O míru a jedu

Zhruba čtvrt století po konci vietnamské války prochází zbytky Ho Chi Minhovy stezky hrůzostrašnou krajinou. Rozsáhlé části zpustošené krajiny, kdysi hustého lesa, dnes téměř holé kromě hrubého plevele místně nazývaného americká tráva, bez užitku pro lidi, domácí zvířata a většinu divokých zvířat. Obyvatelstvo postižené oblasti, cca 5 miliónů lidí, získávají velkou část bílkovin ve své stravě z ryb chovaných v kráterech po bombách. Opravdová hrůza je však v očích zdejších lidí. Již více než jednu generaci prakticky každá rodina v této části centrálního Vietnamu zažila zdravotní peklo opakovaných potratů, vrozených tělesných vad, chronických onemocnění a předčasných úmrtí. Toto je srdce země Agent Orange. Mezi lety 1961 a 1971 bojová letadla USA pokryla strategické části jižního Vietnamu od provincie Quang Tri po mekongskou deltu více než 75 milióny litry chemických herbicidů, z nichž 60% tvořil Agent Orange. Hanojská vláda tvrdí, že 600.000 Vietnamců se stalo oběťmi vážných onemocnění způsobených defolianty. Výrobci chemikálií a vláda USA tato čísla popírají. Tvrdí, že nikdo ještě neprokázal nezpochybnitelnou souvislost mezi herbicidy a zdravotními problémy. Dávají je za vinu jiným faktorům jako jsou např. nemoci, podvýživa a nedostatek lékařské péče. Přesto vědci nadále přináší nepříjemné důkazy. Oblast Ho Chi Minhovy stezky, ještě ne zcela přístupná cizincům, nabízí obrovskou přírodní laboratoř. Ke konci minulého roku, Hatfield Consultants, nezávislá kanadská firma zabývající se posuzováním vlivů na životní prostředí, zveřejnila zprávu shrnující čtyři roky lékařských výzkumů v údolí A Luoi, 65 kilometrů od Hue. Studie, financovaná převážně kanadskou vládou a prováděná za pomoci vietnamských lékařů, nalezla neobyčejně vysoké hladiny TCDD, extrémně toxické formy dioxinu, kterou obsahoval Agent Orange. Tato toxická látka byla detektována všude: v půdě, v rybách a v krevním oběhu dětí. Musíme tento problém okamžitě řešit, říká Chris Hatfield, president společnosti. Jestliže něco ihned nepodnikneme, tento problém by mohl pronásledovat Vietnam dalších 10, 15, 20 let či více. Téměř každý, kdo zažil vietnamskou válku, vypovídá o mléčné mlze, jak se Agent Orange často popisuje. Okamžité symptomy po kontaktu zahrnují zahleněný nos, zanícené oči, nevolnost, dýchací potíže, závrať a kožní vyrážky. Stromy ztratily listí během tří až pěti dnů a ovoce se rychle zkazilo. Výrobci chemikálií tvrdí, že Agent Orange není toxický pro ryby, zvířata a lidi. Přesto, většina starších lidí v A Luoi tvrdí, že po postřicích Agente Orange nacházeli umírající či již mrtvá zvířata—žáby, krysy, hady a dokonce divoká prasata v lese. Někdy vesničané uvařili a snědli nalezená zvířata. Když máte hlad, sníte cokoliv, říká Kan Nghia, stáří 52 let, bývalá partyzánka v A Luoi. V roce 1968 postupně přestala chodit a dnes je paralyzována od pasu dolů. Její případ není v údolí vůbec vyjímečný. Vietnamští vědci si myslí, že velké dávky TCDD mohou způsobit trvalé poškození nervové tkáně, ale nemají potřebné laboratorní vybavení, aby tento předpoklad mohli testovat. Hatfieldův tým obzvláště šokoval stav dětí. Vážné tělesné a duševní vady jsou běžné stejně jako potraty a mrtvě narozené děti-stvůry, jak je místní lidé nazývají. Ještě horší je však zjištění, že děti a mládež mají vyšší hladiny dioxinů než jejich rodiče. Jakmile se dioxin dostane do půdy, může tam přetrvávat desetiletí. Kanaďané tvrdí, že se smývá spolu s půdou po holých svazích okolních hor během silných dešťů. Pak se hromadí v údolích a sádkách, kde je pozřen rybami. Dioxin se pak koncentruje v tukových tkáních ryb, které Vietnamci chovají a konzumují již po staletí. Je to recept na ekologickou katastrofu. Kterékoliv místo na Západě nebo v Japonsku s tak vysokou hladinou dioxinů by bylo okamžitě evakuováno a následovala by masivní sanace, říká Hatfield. Obyvatelé zdejších vesnic si nemohou dovolit opustit své domovy. Nemají peníze na spálení povrchové půdy, což je standardní přístup průmyslového světa při sanaci dioxiny postiženými místy jako např. toxická katastrofa v Times Beach, Missouri, USA. Většina si ani nemůže dovolit nekrmit své děti místně chovanými rybami. A tak zastupitelé vesnic žádají obyvatele, aby konzumovali pouze maso a ne tuk, játra a vnitřnosti ryb. Vietnamská vláda říká, že nechtějí válečné náhrady od USA či chemického průmyslu. Poslední věc, kterou si Hanoi přeje, je snížení šancí na získání normálních obchodních vztahů s Washingtonem. Avšak Vietnamci zdůrazňují, že potřebují pomoc při řešení této ekologické katastrofy - obzvláště pak vědeckou spolupráci, aby mohli lépe porozumět tomu, co se vlastně stalo a vzájemným souvislostem kontaminace prostředí dioxiny. Musíme se zachránit, říká Nguyen Viet Nhan, doktor, který léčí postižené děti v Hue. Dioxiny jsou však celosvětovým problémem, nejen vietnamským. Možná, ale nebude snadné přesvědčit Američany, aby se vrátili a bojovali proti dalšímu neviditelnému nepříteli.