Získávání energie z odpadu, především jeho spalováním je v současné době často prezentováno jako nejvýhodnější způsob nakládání s odpady. Studie australských vědců o možnostech využívání komunálních odpadů na příkladu australského města Sydney ovšem ukazuje, že z hlediska omezení produkce skleníkových plynů se jako nejvýhodnější způsob jeví co možná největší míra kompostování vytříděného odpadu.
Dvojice australských vědců, Ali El Hanandeh a Abbas El Zein, se zaměřila na nakládání s komunálními odpady v australském městě Sydney. Zde v současnosti funguje poměrně úspěšně jejich separace. Separovány jsou kovy, papír, sklo a plasty, které jsou dále recyklovány a dále bioodpad (mimo potravinářský odpad), jenž je kompostován. Zbývající potravinářský odpad a neroztřiditelné složky jsou ukládány na skládky, kde vznikající skládkové plyny jsou jímány a energeticky dále využívány.
Autoři studie navrhli čtyři alternativní způsoby zpracování separovaných složek odpadu a společně se stávajícím způsobem je podrobili srovnání pomocí matematických modelů. Zaměřili se mimo jiné na vznikající množství skleníkových plynů při jednotlivých způsobech zpracování odpadů. Jako jednoznačně nejlepší se jevila varianta, kdy maximum odpadu bylo podrobeno kompostování. Jednalo se o potravinářský odpad, bioodpad, ale také papír. Další separované složky jako jsou kovy, sklo a plasty byly v simulaci použity na recyklaci. Pouze zbylý odpad, který již jinak nelze využít byl ukládán na skládku a skládkové plyny byly dále energeticky zpracovávány.
„Výsledky studie australských autorů víceméně potvrzují již dříve získané poznatky o způsobech nakládání s odpady, které prosazuje také Arnika“, prohlásil Mgr. Jiří Kristian z programu Toxické látky a odpady. Na prvním místě bychom měli vzniku odpadů předcházet, v praxi se však samozřejmě tvorbě odpadů zcela nevyhneme. Vznikající odpad bychom tedy měli důsledně třídit a co nejvíce vytříděného odpadu kompostovat. Na dalším místě v nakládání s odpady je recyklace separovaných odpadů, zejména kovů, plastů a skla. Teprve zbylé, dále neroztřiditelné složky odpadu by měly být skládkovány a spalovány, byť s energetickým využitím. Spalovny komunálních odpadů totiž produkují nebezpečné dioxiny a jsou také významným zdrojem těžkých kovů, jak v emisích tak i v odpadní strusce. “V České republice je tříděno jen asi 20 % komunálního odpadu, přičemž vytřídit lze až 80 %. V tomto směru máme stále co dohánět”, dodal Jiří Kristian.
Zdroj: Ali El Hanandeha, Abbas El Zein (2011). Are the aims of increasing the share of green electricity generation and reducing GHG emissions always compatible? Renewable Energy, Volume 36, Issue 11, 2759-3228 p.
