V souhrnném žebříčku pro látky s prokazatelnými, pravděpodobnými a možnými rakovinotvornými účinky se na prvních místech umístily provozovny Groz-Beckert Czech Lužice, Nová Mosilana a RIHO CZ. U prvních dvou jmenovaných to bylo kvůli vysokým emisím tetrachlorethylenu, v případě podniku RIHO CZ kvůli emisím styrenu. Zmíněné provozovny se objevují i v celorepublikových žebříčcích pro uvedenou skupinu látek. Dalšími dvěma podniky z jižní Moravy, které se umístily i v celorepublikových žebříčcích, je Českomoravský cement, závod Mokrá, který vypustil do ovzduší velké množství oxidu uhelnatého a umístil se tak na páté příčce celorepublikového žebříčku sestaveného pro tuto látku, a Jihomoravská armaturka figurující v žebříčku pro perzistentní organické látky (4) rovněž na pátém místě.
Českomoravský cement-provozovna Mokrá také vypustil nejvíce skleníkových plynů v kraji, jejich množství se navíc oproti roku 2007 ještě zvýšilo podobně jako v případě elektrárny Hodonín. Celkové množství skleníkových plynů v Jihomoravském kraji se zvýšilo zhruba o 12 procent.
Nejvíce látek nebezpečných pro vodní organismy (5) ohlásila do registru Brněnská čistírna odpadních vod. V žebříčku se umístila hlavně kvůli vysokým únikům zinku. Čistírny odpadních vod jsou často koncovými provozovnami pro odpadní vody z jiných provozoven. Znečištěnou vodu nejsou schopny dokonale vyčistit a tak jimi znečištění prochází do povrchových vod.
Integrovaný registr znečišťování spravuje Ministerstvo životního prostředí ČR prostřednictvím agentury CENIA. Údaje o jednotlivých látkách do něj ohlašují samy jednotlivé provozy na základě zákonem stanovených ohlašovacích prahů (nejedná se o překračování hygienických limitů). Protože každá látka působí jinak na lidské zdraví či na životní prostředí, není možné určit největší znečišťovatele pouhým součtem vypouštěných emisí. Arnika se proto při zpracování dat z IRZ soustředila na rakovinotvorné látky, látky poškozující rozmnožování (reprotoxické), mutagenní látky, skleníkové plyny, látky poškozující ozónovou vrstvu Země, plyny přispívající ke tvorbě kyselých srážek, látky nebezpečné pro vodní organismy, rtuť, formaldehyd, styren a dioxiny.
V Jihomoravském kraji ohlašovalo v roce 2008 do Integrovaného registru 147 provozoven, o 4 méně než za rok 2007. Nejvíce látek bylo ohlašováno do ovzduší (21) a v přenosech odpady (19). Nejčastěji ohlašovanou látkou byl amoniak v 90 ti případech, což odpovídá zemědělskému charakteru kraje.
Kompletní žebříčky největších znečišťovatelů Jihomoravského kraje pro rok 2008:
IRZ_Jihomoravsky_2008.pdf 104.2 KB
Poznámky:
(1) Látky a jejich sloučeniny klasifikované IARC jako karcinogenní (skupina 1) (hlášené do IRZ): arsen, azbest, benzen, ethylenoxid, formaldehyd, chrom, kadmium a vinylchlorid. Látky klasifikované jako pravděpodobně (2A) a možná (2B) karcinogenní pro člověka: 1,2,3,4,5,6- hexychlorcyklohexan (HCH), 1,2-dichlorethan (DCE), dichlordifenyltrichlorethan (DDT), dichlormethan (DCM), ethylbenzen, heptachlor, hexachlorbenzen (HCB), chloralkany (C10-13), chlordan, chlordecon, lindan, mirex, naftalen, nikl, olovo, polychlorované bifenyly (PCB), rtuť, styren, tetrachlorethylen, tetrachlormethan (TCM), toxafen, trichlorethylen a trichlormethan.
(2) V roce 2007 bylo do IRZ ohlášeno celkem 56,5 t rakovinotvorných a pravděpodobně či možná rakovinotvorných látek, za rok 2008 kleslo toto množství v souhrnu na 27,2 t.
(3) V roce 2007 ohlašovalo styren 5 provozoven celkové množství činilo 9,3 t, za rok 2008 ohlašovalo styren už 6 provozoven a celkové množství vzrostlo na 11,5 t.
(4) POPs neboli perzistentní organické polutanty jsou zdravotně závažné látky s toxickými účinky,které mají zároveň schopnost dlouhodobě přetrvávat v životním prostředí. Typickým představitelem těchto látek jsou dioxiny.
(5) Látky nebezpečné pro vodní organismy jsou zvoleny podle tzv. R vět. Ovšem přestože jsou nebezpečné pro vodní organismy, u třetiny z vybraných látek (např. u tetrachlorethylenu anebo trichlorbenzenů) není v IRZ stanovena povinnost ohlašovat jejich přímé úniky do vody. Není jednoduché srovnávat nebezpečnost jednotlivých látek, pro jejich nebezpečnost pro vodní prostředí neexistují nějaké všeobecně uznávané koeficienty, jimiž by bylo možné vypouštěné množství látek vynásobit, jako je tomu v případě látek poškozujících ozonosféru.
