Americký odborník Arnold Schechter označil za možný zdroj Juščenkovy otravy polychlorované bifenyly, které většinou obsahují dioxiny jako příměs Zbytky olejů s těmito látkami přelévaly v roce 2000 na objednávku české firmy EKOBO také dva Ukrajinci téměř holýma rukama. Možná i oni potom onemocněli chlorakné. Protože nejsou významnými politiky, nikdo nezkoumal hladinu dioxinů anebo jiných škodlivých látek v jejich krvi. A kdoví, kde je jim vlastně konec? Stejnou otázku si klade státní zástupce zkoumající případ skladu stejné firmy – EKOBO. Ten ovšem pátrá po čtyřiceti tunách nebezpečných odpadů s obsahem polychlorovaných bifenylů, které se ze skladu této firmy ve středočeském Mratíně ztratily. Člověka trochu zamrazí při představě, že stačil drobet těchto anebo podobných jedů přidaných do jídla Juščenkovi. EKOBO přitom opakovaně získalo peníze od státu. Ten za ně zaplatil i dekontaminaci skladu v Mratíně.
Dioxiny a jim podobné toxické látky tedy mizí v odpadech neznámo kde. Přetahování se s firmami o důkazy, co udělaly s těmi či oněmi nebezpečnými odpady, je nekonečné. Jen málo případů skončí před soudem. Od počátku devadesátých let odborníci opakovaně konstatují, že statistiky předávání odpadů mezi firmami v Česku jsou neúplné. V roce 1994 tým vědců z Akademie věd ČR došel k závěru, že 40% odpadů s obsahem polychlorovaných bifenylů zmizelo v kolonce „předáno jiné firmě“. Jaké a kam, co se s nimi stalo? To se už asi nikdo nedozví. A tak budeme opakovaně smutně hledět na výsledky měření obsahu jedů třeba v oblíbeném vánočním pokrmu - rybách.
Sdružení Arnika v tomto roce získalo výsledky takového měření obsahu dioxinů a polychlrovaných bifenylů v rybách chycených v různých koutech naší země. Obsahovaly je všechny. Nejvíce však parma chycená v Odře na Ostravsku. Kapři na náš vánoční stůl naštěstí pocházejí z většinou čistých jihočeských rybníků. A evropský limit pro obsah dioxinů v rybách je nasazený tak vysoko, že ho jen tak nějaká ryba nepřekoná.
Dokud budou naši politici benevolentní k toxickým látkám v životním prostředí, nemohou očekávat lepší výsledky testů jejich obsahu nejen v rybách z některých našich řek, ale dokonce i ve vlastní krvi, jak to již zkusil ministr Libor Ambrozek. Postoj politiků k tomuto problému prověřuje právě nyní nová evropská chemická politika REACH. Zatím to vypadá, že znovu sedají na lep chemickému průmyslu a jsou pro zmírnění podmínek pro ověřování škodlivosti chemických látek uváděných na trh. Přitom může jít o jedy, které budou generace po nás zatracovat stejně jako my dnes zatracujeme polychlorované bifenyly.
(napsáno pro MF Dnes, vyšlo 28. 12. 2004)
