Odebírání vzorků a debaty s místními lidmi jsou sice fajn, ale každý potřebuje aspoň na chvíli "voraz", prostě chvilku kvalitního aktivního odpočinku. A k tomu se jako nejvhodnější ukázal národní park Kyzylarai (takové kazachstánské České středohoří), místo plné přírodních i historických perel. (Fotky pořídil Vratislav Vozník.)
Kyzylarai poměrně řídce osídlená oblast s granitovými skalními útvary, antilopami, vlky, divokými prasaty.
Je to důležité relaxační zázemí pro obyvatele Astany, Karagandy a vůbec celé Karagandské oblasti. Předpokládáme, že je jen minimálně znečištěné. Ale jak máme v Kazachstánu tak nějak ve zvyku, pro jistotu jsme odebrali vzorek a necháme si to potvrdit v laboratoři.
Po cestě jsme narazili na krásně vybarvené kytky, místy i s hmyzími návštěvníky. Tohle vypadá na nějaký stepní druh bodláku, kde je zrovna na návštěvě nějaký druh zlatohlávka.
Odpočinkových vyhlídek na majestátné okolí bylo taky dost a nenechali jsme si je ujít.
Příroda je vskutku důmylsná a hned vedle místa pro pozorování místních krás vytvořila jakési přirozené napajedlo pro zvířara. Ale bohužel nás asi na výpravě bylo mnoho, proto jsme se žádné vyfoceníhodné antilopy nedočkali.
Kazachstán je vůbec místo, kde jsou na obloze nejmalebnější oblaka.
Kromě divokých zvířat, která se bohužel mi nepodařilo vyfotit, se pod skalními úbočími pasou krávy z nedaleké vesnice, kde jsme i my měli ubytovací a potravinové zázemí. A místní se o nás starali opravdu příkladně - jídlo bylo výborné a třeba koupelna tam byla nejlepší ze všech míst, v nichž jsme dosud nocovali.
Pod horami jsou prameny průzračné vody, v nichž se zrcadlí obloha, okolní skály i místní vegetace. Voda jednoho z nich byla chuťově opravdu příjemná a v našem parném dni i velmi osvěžující.
Písčité podloží a slunešní výheň způsobují u stromů poměrně typickou stepní podobu.
Došli jsme až k posvátné hoře Aulije. Když mají místní nějaké přání, dojdou s ním právě k této hoře a vysloví jej. Nakolik systém funguje, se snad taky brzy dozvíme. Myslím, že každý z výletníků se s nějakým přáním svěřil.
Ve skalních soutěskách je vegetace trochu odlišná. Víse stínu svědčí trochu jiným rostlinám. Třeba jestřábník jsem na volných prostranstvích neviděl.
Cestou zpět jsme se rozdělili na dva průzkumné týmy. Jeden z nich - ten "můj" objevil mimo jiné oplocení někdejšího (asi) pionýrského tábora. V jeho "opevnění" jsme našli i opuštěnou vrátnici, kterou v horkých dnech využívají jako stinné útočiště místní krávy.
"Pionýrská" expediční skupina si to cílevědomě štráduje zpět na naši daču. V popředí napravo nezávislá expertka Alya a nalevo odborník z Vysoké školy chemicko-technologické Martin Bystrianský.
Narazili jsme i na jedno pozoruhodné technické řešení. Myslíte, že je to nový typ ekologického automobilu, který jezdí na kravské výkaly?
Přestože tady dnes máme asi 35 stupňů, v zimě klesají teploty i pod mínus 40 stupňů. Takže teď v létě mohou sáně u vrat působit poněkud nepatřičně, uplatnění ale určitě ve správný čas najdou.
