Území dnešní Radovesické výsypky byla kdysi kvetoucí malebnou krajinou s úrodnými černozeměmi. Osu této krajiny tvořilo radovesické údolí s protékajícím Lukovským potokem, které se pomalu svažovalo od obce Štěpánov směrem k městu Bílina. Nalezli bychom zde nejen obce a osady Radovesice, Hetov, Dřínek, Chotovenka a Lískovice, ale i chráněná území Kajba, Vršíček a Bělák s cennými společenstvy rostlin a živočichů. To vše muselo ustoupit záměrům těžebních společností vybudovat zde výsypku, kam se budou ukládat skrývkové zeminy z nedalekého povrchového hnědouhelného dolu. Tehdy se odsud vytratil veškerý život a to trvalo více jak třicet let.
Návrat života do mrtvé krajiny
Teprve když byl v roce 2003 ukončen provoz a sypání výsypky, začal se sem pomalu život vracet zpátky. Dnes zde hnízdí ptáci (např. bělořit šedý, bramborníček černohlavý, linduška říční a mnohé další druhy), stahují se sem drobní savci (hraboš polní, norník rudý). Co je však nejzajímavější, že zde bylo zjištěno také několik ohrožených druhů plazů a především obojživelníků.
Obojživelníci na výsypce
Výzkumem obojživelníků na Radovesické výsypce se zabýval již v letech 1982 a 1983 J. Wildometz, který zde zjistil tyto druhy: čolek obecný, kuňka obecná, kuňka žlutobřichá, blatnice skvrnitá, ropucha obecná, ropucha zelená, skokan hnědý, skokan skřehotavý a skokan štíhlý.
V roce 1994 se ve své práci zabývali obojživelníky na Radovesické výsypce profesoři Šťastný a Bejček z České zemědělské univerzity v Praze. Na vlastním tělese výsypky a v jejím předpolí popsali výskyt ropuchy zelené, skokana skřehotavého, ještěrky obecné a užovky obojkové.
Zatím poslední mapování provedl Jiří Vojar v letech 1998 a 1999. Během něj bylo zaznamenáno celkem 6 druhů obojživelníků a 3 druhy plazů. Z obojživelníků to byly čolek velký, čolek obecný, blatnice skvrnitá, ropucha obecná, ropucha zelená a skokan zelený, z plazů potom ještěrka obecná, slepýš křehký a užovka obojková. Útočištěm pro obojživelníky se stala především tzv. nebeská jezírka, což jsou vodní plochy vznikající zadržením srážkové vody neprostupným materiálem výsypky (jíly) v terénních prohlubních.
O průzkum obojživelníků a jejich zachování na Radovesické výsypce se v současnosti snaží i Arnika-Tým Bořena, který tuto lokalitu navštívil již několikrát. Při zatím poslední návštěvě se podařilo odchytit několik juvenilních jedinců skokana skřehotavého a jeden exemplář čolka velkého. Průzkum výsypky bude probíhat i v budoucnu s cílem potvrdit druhy zjištěné před několika lety J. Vojarem.
Zjištěné druhy obojživelníků a jejich stručná charakteristika
1) Čolek obecný
Typické pro tento druh je hnědošedé zbarvení. Středem břicha prochází oranžový pruh. Samci mají v době rozmnožování na hřbetě vysoký lem, který později mizí. Vyhledává především mělká jezírka s vyvinutou pobřežní vegetací, kam umísťuje svá vajíčka a která slouží zároveň jako úkryt jak vylíhlým larvám, tak i dospělcům. Čolek obecný je zákonem chráněný a patří mezi silně ohrožené druhy živočichů.
2) Čolek velký
Vrchní strana těla čolka velkého je tmavohnědá až tmavošedá a spodní žlutavá až oranžová. Samci mají v době rozmnožování na hřbetě vysoký lem, který později mizí. Vyhledává vodní plochy zarostlé vegetací. Na rozdíl od čolka obecného se nevyhýbá ani hlubším nádržím. Je velmi citlivý na čistotu vody. Čolek velký je zákonem chráněný a patří mezi kriticky ohrožené druhy živočichů.
3) Blatnice skvrnitá
Je hnědá až šedá žába s velkými tmavohnědými skvrnami a drobnými červenými tečkami na těle. Vyhledává spíše hlubší vodní plochy s ponořenou vegetací. Blatnice skvrnitá je zákonem chráněná a patří mezi kriticky ohrožené druhy živočichů.
4) Ropucha obecná
Její tělo je bradavčité. Dává přednost větším, trvalým vodním plochám. Jde o nenáročný druh obojživelníka, se kterým se setkáme téměř ve všech typech prostředí. Zajímavostí u ní je silná vazba na jedno rozmnožovací místo, kam putuje i ze vzdálenosti několika kilometrů. Ropucha obecná je zákonem chráněná a patří mezi ohrožené druhy živočichů.
5) Ropucha zelená
Je nápadná svým pestrým zbarvením s četnými nepravidelnými skvrnami zelené a dalších barev. Ze všech obojživelníků je nejodolnější vůči suchu. Vyhledává menší vodní nádrže. Ropucha zelená je zákonem chráněná a patří mezi ohrožené druhy živočichů.
6) Skokan skřehotavý
Hřbetní strana těla tohoto obojživelníka je zelená, šedozelená nebo hnědozelená. Břicho je špinavě bílé s tmavými skvrnami či mramorováním. Jde o druh silně vázaný na vodu. Rád se sluní, proto vyhledává méně zarostlé vodní plochy. Na Radovesické výsypce je skokan skřehotavý nejvíce rozšířeným druhem obojživelníka. Skokan skřehotavý je zákonem chráněný a patří mezi kriticky ohrožené druhy živočichů.
Budoucnost obojživelníků na výsypce
Cílem Týmu Bořena je zachování přirozeného prostředí pro rozmnožování a život obojživelníků na výsypce i do budoucna. To spočívá především v zachování co největšího počtu jezírek na výsypce. Při tom je důležité, aby byla stabilní a nevysychala, aby měla dostatečně vyvinuté litorální pásmo nebo sem nebyla vysazena rybí populace.
Použitá literatura:
Vojar, J. (1999): Sukcese obojživelníků na Radovesické výsypce. Diplomová práce, ČZU Praha.
Kolektiv (1984): Radovesická výsypka a její vliv na její okolí, studentská vědecká práce na UJEP Brno.
Rusó, G. (2005): Ekologické využití Radovesické výsypky a jejího okolí. Diplomová práce, UJEP Ústí nad Labem.
Bejček, V., Šťastný, K.(2000): Fauna Bílinska, Grada Publishing, Praha.
Diesener, G, Reichholf, J. (1997): Obojživelníci a plazi, Ikar, Praha.
Fotografie Radovesické výsypky a vybraných druhů obojživelníků najdete: zde
