Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR bude rozhodovat o Integrovaném registru znečišťování (IRZ). Jde o veřejně dostupnou databází informací o množství nebezpečných látek vypouštěných konkrétními průmyslovými provozy, která v České repbulice funguje již po dva roky (viz http://www.irz.cz). Navržený zákon značně omezuje rozsah podniků, které budou do této databáze ohlašovat údaje, a ruší povinnost ohlašovat informace o obsahu konkrétních toxických látek v odpadech. V reakci na dopisy lidí žádající zachování současného rozsahu IRZ obhajuje jeho omezení poslanec Ing. Tomáš Úlehla, který zpravodajem navrženého zákona ve Sněmovně. Na následujících řádcích najdete polemiku s jeho argumenty.
Jindřich Petrlík (Arnika): Nemyslím, že by byl extremistickým zákon, jehož princip ctí i konzervativní administrativa prezidenta Bushe. Jak chcete vyloučit a eliminovat veškerá rizika ohrožení zdraví a stavu životního prostředí snížením množství informací o únicích a přenosech toxických látek z konkrétních provozů? Tím, že nebudeme vědět o kořenech problémů se nám asi nepodaří je lépe řešit.
Tomáš Úlehla (zpravodaj zákona v PSP ČR): Chvílemi spíše virtuální až cirkusově estrádní souboj mezi poslanci a ekonavrhovateli ještě byrokratičtějšího systému sledování a evidence úniku látek do prostředí považuji za neadekvátní skutečné snaze docílit v co nejkratší době používání moderních výrobních, měřících a dalších technologií, při zachování konkurenceschopnosti (především vůči konkurentům ze zemí EU) českých podnikatelských subjektů. Proto nemohu souhlasit s tím, že neziskové organizace chtějí "tvrdě" zasahovat do výrobně ekonomického procesu těch subjektů, které musí vytvářet zisk, aby mohly investovat mimo jiné také do ochrany životního prostředí (modernizací technologií) a konec konců také podporovat neziskové subjekty v jejich jistě bohulibé činnosti. nesouhlasím s přitvrzováním právních norem tam, kde se jedná o duplicitní opatření, jako v případě IRZ.
Jindřich Petrlík (Arnika): Zákon, který, pane poslanče obhajujete značně omezuje již zažitý systém IRZ, který po dva roky funguje, aniž by si podniky stěžovaly na jeho nadměrnou nákladnost. Průmyslová lobby při zavádění IRZ strašila tím, že podniky za to zaplatí náklady ve výši dvou miliard korun. Rovněž tvrdila, že se bude jednat o skoro dvacet tisíc subjektů, které budou muset do registru ohlašovat.. Nikdy však nepředložila konkrétní studii, o které zástupci Svazu průmyslu a dopravy hovořili. Praxe ukázala, že žádné takové náklady nebyly potřeba. Stejně tak ohlašování do IRZ se po dvou letech praxe týká necelé tisícovky subjektů. Nejde tedy o žádné přitvrzování právních norem, jak píšete, ale o zachování v současnosti funkčního systému.
Nikde jinde nejsou centrálně shromažďovány údaje o množství chemických látek v odpadech. Jsou v průvodních listech pro přepravu odpadů, ale ty nikdo nezpracovává a navíc by z jejich zpracování nevznikl tak ucelený systém, jakým je IRZ. Pokud se podle Vás jedná o duplicitu, pak jistě dokážete na základě evidence odpadů zodpovědět následující otázky: Kolik rtuti je v jedné tuně odpadů s obsahem rtuti? Kolik hexachlorbenzenu je v použitých chemikáliích? Tyto informace se státní správa i veřejnost dozvěděly až z IRZ. Ze systému, který máte na mysli při argumentování duplicitou se člověk dozví, kolik které kategorie odpadů závod vyprodukuje, ale o obsahu konkrétních látek v něm nic není.
Zavedený systém IRZ naopak pomáhá podnikatelským subjektům ušetřit suroviny. Spolchemie v Ústí nad Labem snížila podstatně objem rtuti v odpadech a získanou rtuti používá zpět ve výrobě.
Tomáš Úlehla (zpravodaj zákona v PSP ČR): Informovanost veřejnosti je nezbytná, evidence rizikových látek také, ale dokonalý systém je takový, který je založen na jednoduchosti, transparentnosti a přiměřené tvrdosti, která nikomu "a priori" nebrání v jeho činnosti, pokud dodržuje základní platnou ekologickou i občanskoprávní legislativu.
Jindřich Petrlík (Arnika): Nedomnívám se, že by IRZ byl netransparentní. Data zveřejněná v této databázi mají jasný původ a je zřejmé, jak se k nim došlo. Netransparentností bych spíše nazval skrývání dat před očima veřejnosti, ke kterému navržený zákon směřuje.
IRZ není ani nepřiměřeně tvrdý. Vždyť limity v IRZ neznamenají pro podniky nic jiného než povinnost ohlásit množství látky vypuštěné za rok a to je pak zveřejněné na internetu. Nenutí je dodržovat nějaké limity a stavět filtry. Činí tak pouze nepřímo a pokud na taková opatření nějaký podnik nemá, tak je podle současných podmínek IRZ dělat nemusí. Ukažte mi alespoň jeden podnik, kterému by IRZ zabránil v činnosti. Náklady, které podnikům vznikají jsou „pouze“ na čas člověka, který musí vypočítat množství vypouštěné látky a vepsat je do správných kolonek. Pokud se rozhodnou, mohou provést nějaká měření navíc anebo si nechat zpracovat odborný odhad množství vypouštěných látek, ale současný IRZ je k tomu nenutí.
Jediné, čeho nový zákon docílí, bude ukrytí dat před očima veřejnosti a méně informací dostupných státní správě.
