Lidé z Heřminov spílají kraji za stavbu nádrže

Ta má chránit města Krnov a Opavu a další obce pod Novými Heřminovy na řece Opavě před záplavami. Ale vymaže také toto malebné údolí definitivně z mapy světa. Reakce obyvatel obce se dají s nadsázkou přirovnat k reakcím obyvatel Československa na mnichovskou dohodu v roce 1938. Slova jako "o nás bez nás", "nikdo se s námi nebavil" či "nerespektují nás" lze slyšet od včerejška v téměř každém domě v obci. Lidé nevybíravě nadávají na adresu kraje, někteří zadržují pláč. Heřminovy: Budeme proti hrázi až do konce Nové Heřminovy - Když obyvatelé Nových Heřminov mají mluvit na téma protipovodňová přehrada, vraští obočí, rudnou a někteří stěží zadržují pláč. Příslovečný olej do ohně jim nyní přilili krajští zastupitelé, když doporučili státu, aby na místě obce stála přehrada chránící Krnov a Opavu před povodněmi. Obyvatelé Nových Heřminov dnes nemohou krajským zastupitelům přijít na jméno. Zůstal by jako jeden z mála u přehrady „Jsou to dacani!“ zuří Petr Brisuda. Do obce, která byla součástí po válce vysídlených Sudet, připutoval před pětačtyřiceti lety. „Je to horší než za komunismu. Nikdo se s námi nebavil a rozhodli si to. Prosazují sílu většiny proti menšině.“ Přesto patří mezi těch pár lidí, kteří by nemuseli v případě výstavby přehrady z obce odejít. Jeho dům totiž stojí na místě, kam by voda nesahala. „Jenže stejně bych nevydržel tu stavbu a stavbu cesty, která nahradí zatopenou silnici mezi Bruntálem a Krnovem. Stačilo mi, když tady vedle stavěli. Celý barák se mi třásl, když ty trambusy jezdily.“ Muž ví, že někteří lidé v obci jsou odhodláni v případě souhlasu ministerstva zemědělství jít k mezinárodnímu soudu. „Existují způsoby, jak se před stavbou bránit,“ míní Petr Brisuda, který by zatopením obce přišel o sousedy a z jeho domu by se stala samota u přehrady. Doufají, že do stavby přehrady stihnou umřít Pětasedmdesátiletý Vladimír Chmelík patří k nejstarším lidem v obci. Už nemůže chodit a je odkázán na pomoc ženy. Když má mluvit o přehradě, přes slzy nemůže. Jeho paní je rovněž rozrušená. „Žiju tady od čtyřiapadesátého. Přišli jsme do Široké Nivy z Buchlovic od Hradiště, sem jsme se po svatbě přistěhovali a dnes jsme tady doma a nikde jinde. Nedokážu si představit, že bych měla jít bydlet třeba do města nebo do jiné obce. Tak alespoň doufám, že se toho oba nedožijeme. Snad to vyjde, už jsme staří,“ říká odevzdaně sedmdesátiletá žena, která si nedovede představit, že by měla bydlet jinde než v Nových Heřminovech. Přehrada bude znamenat konec pro místní zemědělce Šestapadesátiletá Anna Dostálová je rovněž rozlícená. „Mráz mi vždy přeběhne po zádech, když na to pomyslím, jak to krajští zastupitelé upekli,“ říká žena, jejíž dva synové se po rozpadu státního statku Bruntál vrhli do soukromého zemědělství. „Syn Milan chodil včera po domě celý rozklepaný, když se dozvěděl, že přehrada je o něco jistější. Je to strašné. Co jsme se na hospodářství nadřeli. Všechny peníze jsme do toho vráželi. Nakupovali stroje. A teď abychom čekali, kdy nás přijdou vyhnat z domu,“ říká Anna Dostálová. Její synové mají v Nových Heřminovech osmdesát kusů dobytka. „Ti by do města nešli. Jeden sice jezdí dálkově studovat do Ostravy, ale nikdy by se do města nestěhoval.“ Proč se nepoučí od Němců, jak regulovat záplavy? „Štve mě to. Přece už dnes žádné státní zájmy neexistují. Neřeknu, když chtějí stavět někde dálnici. To ať lidem třeba půdu vyvlastní. Ale proč stavět další přehradu? Jen Slezská Harta snížila průměrnou roční teplotu tady v okolí o půl stupně,“ nadává dvaapadesátiletý Jiří Erben, který před deseti lety odešel z Bruntálu do Nových Heřminov za klidem. Postavil si v Heřminovech dům, bazén a založil zahradu. „Proč se nepoučí od Němců? Ti, než je odsunuli, tady žádné přehrady nepotřebovali. Uměli zadržovat vodu v lesích, měli vsakovací nádrže a uměli vodu regulovat,“ říká. Za hráz nejdu, říká potomek původních obyvatel Horst Havelka, který jako jeden z mála původních obyvatel Nových Heřminov nemusel jako malý chlapec díky smíšenému manželství rodičů do odsunu, chtěl v Nových Heřminovech jednou taky umřít. „Jestli tady postaví přehradu, tak doufám, že tam přibijí desku a na ni se podepíší všichni, kteří její výstavbu prosadili. To proto, aby každý znal dobře viníky, až je za pár let budou hledat. Jak je u nás zvykem.“ Jeho žena Vladimíra nedokáže důvod ke stavbě pochopit. „Proč se bude stavět? Kvůli Krnovu? A co když jednou zaprší na Opavici, a ne na Opavě? Pak jim bude tahle přehrada na nic. Dobře se jim rozhoduje, když jsou jich tisíce a nás jen necelé tři stovky,“ říká rozrušeně. Poukazuje i na to, že se lidí v obci nikdo neptal. „Říkali, že o přehradě rozhodnou zdejší lidé sami. Jen patnáct je pro její stavbu.“ Horst Havelka je rozhodnut zůstat v obci do konce. „Za hráz prostě nejdu,“ říká odhodlaně. Stát bude za slévárnu platit desítky milionů Stavba přehrady by vymazala z mapy i místní slévárnu Uneko, která šedesát procent svých speciálních kohoutů pro plynárenský a petrochemický průmysl vyváží na ropná pole do Texasu. Firma patří mezi ty střední firmy, kterým se na zaostalém Bruntálsku daří nejlépe. „Stejně o přehradě rozhodne až ministerstvo. Už sice stavíme další závod v Zátoru, ale nelíbí se nám způsob, že s námi nikdo nediskutuje,“ říká spolumajitel firmy Zdeněk Šarman. „Budeme samozřejmě žádat za zatopení slévárny v Nových Heřminovech náhradu. Ta vyjde stát řádově na desetimiliony,“ upozorňuje Zdeněk Šarman. Dodal, že nejistota, zda přehrada bude stát, znemožňuje v posledních letech firmě investovat do provozu v obci.