Úvodem je třeba říci, že neexistuje jedno univerzální či optimální řešení regulace minimálního zůstatkového průtoku řek. Vždy záleží na hydrologických podmínkách dané země, na vlastnostech a množství vody, na tradičních způsobech jejího využívání a také na právní tradici. Odborníci se nicméně shodují na tom, že s rostoucí naléhavostí účinné ochrany vodních zdrojů je určitá legislativní ochrana nezbytná. Podívejme se na příklady toho, jak k tomuto tématu přistupuje šest evropských zemí.
Chcete se dozvědět více o regulaci minimálního toku řek v Evropě? Zde si můžete přečíst celou srovnávací studii. Koalice pro ochranu řek v Bosně a Hercegovině publikovala následující článek obsahující další informace o neblahé situaci v této západobalkánské zemi (jen v místních jazycích).
Nechat řeku vyschnout je ve Finsku zločin
Finsko je zemí s bohatstvím vodních zdrojů a také s velkým počtem vodních elektráren. Podle finské energetické společnosti Finnish Energy vodní elektrárny ve Finsku ročně vyrobí zhruba 13 TWh. Ekologicky přijatelný průtok zde kupodivu není právně definován. To však neznamená, že nemá žádná pravidla – právě naopak. Hydrologičtí úředníci mají rozsáhlé pravomoci a odpovědnost a stanovují konkrétní požadavky pro každé zařízení. Podle Zákona o vodě z roku 2011 může být nedodržení těchto předpisů řešeno správním, nebo dokonce trestním řízením.
Francouzi věnují neobyčejnou pozornost jiným živočišným druhům
Minimální biologický průtok (nebo také „minimální zůstatkový průtok“) je ve Francii definován jako průtok, který dlouhodobě zaručuje život, pohyb a rozmnožování živočišných druhů. Může se to jevit jako samozřejmost, ale není – v jiných zemích definice obvykle zohledňuje pouze potřeby člověka. Odhalí-li náhodná kontrola porušení vypočteného minimálního průtoku, proviněné zařízení může být potrestáno pokutou až do výše 75 000 eur a dalšími sakcemi, včetně jeho úplného uzavření.
Čeští milovníci řek pomáhají odhalit porušování pravidel
Říká se, že každý Čech byl alespoň jednou v životě na vodě. Kajaky, kanoe a rafty jsou velice oblíbenou součástí letních radovánek. Lidé pomáhají chránit řeky díky speciální internetové stránce České inspekce životního prostředí. Pořídit fotografii suchého říčního koryta a nahrát ji do databáze zabere jen pár minut. Tímto způsobem lidé pomáhají inspektorům při práci na odhalování provozovatelů, kteří nedodržují předpisy. Těm pak může být za nepovolené nakládání s povrchovými nebo podzemními vodami uložena pokuta – fyzické osobě podle § 116 vodního zákona pokuta do 100 000 Kč (3 920 EUR) a právnické osobě podle § 125a vodního zákona pokuta do 500 000 Kč (19 600 EUR).
Precizní německá definice
V Německu je ekologicky přijatelný průtok definován velmi přesně – závisí na místních hydrologických podmínkách i specifických ekologických požadavcích, a proto se vždy váže na konkrétní situaci. Předpis například nemusí nutně definovat stálé hodnoty pro minimální průtok, ale nastavuje proměnlivé hodnoty v závislosti na ročním období. Konkrétní využití vody (např. budování přehrady nebo odvodňování) je pak přípustné jedině tehdy, je-li zachován minimální průtok vody.
Nizozemsko: jedinečný přístup a nepřetržitý dohled
Tato země leží na čtyřech velkých deltách (Rýna, Mázy, Emže a Šeldy) a nedostatkem vody rozhodně netrpí. Proto minimální ekologický průtok nijak formálně nedefinuje; zato má však každý vodní tok tzv. dohodu o vodě, která zajišťuje dostatek vody pro všechny, kdo jí využívají. Na velké řeky nepřetržitě dohlížejí zvláštní státní úředníci. V případě sucha se uplatňuje speciální plán „vyhodnocování nedostatku vody“, který určuje priority pro různé způsoby jejího využití.
Šedesát let přísných rakouských výpočtů
Der ökologisch notwendige Mindestabfluss, česky „ekologicky nezbytný minimální průtok“ je v Rakousku regulován od roku 1959 s úpravami, které proběhly v letech 2009–2010. Stav vodní plochy může být označen za dobrý, jsou-li splněna specifická morfologická a hydrologická kritéria, která zahrnují i minimální průtok vody – ten nesmí klesnout pod 20 % ročního vodního stavu. Hraniční hodnota se vypočítává z průměrného průtoku a průtoku v určitých obdobích. Vše monitoruje vláda dané spolkové země ve spolupráci s Federálním ministerstvem životního prostředí.
Uvedené příklady jsou součástí srovnávací studie regulace minimálního toku řek v šesti zemích Evropské unie, jejíž anglické znění si můžete stáhnout zde. Připravuje se verze v úředních jazycích Bosny a Hercegoviny. Studii připravili odborníci české ekologické organizace Arnika a bosensko-hercegovinské organizace Centrum pro životní prostředí s finanční podporou Programu transformační spolupráce Ministerstva zahraničních věcí České republiky.
