Květnová konference OSN o plastech v Paříži ukázala, že postupné snižování produkce plastů a zákaz přidávání chemikálií, které se z nich pak uvolňují, půjde podstatně pomaleji, než by se mohlo podle vážnosti problému zdát. Dohoda o plastech přitom může být pro svět stejně důležitá, jako tzv. Pařížská dohoda, která byla dojednána během Klimatické konference v Paříži 2015, a podle jejíž závěrů se snaží státy celého světa zabránit klimatické krizi.
Už na začátku května totiž zpráva, vydaná Programem OSN pro životní prostředí (UNEP) a sekretariátem Basilejské, Rotterdamské a Stockholmské úmluvy (BRS), upozornila, že řešení plastové krize nebude možné bez celosvětové kontroly a omezení jejich výroby. Problémem totiž není jen kontaminace životního prostředí plastovým odpadem, ale také přenos toxických látek z plastů a chemická kontaminace způsobená skládkováním a recyklací plastů.
Transparentnost chemických látek v plastech je proto klíčová pro ochranu zdraví a životního prostředí. Chemické látky, které se z plastů uvolňují, jsou závažným nebezpečím pro zdraví a životní prostředí a měly by být regulovány na globální úrovni. Chemické látky se z plastů uvolňují během celého jejich životního cyklu a představují riziko znečištění a zdravotních problémů.
“Největším problémem je nedostatek informací o toxicitě u většiny chemických aditiv v plastech. Minimum látek je regulováno na globální úrovni, a to zejména ty perzistentní. Z 13 000 látek to je asi setina. U dalších 6000 látek nemáme žádná data o jejich toxicitě. To znamená, že je dnes považujeme za bezpečné, protože nemáme informace o opaku. Negativní dopady těchto látek se ale mohou do budoucna objevit, zvláště pokud bude jejich produkce exponciálně narůstat, což se v současné době děje,” komentuje situaci Karolína Brabcová, zástupkyně nevládních organizací z Arniky, která se jednání v Paříži zúčastnila.
Plasty jako globální problém srovnatelný s klimatickou krizí
Zpráva proto navrhuje komplexní regulace chemických látek a snížení výroby a používání plastů. Po politicích požaduje řešení problematických chemických látek, snížení výroby a spotřeby plastů a zlepšení nakládání s odpady obsahujícími nebezpečné chemické látky. K tomu je potřeba nejen budovat kapacity v zemích EU, ale také přijmout opatření v rozvojových zemích. Spolupráce a koordinace na mezinárodní úrovni jsou proto klíčové. Zpráva doporučuje podporu výzkumu, inovacím, udržitelným modelům hospodaření s plasty a vzdělávání veřejnosti. Podle ní je nezbytné přijmout opatření a regulace, které zohledňují celý životní cyklus plastů a jejich chemických látek a také propojit “smlouvu o plastech” s Basilejskou, Rotterdamskou a Stockholmskou úmluvou, které se o řešení globálního chemického znečištění pod hlavičkou OSN snažily již dříve.
Nutnost celosvětové akce
Pod vlivem této zprávy jednali v období od 29.května do 2.června v Paříži představitelé 170 států celého světa o hlavních bodech nové mezinárodní smlouvy o ukončení znečištění životního prostředí plasty. Hlavním cílem bylo do podzimu vypracovat návrh této dohody, který by následně sloužil jako výchozí bod pro další jednání. Nicméně přestože se jednání zatím nezabývala konkrétním obsahem textu, dohoda se již setkala s významnými neshodami.
Především došlo k ostrému sporu ohledně jednacího řádu, tedy pravidel, kterými by se jednání měla řídit. V mezinárodních smlouvách se obvykle rozhoduje konsenzem, ale existuje také klauzule umožňující rozhodování dvoutřetinovou většinou v případě nemožnosti dosažení shody. Několik zemí však žádalo, aby tato klauzule byla vyškrtnuta. Šlo především o země, které na výrobě plastů silně participují, a přitom mají podstatně slabší ochranu čistého prostředí i lidského zdraví – Saúdská Arábie, ke které se nakonec připojilo Rusko, Čína, Indie, Brazílie a Írán. Spor zablokoval další jednání po dobu více než dvou dnů.
Aby bylo možné pokračovat dále, bylo toto dilema odloženo a státy se aspoň shodly, že do listopadu by měl být předložen "nultý návrh". Na základě tohoto návrhu by měly jednotlivé země do konce roku 2024 dospět k finálnímu znění dohody.
Cílem dohody by mělo být omezení produkce plastů, regulace problematických látek obsažených v plastech a zákaz vývozu plastového odpadu, který nejvíce postihuje chudé země v Africe a jihovýchodní Asii. Podle nevládních organizací by se však dohoda měla zaměřit na celý životní cyklus plastů a řešit negativní dopady plastů na zdraví lidí, životní prostředí a biodiverzitu. Také by měl obsahovat zákaz určitých skupin toxických látek, na které se již dlouhodobě upozorňuje.
Nevládní organizace také upozorňují, že řešení je třeba nalézt co nejdříve – podle prognóz se produkce plastů do roku 2060 až ztrojnásobí, přičemž až polovina z nich skončí na skládkách a pouze pětina bude recyklována.
