Na začátku září vypukly v několika oblastech Kazachstánu rozsáhlé požáry. Nejprve zasáhly dva Kostanajskou a Východokazachstánskou oblast, později se rozšířily do dalších. Oheň se dostal až na předměstí největšího kazašského města Almaty. Může za kazašské inferno klimatická změna?
Podle předběžných odhadů bylo během týdne zasaženo přes čtyřicet tisíc hektarů lesů a zemědělské půdy, shořely stovky domů a lidé z několika vesnic museli opustit své domovy. Do regionů zamířil i kazašský prezident Kasym Žomart-Tokajev, který dohlížel na záchranné práce. Rozsah škod způsobených požáry se stále upřesňuje. Na hašení požárů byla nasazena letadla a vrtulníky a podílely se na něm tisíce lidí – záchranáři, armáda, policie, národní gard a lesníci. Práci komplikovalo také počasí, neboť téměř po celé zemi panovala v září abnormální vedra od 30 do 35 °C.
Ve vzduchu byly zaznamenány zvýšené hodnoty oxidu dusičitého, oxidu uhelnatého a oxidu siřičitého. Generální prokuratura zahájila trestní vyšetřování požárů v Kostanajské oblasti, protože se domnívá, že požáry vyvolalo nedbalé zacházení s ohněm a porušení předpisů o požární bezpečnosti.
Jednou z příčin lesních a stepních požárů je vypalování trávy. Tato praxe souvisí s mylným přesvědčením, že nová tráva lépe roste, když se vypálí ta suchá. To je však dávno překonaný mýtus! Škody z takového vypalování jsou mnohem větší než přínosy. Navíc je taková praxe zakázána zákonem. Oheň se totiž často rozšíří i mimo místo, kde chce zemědělec obnovit porost. Při požáru zahyne hmyz, divoká i domácí zvířata, ptáci, mikroorganismy a celý ekosystém. Půda zůstává zranitelná a trpí následně vodní a větrnou erozí.
Požáry a klimatická změna jako začarovaný kruh
Požáry a klimatické změny spolu souvisejí. Změna klimatu zvyšuje riziko požárů, protože zvýšené teploty a suché počasí způsobují, že vegetace je hořlavější, což vede k ještě závažnějším a nekontrolovatelným požárům., jejichž přímou příčinou je nejčastěji člověk.
Požáry samy o sobě také ovlivňují změnu klimatu. Uvolňuje se při nich do atmosféry obrovské množství uhlíku v různých formách – plyny, popel a drobné uhlíkové částice. Všechny tyto formy se dostávají do atmosféry, cestují na velké vzdálenosti a mění její chemické složení. Celkové roční emise oxidu uhličitého z lesních požárů se rovnají přibližně čtvrtině emisí ze spalování ropy, uhlí a plynu.
Snížení počtu požárů vyžaduje od každého z nás zodpovědný přístup k přírodě - neopatrné zacházení s ohněm je jednou z hlavních příčin! A na národní úrovni je zapotřebí robustní systém monitorování, prevence, reakce a ochrany lesů a stepí s odpovídajícím vybavením a kvalifikovanými odborníky. A také je třeba vytvořit systémy pro přizpůsobení se klimatickým změnám.
Upozornění: „Tento článek vznikl a je udržován za finanční podpory Evropské unie. Za jeho obsah nesou výhradní odpovědnost sdružení Arnika a EkoMuseum a nemusí vyjadřovat názory Evropské unie.”
