírenského síta, sušících válců (a tudíž i vyšší spotřebu energie), zhoršit kvalitu vyrobeného papíru atd. Málokdo to ví, ale těchto papírů je třeba se při recyklaci vyvarovat.
A jaké papíry do sběru patří?
Vhodné jsou takové, které snadno nasáknou vodu a zároveň se snadno promastí. Aby po té, co se spálí (za podmínky dokonalého hoření), nezůstalo po nich příliš mnoho popela. První dvě zkoušky uděláte snadno, třetí jen velice obtížně. Papíry, jež šustí, se dají sice hůře rozvláknit, ale když splňují výše uvedené podmínky, znamená to, že obsahují velmi kvalitní vlákna. Obecně platí, že čím méně je papír zušlechtěn a klížen, tím je vhodnější pro další zpracování.
Je to například kancelářský papír (včetně různých diářů, stolních kalendářů, sešitů a knih – ty dejte ještě lépe do antikvariátu – , tj. všeho, co je z tohoto papíru vyrobeno), novinový papír (vlákna jsou zde ale méně kvalitní, protože již často prošla recyklací), různé povrchově neupravené kartony a lepenky (lidově zvané papundekl, ale také zde často hrozí, že mají vlákna méně kvalitní, jelikož často již prošla recyklací), nasávanou kartonáž (plata na vajíčka atp.), papírové sáčky a tašky bez povrchové úpravy (obvykle se jedná o vysoce kvalitní sulfátové papíry) atp.
Na konec ještě poznámku. Slyšel jsem názor, že malé papírky do sběru nepatří. Přemýšlel jsem, proč by nemohly. Teoreticky snad proto, že přestříhnutím papíru by se mohly krátit některá vlákna. Po té, co jsem pozoroval, jak se nakládá se sběrovým papírem v průmyslu, bych to zavrhnul. A tak jediný argument, který obstojí, je ten, že malé kousky papíru se hůře přepravují. Ale dostanou-li se k vlastnímu zpracování, tak se domnívám, že nevadí.
Zpracoval: Ing. Josef Polívka, Calla - sdružení pro záchranu prostředí, České Budějovice
