Nemocnost dětí v této oblasti byla vždy poměrně vysoká a od počátku šlo v maximu případů o respirační infekty, postihující jak horní, tak i dolní dýchací cesty. Během let se průběhy nemocí měnily. Frekvence onemocnění byla podobná tomu, co v ordinaci vidím nyní, asi tak do poloviny 90. let. Pak došlo ke stabilizaci a určitému zlepšení a od roku 2001 se stav rok od roku znovu zhoršuje a charakter nemocí se mění.
A to v několika ohledech. První změna je v tom, že nemoci začínají postihovat čím dál tím nižší věkové skupiny mých pacientů, v podstatě se dá říct, že děti stonají už od narození. Další závažná změna spočívá v tom, že se záněty stěhují z horních do dolních etáží dechových cest, jde tedy o závažnější stavy a to, co pozoruji hlavně poslední 2 roky, je neuvěřitelná agresivita těchto nemocí. Někdy stačí pár dnů a z původní rýmy má dítě rentgenologicky prokázaný oboustranný zánět plic. Dětí, které s touto formou nemoci léčím, je čím dál tím víc.
No a jako poslední vidím, že významně přibývá alergií a hlavně jejich těžší a závažnější formy, bronchiálního asthmatu. Během posledních 5 let se počty v mé ordinaci v podstatě zdvojnásobil. Nárůst alergií je celosvětovým problémem, ale není mi znám žádný případ, kdy k takovému „skoku“ došlo přirozenou cestou.
Toto jsou hlavní důvody, které mne vedly k hledání odpovědí na otázku, proč tomu tak je. Nalézt odpověď patřilo k nejsložitější části mého profesního života.
K pochopení je nutno uvést jak příklady z praxe, tak i z teorie. A to jak s ohledem na dětský organismus, tak dospělý. Reaktivita na stejnou škodlivinu je různá právě s ohledem na věk.
Dítě není zmenšenina dospělého, jeho imunitní aparát reaguje odlišně. Je to dáno nezralostí tkání i jejich růstem. Dítě bouřlivě reaguje na všechno. I na to, že mu roste zoubek. O to citlivěji samozřejmě i na škodliviny v ovzduší. Děti dýchají na jednotku hmotnosti více než dospělí. Mají menší dýchací cesty i plíce a mají je také mnohem zranitelnější. Mají nezralý imunitní systém a pohybují se v nižší úrovni nad zemí. Jsou pohybově daleko aktivnější a více se pohybují venku.
Opakovaně jsou mi kladeny dotazy na vztah děti, znečištěné ovzduší a rakovina. Nechci spekulovat, nevím. Prozatím jsme tady žádný případ maligní choroby za celá ta léta neměli. Co se týče dospělých, tam je riziko podle mne vyšší. Asi to zní nelogicky, ale je to dáno právě charakterem imunity. Ne hned, ale pokud se problém nebude řešit, během doby určitě ano.
Dětská tkáň s ohledem na to, jak bouřlivě reaguje na cokoliv, co ji podráždí, na sebe víc „upozorňuje“. Uvedu to na příkladu. Na to, aby se malý kojenec začal dusit, stačí, když mu zakouříte u hlavy. Když by měl tu cigaretu přímo vykouřit, tak se nejspíš opravdu udusí. Je ale fakt, že dítě dokáže z mnoha potíží vyrůst a odhodit už nepotřebné části jako raketoplán.
Dospělá tkáň toho snese mnoho a možná to je to naše největší neštěstí. Nic ale nezůstává bez následku, i když to na první pohled nemusí být patrné. Většina škodlivin se v nás někde uvnitř kumuluje a jednou se důsledky projeví – a to formou už závažné nemoci.
Podle mého názoru jsou děti spíš ukazatelem toho, že něco není v pořádku, jsou něco jako „lakmusový papírek“. Četla jsem, že imunita dospělého je jako nádrž benzínu v autě. Do doby než je v nádrži poslední kapka, jede, jakoby pořád byla plná.
Až dojde i ta poslední kapka, přichází kolaps. Infarkty, mozkové příhody a samozřejmě to, čeho se všichni bojíme nejvíc a to jsou tumory.
Znečištěné ovzduší nemáme jen my v Ostravě-Radvanicích. Jsme na tom sice v republice nejhůř, proto tady ty zdravotní problémy jsou u dětí tak markantní, ale jinak je to v podstatě jako s kuřáky a s tím, kolik toho kdo vykouří.
My v Radvanicích na tom jsme asi jako někdo, kdo vykouří těch 60 cigaret denně. Co se týče zbytku Ostravy, tam bych to odhadla na těch 30-40 a na zbytek republiky by připadl kuřák kolem 10-20 cigaret za den podle toho, v jak znečištěné lokalitě žije. Podle toho se pak dají odvodit potíže a doba, po kterou to ještě „ustojíme“.
My se už tady začínáme dusit, Ostrava kašle a zbytek pokašlává. Je to jako s tím kuřákem. Dřív nebo později ty potíže dostihnou každého. Plicním sklípkům je totiž naprosto lhostejné, odkud ten prach pochází. Dopad na lidský organismus je totiž úplně stejný, ať už jde o prach z průmyslové aglomerace nebo z dálnice.
MUDr. Eva Schallerová je dětská lékařka, která působí v Ostravě - Radvanicích. Dlouhodobě proto sleduje vliv silně znečištěného prostředí na zdraví dětí.
www.evaschallerova.com
Tato aktivita je součástí projektu Chemická bezpečnost občanů Evropy, který byl finačně podpořen z prostředků Evropské komise prostřednictvím Zastoupení EK v ČR.
