Situace v Praze je velmi vážná. Praha stojí v jistém smyslu na rozcestí a právě nyní se rozhoduje o tom, kterým směrem se bude do budoucna ubírat její stavební a urbanistický vývoj. Názor renomovaných odborníků s bohatou zkušeností, respektovaných představitelů světové instituce, je pro toto rozhodování nesmírně cenný, a ve smyslu mezinárodní úmluvy o ochraně světového dědictví je koneckonců také nezbytný.
Praha byla zapsána na seznam světového kulturního dědictví v roce 1992. Od té doby jsme svědky rozporuplných událostí. Řada významných památek byla citlivě zrekonstruována a je o ně pečováno, další podobné akce se připravují. Hlavní město Praha zdůrazňuje například opravu Karlova mostu, zavedení plynového osvětlení do historického jádra, výměnu soch na Mostecké věži, rehabilitaci Fürstenberské zahrady a další skvělé projekty. Na druhou stranu je vážným problémem, že za uplynulých 15 let nebyl zpracován plán péče o Pražskou památkovou rezervaci ani regulační plán historického centra. Územní plán Prahy je v tomto ohledu zcela nedostatečný, protože je zpracován v příliš velkém měřítku a neumožňuje např. regulaci výšky zástavby nebo konkrétních parametrů jednotlivých budov. Tato situace vytváří prostředí, v němž o podobě města nerozhoduje veřejně přístupná koncepce, jejíž podobu mohou ovlivňovat různé skupiny uživatelů města i širší veřejnost, ale dílčí rozhodnutí úředníků, vyplývající z jejich neveřejných dohod s investory a developery. Proces je zcela netransparentní a podle všeho v něm zřejmě dochází také k masivní korupci. Vedle úspěchů Prahy na poli památkové péče je nezbytné zmínit také neúspěchy a vážná selhání, kterých není málo. V historickém jádru dochází například k rozsáhlému ničení střešní krajiny, kdy jsou do půdních prostor domů vestavovány a přistavovány kancelářské a bytové jednotky. Na mnoha místech historického centra se plánují či staví podzemní garáže. Řada objektů byla v uplynulých letech necitlivě přestavěna na kanceláře, hotely a restaurace, přičemž došlo ke zničení vnitřní dispozice i mnoha cenných architektonických prvků. Za všechny případy je možné jmenovat výstavbu hotelu Holiday Inn na vltavském nábřeží, částečnou demolici Hegertovy cihelny na Kampě, či výstavbu obchodního centra Palladium na náměstí Republiky. Vedle devastace architektury Prahy jsme znepokojeni také tím, jak se z našeho města postupně a čím dál více stává skanzen pro turisty, kulisa bez života a zaměřená pouze na jednorázový komerční efekt. Centrum Prahy se vyklidňuje a město začíná ztrácet svou autenticitu, přirozenou strukturu a funkce, což zvyšuje tlak na další přizpůsobování budov komerčním aktivitám zaměřeným na zahraniční návštěvníky. Indikátorem současného stavu Prahy je fakt, že v hodnocení kvality života, které provádí mezi obyvateli 215 světových měst každoročně organizace Mercer Human Resource Consulting, se Praha, která je bezpochyby jedním z nejkrásnějších měst světa, umístila až na 73. místě. Vypovídá to o rozčarování obyvatel z vývoje metropole a velkému množství problémů, s nimiž se potýkají. Město je sice krásné, ale nenabízí kvalitní život. V Praze se dnes hodně mluví o tom, že historické město nelze zakonzervovat, o tom, že potřebujeme současnou architekturu a budovy, které budou v budoucnosti reprezentovat naši dobu. Je to nepochybně pravda. Zároveň ale platí, že v Praze se zatím stavět kvalitní soudobé stavby nedaří. Pokusy o umístění nových budov na území Pražské památkové rezervace skončily katastrofálně – stačí se podívat na kancelářskou budovu na Karlově náměstí, obchodní centrum Myslbek nebo připravovaný projekt zástavby proluky vedle obchodního domu Tesco na Národní třídě. Projekty na výstavbu výškových staveb v historickém jádru Prahy nebo v jeho ochranném pásmu považujeme za vrcholek komerčních záměrů, které by zničily současné unikátní hodnoty našeho města a navždy změnily jeho charakter. Zhruba od roku 2000 vnímáme snahu obestavět centrum Prahy vysokopodlažní zástavbou, z níž bude pěkný výhled na historické město. Tato koncepce má ale svou odvrácenou tvář, neboť z historického centra a zejména z vyvýšených míst, jako je Petřín nebo Pražský hrad, bude výhled pouze na řadu více či méně zdařilých věží na horizontu města. Za nebezpečné považujeme výroky o „moderní protiváze Pražského hradu“, které potvrzují, že se chystá výstavba nových dominant města a počítá se s potlačením dominant historických. Komerční zájem na této výstavbě a tlak investorů na realizaci jednotlivých projektů je enormní. Pro ilustraci poslouží avizovaná cena luxusního bytu v nejvyšším poschodí plánovaného bytového domu Epoque na Pánkrácké pláni, která má dosáhnout 100 milionů korun (3,8 milionu eur). Projekty Epoque na Pankrácké pláni nejsou jedinou hrozbou pro panorama Prahy. Investoři představili projekt na stavbu dvou 150 metrů vysokých věžových