Z obalových materiálů nápojů dostupných na českém trhu byly ve studii MŽP posuzovány plastové (PET), kovové (hliník), kombinované (nápojový karton) a skleněné obaly. Ze závěrů studie vyplývá, že nejvíce energie je spotřebováno během životního cyklu hliníkových plechovek, nevratného skla a PET lahví. Spotřeba surovin a vody je nejzásadnější u skleněných nevratných obalů a již zmiňovaných hliníkových plechovek. Zatímco v případě skleněných obalů se spotřeba surovin týká především písku, vápence, železa, znělce a chloridu sodného, v případě plechovek je využíván především bauxit. S hliníkovými plechovkami je také spojena nejvyšší produkce nebezpečných odpadů, které tvoří 0,8 hmotnostního procenta všech odpadů vznikajících v životním cyklu těchto obalů. Nejvyšší celkové množství odpadu je ovšem vyprodukováno v životním cyklu nápojových kartonů.
V uvedené studii se autoři pokusili kvantifikovat přispění životního cyklu nápojových obalů ke globálnímu oteplování, poškození ozonové vrstvy, acidifikaci, tvorbě fotooxidantů a eutrofizaci. Z porovnání výsledků vyplývá, že kromě kategorie dopadu „poškození ozonové vrstvy“, kde nejméně příznivě působí životní cyklus PET lahví, je ve všech ostatních kategoriích dopadu pořadí následující:
1. kompozitní obaly neboli nápojový karton nebo tetrapack (nejmenší dopad)
2. vratné sklo
3. PET velké
4. PET malé
5. hliníkové plechovky
6. nevratné sklo (nejvyšší dopad)
Doporučit využívání kompozitních obalů lze ovšem pouze tam, kde existuje oddělený sběr těchto obalů zajišťující jejich recyklaci. V České republice totiž neexistuje příliš zpracovaelských linek a ty existující jsou limitovány ekonomickou stránkou provozu (nízkou cenou této druhotné suroviny). Ve většině případů by měl ekologicky uvědomělý spotřebitel, který si mimořádně odskočí od natočené vody z kohoutku, vybírat nápoje ve vratných skleněných lahvích.
