Není žádným tajemstvím, že patříme k velmi hlasitým kritikům připravovaného Metropolitního plánu. V červenci nás proto oslovil web flowee.cz se žádostí o rozhovor pro sérii příspěvků o nově vznikajícím strategickém dokumentu. Redakce chce údajně dát prostor jak autorům a zastáncům, tak i oponentům. Po vzájemné domluvě jsme souhlasili s publikováním needitovaného rozhovoru, pod který měl být přidán komentář zástupce Institutu plánování a rozvoje.
Bohužel, namísto rozhovoru redakce zveřejnila redakční článek Nejtěžší dokument Prahy: Nový Metropolitní plán váží 60 kilogramů s vytrženými citacemi kolegy Martina Skalského z Arniky bez hlubšího kontextu. Téměř všechna tvrzení navíc okomentoval přímo tiskový mluvčí IPR Marek Vácha, aby článek vytvářel dojem vyvážené diskuze.
S tímto postupem vůbec nesouhlasíme. Pokusili jsme se několikrát spojit s redakcí kvůli stažení článku, avšak bezvýsledně. Proto jsme se rozhodli zveřejnit rozhovor v nezkrácené podobě sami na našem webu.
Patříte k velkým kritikům současné verze metropolitního plánu. Jaké jsou vaše hlavní výhrady a kterou z nich považujete za nejzávažnější?
IPR dává v podobě Metropolitního plánu developerům volné ruce a chce dovolit stavět prakticky cokoliv téměř kdekoliv. Navrhuje totiž zahustit pražskou zástavbu na úkor parků a zelených ploch, sportovišť a dokonce veřejné vybavenosti. Všechny tyto dosud chráněné plochy mění na zastavitelné, což může mít katastrofální dopady. Parky, pásy vegetační zeleně a drobnější zelené plochy ztratí veškerou ochranu před komerční zástavbou. Ušetřeny nezůstanou ani zahrádkové kolonie. Lukrativní parcely, například na Ořechovce, Libeňském ostrově nebo na Jenerálce, by plán dobrovolně vydal napospas developerům, kteří o ně usilují už desítky let a které dosud místní obyvatelé úspěšně brání.
V podobném duchu plán zbavuje ochrany také veřejnou vybavenost, pro kterou nikde nevymezuje konkrétní pozemky. Město tak bude mít velký problém zajistit pro Pražany školy, školky, ordinace, knihovny a další nekomerční, avšak nezbytnou infrastrukturu. V některých případech by městské části mohly dokonce o ty stávající přijít.
Problém také vidíme v tom, že návrh plánu nereguluje výšky budov. Například na Pankrácké pláni, ale i v řadě dalších ctvrti, chce umožnit postavit věžáky o výšce více než 100 metrů, a Praze proto hrozí vyškrtnutí ze seznamu světového dědictví UNESCO.
Metropolitní plán nestanovuje pro výstavbu prakticky žádná pravidla. To může mít závažný dopad na využití cenných území dnešních brownfieldů v centru města. Ve všech progresivních metropolích Evropy se přitom nejcennější plochy v centrech zastavují s rozmyslem, aby nové budovy přinesly dlouhodobý užitek celému městu, ne jen krátkodobý výdělek developerům.
Totožné výtky měly místní občanské spolky, památkáři, architekti, urbanisté, ekologové, sociologové a především většina městských částí. Nejtvrdší kritika ovšem přišla od ministerstev životního prostředí a kultury a odboru ochrany prostředí pražského magistrátu, podle nichž plán odporuje nejen stavebnímu zákonu, ale dokonce i Ústavě. Stanoviska ministerstev a dalších státních úřadů jsou ovšem bez výjimek závazná a plán se podle nich bude muset přepracovat.
Tvrdíte také, že metropolitní plán nedbá na zeleň. IPR však tvrdí, že to je záležitostí stavebních předpisů a ne Metropolitního plánu.
Způsob, jakým Metropolitní plán stanovuje pravidla pro výstavbu, se samozřejmě přímo dotýká i parků. Veškeré parky a zahrádkářské kolonie jsou v návrhu plánu vymezeny jako zastavitelné. Je to nevratný krok a v budoucnu by stačila jen drobná změna územního plánu a na jejich místě může vyrůst prakticky jakákoliv stavba. V posledních letech vlny spalujících veder z Prahy vytváří pomalu neobyvatelné město. Dobře víme, že nejrozpálenější místa pomáhají chladit právě stromy, trávníky, pásy zeleně i vodní plochy.
