V současnosti se v Poslanecké Sněmovně Parlamentu ČR projednává návrh zákona o Integrovaném registru znečišťování, který podala vláda ČR.
Měl by být zákon ve stávajícím znění schválen?
Integrovaný registr znečišťovaní upravuje zákon č. 86/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění (tzv. IPPC) a Integrovaném registru znečišťování (IRZ). Vedení IRZ spadá do kompetence Ministerstva životního prostředí, které provozuje i webové stránky www.irz.cz. Je vhodné oddělit problematiku IRZ od režimu integrovaných povolení, ale ne za každou cenu. Současný návrh zákona snižuje rozsah informací, které musí průmyslové podniky ohlašovat do registru, a proto by k němu měly být přijaty pozměňovací návrhy, které již zaběhnutý a účinný systém ohlašování a zveřejňování informací zachovají.
V čem je hlavní slabina vládního návrhu zákona?
Návrh zákona vypouští ze sledování v integrovaném registru přenosy a úniky chemických látek v odpadech. Konkrétně to znamená, že se již nebude možné dozvědět např. to, jaké množství rtuti bylo obsaženo v 500 kg nebezpečného odpadu, který vyprodukoval konkrétní podnik. Další změna se týká seznamu průmyslových odvětí, od kterých se vyžadovalo hlášení údajů do registru. Některé druhy výrob (výroba z plastů a laminátů, obuvnictví, automobilový průmysl, elektrotechnika, stavebnictví, strojnictví, letecký průmysl a některé služby, jako třeba chemické čištění) by ze seznamu zcela vypadly. Konkrétně to znamená, že když např. nějaký podnik vyrábějící plasty vypustí ročně rtuť v objemu, který dosahuje zákonného ročního limitu pro ohlášení, do integrovaného registru se stejně vůbec nedostane. Původně se tam ovšem dostal, protože IRZ sledoval toto průmyslové odvětví.
Zpracování novely zákona je odpovědí na schválené nařízení o Evropském registru znečišťování (EPRTR). Proč nestačí, abychom měli v České republice shodnou úpravu jakou má Evropská unie?
Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 166/2006 z 18. ledna 2006, kterým se zřizuje evropský registr úniků a přenosů znečišťujících látek (EPRTR)je v podstatě odrazem přijetí Protokolu o registrech úniků a přenosů znečišťujících látek k Aarhuské úmluvě. Cílem nařízení EP a Rady (ES) přitom nebylo omezení rozsahu informací poskytovaných veřejnosti v členských státech a náhrada funkčního systému IRZ, ale naopak jejich rozšíření v členských zemích EU a stanovení minimálního nutného základu pro ohlašování do EPRTR. Projednávání Protokolu na mezinárodním poli bylo obtížné a některá jeho ustanovení odrážejí nutnost kompromisů (vyšší prahové hodnoty pro ohlašování některých chemických látek, vypuštění některých průmyslových odvětví). Český IRZ funguje již přes dva roky a průmyslové podniky s ohlašováním do něj nemají potíže. Nad rámec Evropské úpravy fungují podobné registry také v Holandsku, Velké Británii, Švédsku a dalších zemích.
Nezatíží přísnější zákonná úprava příliš české podniky? Nesníží se jejich konkurenceschopnost?
Integrovaný registr znečišťování neplní funkci systému pro měření emisních limitů nebo dodržování vydaných povolení. Jeho hlavní úlohou je zpřístupnit komplexní evidenci o vypouštěných látkách nejenom veřejnosti, ale také veřejné správě. Slouží tak jako podklad pro zpracování analýz a hlášení o stavu v České republice v rámci zpráv o plnění mezinárodních závazků.
Průmyslové podniky nemusí nijak omezovat svou výrobu ani používané technologie kvůli ohlašování údajů do registru. Administrativním nástrojem, který by měl toto (zejména ex ante) ovlivňovat, je již zmíněné integrované povolení (a jakékoliv povolení a poplatky obecně). IRZ je informační nástroj, který může mít na konkrétní provoz vliv ex post, tj. podnik se bude snažit posunout na nižší příčky v žebříčku znečišťovatelů životního prostředí. Na konkurenceschopnost podniků to však nemá žádný vliv – naopak, použití modernější technologie a prokázání „sestupu v žebříčku znečišťovatelů“ může být dobrým signálem pro obchodní partnery a výhodou vůči konkurentům.
Proč by měly průmyslové podniky vést některé evidence duplicitně?
Každý průmyslový podnik vede a zasílá řadu evidencí o své činnosti příslušným orgánům – oblast životního prostředí je přitom dominantní. Přesto ne všechny údaje jsou lehce přístupné, srozumitelné a navzájem srovnatelné. Výhodou Integrovaného registru je jeho snadná dostupnost a srozumitelnost pro široký okruh subjektů. Nevyvolává ovšem duplicitní ohlašování v odpadech, jak se nám snaží namluvit průmysl a částo poslanců Parlamentu ČR. Podniky musí podle zákona o odpadech hlásit množství produkovaných odpadů podle jednotlivých kategorií, ale až do vzniku registru nemuseli do nějaké jednotné databázi nahlašovat množství konkrétních nebezpečných látek obsažených v odpadech. Projde-li nový zákon beze změn, státní správa ani veřejnost se opět nedozví, kolik kterých nebezpečných látek končí v odpadech.