budov v Holešovicích, které by tak převýšily věže katedrály svatého Víta na Pražském hradě. Připravuje se také výšková výstavba v Modřanech a možná i další projekty, které zatím nebyly zveřejněny. Platí přitom, že povolení výškových staveb na Pankráci se stane věcně i právně precedentem pro rozhodování o dalších budovách. Pankrácká pláň se totiž nachází v ochranném pásmu Pražské památkové rezervace, kde dosud žádné nové dominantní budovy nebyly povoleny, a na tento typ výstavby dosud platilo nepsané moratorium. Bude-li vydáno jedno povolení, budou se na něj odvolávat další investoři a ve smyslu české legislativy budou mít nárok na vydání povolení ke stavbě. V této souvislosti musíme připomenout, že orgány České republiky v procesu schvalování výstavby budov Epoque na Pankrácké pláni zcela selhávají. O klíčovém záměru ovlivňujícím panorama a měřítko města nebyl informován Výbor světového dědictví, čímž ČR porušila mezinárodní úmluvu. Aktuální situace není uspokojivá především proto, že Česká republika nebere dosavadní vyjádření mezinárodních institucí k výstavbě výškových budov vůbec vážně. V březnu 2007 navštívili Prahu experti UNESCO a ICOMOS, kteří vyzvali k novému zhodnocení stavebních projektů na Pankrácké pláni a doporučili snížení výšky plánovaných staveb. Experti se dále vyjádřili v tom smyslu, že komunikace Prahy s veřejností je nedostatečná a že projekty je nutné upravit tak, aby parter plánované výstavby poskytoval prostor využitelný místními obyvateli. V květnu 2007 zaslal prezident ICOMOS International Michael Petzet dopis primátorovi Prahy Pavlu Bémovi, v němž ho žádá o zastavení povolovacího procesu k výstavbě budov Epoque. V červenci 2007 se k problému vyjádřil Výbor světového dědictví, vyslovil vážné znepokojení navrženými projekty v ochranném pásmu Pražské památkové rezervace a vyzval k přehodnocení těchto záměrů. Nic z toho se nestalo. Hlavní město Praha i Ministerstvo kultury tvrdí, že citovaná vyjádření expertů neznamenají pro Prahu nic závažného. Plánovaná výstavba na Pankrácké pláni údajně nenarušuje žádnou z chráněných hodnot Prahy procedura přezkoumávání situace ze strany UNESCO a ICOMOS je prý pouhou formalitou. Ve vztahu úřadů k veřejnosti se také nic nezměnilo. Občané České republiky ani samotné Prahy nejsou informováni o připravovaných záměrech, veřejná diskuse neprobíhá, do příprav vizí nebyli podle našich informací zapojeni experti s odlišnými názory, všechny dokumenty se připravují v utajení. Úřady nezastavily povolovací procedury a nadále v nich pokračují. Na budovy Epoque vede v současné době Městská část Praha 4 územní řízení. Obáváme se, úřad s největší pravděpodobností rozhodne dříve, než se k problému bude moci vyjádřit Výbor světového dědictví na svém příštím pravidelném zasedání. Objevují se dokonce spekulace o tom, zda je pro Prahu výhodné či potřebné setrvat na seznamu světového kulturního dědictví, pronášené čelnými představiteli města a státu. Přestože naše organizace se zabývá převážně ochranou životního prostředí, za jeho nedílnou součást v Praze považujeme nejen přírodu jako takovou, ale také architekturu, ráz krajiny, lidské měřítko města, jeho vizuální krásu a kvalitu veřejných prostranství. Obhajobu těchto hodnot považujeme za součást svého poslání. V neposlední řadě hájíme právo občanů na vyjádření názorů a připomínek a podíl na rozhodovacích procesech. K Vaší misi se upínají značné naděje nemalé části obyvatel Prahy a odborníků i sdělovacích prostředků. Víme, že nemůžete České republice nic nařizovat a že velký díl zodpovědnosti a práce leží na nás, našich úřadech a našich politicích. Přesto je Vaše návštěva velmi významná a Vaše stanovisko je netrpělivě očekáváno. V Praze je zvykem, že politikové a úřady rozhodují většinou dle vlastních cílů a priorit a mohou ignorovat námitky veřejnosti. Při tom často dochází k nevratnému poškození veřejných zájmů a obecně sdílených hodnot kvůli partikulárním ekonomickým či politickým cílům. Nyní, kdy se svádí boj o hodnoty a další vývoj Prahy, která nepatří jen nám, ale je světovým dědictvím, tomu může být konečně jinak. Vážíme si zájmu UNESCO a ICOMOS o Prahu a věříme, že stanovisko Výboru světového dědictví, které vzejde ze závěrůmonitorovací mise, pomůže Praze zvolit správný kompromis mezi rozvojem a ochranou jedinečných univerzálních hodnot. Dopis s tímto textem byl předán řediteli Centra UNESCO Franciscu Bandarinovi a zástupci ICOMOS Bruno Maldonerovi, kteří se v Praze účastní reaktivní monitorovací mise a zkoumají, zda Česká republika dostatečně chrání Prahu, zapsanou na seznam světového kulturního dědictví. K dopisu se připojili: Arnika (Martin Skalský, Ateliér pro životní prostředí (Petr Kužvart), Občanská iniciativa Pankráce (Marie Janoušková), Občané postižení severojižní magistrálou (Alžběta Rejchrtová) a Pankrácká společnost (Zdeněk Holeček).