V březnu jste se v rámci debaty nad metropolitním plánem setkali s náměstkem Hlaváčkem, nelíbil se vám jeho přístup k (povětšinou) negativním stanoviskům (nejen) státních úřadů. Změnilo se něco za toho čtvrt roku?
Nezměnilo se v podstatě nic a pokud ano, tak spíše k horšímu. Náměstek Hlaváček nám navrhl, abychom se s ním a jeho kolegy scházeli na schůzkách, kde bychom mohli projednat naše připomínky. Během schůzek však nešlo o debatu založenou na odborných argumentech. Pouze se nás snažili přesvědčit, že se mýlíme a vůbec ničemu nerozumíme. Když jsme odmítli naše výhrady odvolat, oznámili nám, že už se s námi dále scházet nebudou, protože jsme doslova příliš negativní.
IPR tvrdí, že se v současné podobě se jedná pouze o návrh, který je ve fázi připomínek. Jak hodnotíte zapojení odborné i laické veřejnosti?
Zapojování neproběhlo, jak si leckdo představoval. IPR připravoval Metropolitní plán bezmála šest let. Laická i odborná veřejnost po celou dobu upozorňovala na řadu závažných problémů. Autoři Metropolitního plánu měli dost času je odstranit, ale neudělali to. Naopak komentáře odmítli a odkázali na připomínkové řízení. Jakmile odstartovalo období pro podání připomínek, zaměstnanci IPR začali na kritiku reagovat nenávistnými komentáři. IPR dokonce Arnice vyhrožoval žalobou. Naše argumenty se přitom opírají o důkladnou právní analýzu, odborné názory předních nezávislých expertů a mnohaletou praktickou zkušenost z územních a stavebních řízení.
Podobná zkušenost jsme navíc nezažili poprvé. Před třemi lety si institut objednal nezávislé posudky, které byly velmi kritické. Například Asociace pro urbanismus a územní plánování označila převážnou část tehdejší verze návrhu za nezákonnou. IPR se autorům posudků odměnil podáním stížnosti, kterou řešila Česká komora architektů. Disciplinární řízení nakonec zastavila jako bezdůvodné.
Které části metropolitního plánu jsou podle vás kvalitní, se kterými byste dokázali souhlasit? Nebo je to opravdu tak, že se musí úplně celý přepracovat?
Metropolitní plán je natolik nejasný a obecný a dává natolik neomezené možnosti pro komerční development, že se v něm přínosy hledají jen velmi těžko. Jako pozitivum vidím snahu o srozumitelnější, přehlednější a modernější plán. Ovšem jeho pojetí coby autorského díla, do kterého nemá nikdo právo mluvit, je naprostý omyl popírající principy otevřené demokratické společnosti. Obávám se bohužel, že nejde o chybu způsobenou idealismem, ale záměr vycházející ze snahy vyjít vstříc soukromým komerčním zájmům.
Když to tedy shrnu, množství závažných chyb, o kterých už byla řeč, v návrhu drtivě převládají. Jak jsem již zmínil, už jen kvůli kritickým a nesouhlasným stanoviskům ministerstev budou muset autoři Metropolitní plán přepracovat. V opačném případě hrozí vleklé soudní spory a může se dokonce stát, že se Praha ocitne bez územního plánu, což by byla ostuda a katastrofa.
Jaký je váš názor na vybudování nové přepravní trasy na letiště?
Praze kvalitní a důstojné spojení s letištěm zjevně chybí. V současné době se cestující mohou z letiště Václava Havla do Prahy dopravit buď autem, nebo autobusem, které akorát zvyšují dopady extrémní dopravní zátěže. Město by proto mělo přijít s řešením, které uleví silnicím od náporu autobusů a pomůže snížit emise v ovzduší z dopravy. V neposlední řadě jde také o první dojem turistů z Prahy, kteří museli ještě donedávna snášet kufry do první stanice metra po schodech, protože magistrát zapomněl postavit eskalátory.
