Zpráva o úmrtí Radima Šráma zasáhla nepochybně hodně lidí, kteří to myslí s naší planetou dobře. Svůj život věnoval studiu znečištění ovzduší a jeho vlivu na lidské zdraví. Nenechal se nikým zastrašit a říkal nahlas, co zjistil o toxických látkách v ovzduší, ať už to bylo v severních Čechách anebo na Ostravsku. I jako předseda Komise pro životní prostředí Akademie věd ČR byl mužem na svém místě a díky němu i tato instituce opravdu chránila životní prostředí. Pokud by někdo v České republice hledal neúplatného vědce, tak to byl právě on.
Poprvé jsem se s ním setkal, když jsme zahajovali kampaň Budoucnost bez jedů a prosazovali svobodný přístup k informacím o emisích toxických látek z konkrétních průmyslových provozů v podobě Integrovaného registru znečišťování. To bylo v roce 2001. Bylo mi ctí se s ním od té doby potkávat při různých příležitostech a jednou z nich byla třeba i ne úplně jednoduchá komunikace o znečištění ovzduší z hutí na Ostravsku i v době, kdy ministry životního prostředí byli politici naklonění spíše průmyslu. Ani on to v té době neměl lehké, protože se nebál říkat nahlas nepříjemná fakta, která on a jeho tým zjistili.
Jedno je mi líto. Nedočkal se zařazení benzo-a-pyrenu, který považoval za největší jed dostávající se nejen z hutí na Ostravsku do ovzduší, mezi látky povinně ohlašované do IRZ. S Arnikou jsme se o to snažili, ale zatím bezúspěšně. Průmysl ho může ohlašovat dobrovolně, to je tak vše. Snad budoucí oznamování bude moci pozorovat alespoň z vědeckého nebe, pokud mu kouř z hutí zrovna nezacloní výhled. Já vím, trochu přízemní a pozemské přání.
Radim Šrám nám zcela nezištně také odborně pomáhal při přípravě odběrů krve v thajských komunitách ovlivněných rozebíráním elektrošrotu v podmínkách, kdy jsou lidé vystaveni prachu a bydlí, jí a spí hned v sousedství takových dílen. Z nedaleké skládky se pak valí dým plný jedů.
S našimi kolegy ze zahraničí se pak dělil o výsledky výzkumů vlivu znečištěného ovzduší na lidské zdraví, hlavně o mutagenním vlivu prachových částic a benzo-a-pyrenu na populace žijící v průmyslem zatížených regionech. Troufám si říci, že právě on a jeho tým měli lví podíl na zlepšení stavu ovzduší v mém rodném kraji, severních Čechách. Jako poklad se se mnou stěhuje jím věnovaná kniha s výsledky projektu „Teplice“.
Zatím se nemůžu smířit s tím, že už neuslyším jeho přívětivý pozdrav, ať už naživo nebo v telefonu, ale znít mi bude napořád. Chci ještě jednou poděkovat za všechno, co vykonal pro nás, naše i vaše děti, tuto planetu!
Ještě přidávám fotovzpomínku z konference, kterou v Ostravě uspořádala Arnika v listopadu 2018 hlavně pro kolegy z Ukrajiny, kde jsem tu čest sedět vedle Radima Šráma v diskusním panelu na její závěr.
