Čas od času, se v médiích objevují informace, které se různým způsobem vyjadřují k problematice PVC. Spektrum postojů je přitom značně rozmanité. Od nulové tolerance s požadavkem co nejrychlejšího stažení tohoto materiálu z trhu až po postoj velmi liberální a bagatelizující stinné stránky PVC. Každý názor má svůj protinázor a stoprocentně nestranný postoj je jen těžko dosažitelný, je-li vůbec možný. Účelem tohoto článku je seznámit čtenáře s pozitivy i negativy tohoto poněkud kontroverzního plastu s kterým, ať chceme či nechceme, přicházíme dennodenně do styku. Současně by měl tuto problematiku uvést v širších souvislostech a neomezit se na pouhý výčet jednotlivých plusů a mínusů. Ačkoliv autor nezastírá, že ve vztahu k PVC také zastává určitou pozici, tak věří, že přemýšlivý čtenář se podle svého uvážení nakonec rozhodne správně, až bude stát před rozhodnutím zda PVC koupit, nebo sáhnout po jiném materiálu.
Ze spotřebitelského hlediska má PVC řadu dobrých užitných vlastností a v porovnání s některými jinými materiály ho lze pořídit za výhodnou cenu. Dnes se jedná o třetí světově nejvíce používaný plast, jehož využití je nesmírně široké. Ačkoliv v některých oblastech jeho spotřeba klesá, celkově je jeho výroba stabilně vysoká. S PVC se setkáme všude. Nejvíc se ho spotřebuje na výrobu potrubí a různých profilů, které nacházejí své uplatnění zejména ve stavebnictví. Neměkčené PVC je velmi tvrdý a odolný materiál, čehož se často využívá. Nicméně po přidání změkčujících chemikálií změní zcela svou charakteristiku, čímž se ještě rozšíří spektrum jeho aplikací. Pružné a měkké PVC slouží například pro výrobu smrštitelné fólie, dá se použít k výrobě dětských hraček, ale také zdravotních pomůcek. Výčtem různých možností použití bychom mohli zaplnit mnoho stran. Častý argument proti PVC, že z jeho měkčené verze mohou unikat do prostředí reprotoxické ftaláty bývá zpochybňován, protože novější typy těchto sloučenin jsou aspoň dle výrobců v PVC poměrně stálé. Stejně tak produkce problematického chlóru, který je pro PVC nezbytný, by se zastavením jeho výroby pravděpodobně výrazně neklesla.
Protože se z PVC vyrábí nepřeberné množství produktů, přechod na jiný materiál by vyžadoval rozsáhlé technologické změny a to nejen v základním chemickém průmyslu, zaměřeným na jeho výrobu, ale také v navazujících odvětvích.
PVC zlé
Přes své kladné stránky, které PVC umožňují být i na počátku 21. století jedním z nejvíce používaných plastů, nelze nezmínit množství negativ, která jsou s ním spojována a které si spotřebitel nemusí uvědomovat. Zde se nemusí jednat přímo o nebezpečí poškození zdraví, ale zejména o značně nepříznivé hodnocení celkové ekologické bilance PVC. V porovnání kritérií jako je produkce odpadů, bezpečnost a toxicita, související znečištění ovzduší, vody a půdy nebo možnosti recyklace, vychází PVC jednoznačně špatně. Výhodou tohoto plastu, která do velké míry umožňuje obstát v konkurenci ostatních materiálů je mimojiné nižší cena. Pokud by se ale do ceny zahrnovaly veškeré externality, to znamená i cena za poškozování životního prostředí, pak by se PVC stalo mnohem nákladnějším. Spočítání externalit není pochopitlelně jednoduchá záležitost a zdaleka se netýká jen PVC, nicméně se zdá, že se touto cestou začíná ubírat moderní společnost. Na principu zahrnutí externích nákladů je založena i ekologická daňová reforma, která se v různé míře začíná v některých vyspělých zemích již zavádět. Do dnes jsme bohužel za externality platili “pouze“ horší kvalitou životního prostředí, případně vyššími náklady na zdravotní péči.
Do teď jsme se o záporech PVC bavili spíše v obecnější rovině, ale o co se tedy přesně jedná? Problémy s PVC se objevují v průběhu jeho celého životního cyklu, to znamená od počátku výroby až po konečnou likvidaci. Jak už bylo zmíněno, jedním z hlavních negativ je již to, že k výrobě PVC je nezbytný chlór, což vede k tomu, že například při výrobě, ale zejména při jeho spalování hrozí úniky velmi nebezpečných chloroganických sloučenin typu dioxinů, furanů nebo polychlorovaných bifenylů. Aby se docílilo požadovaných vlastností, které se odvíjejí od druhu aplikace, musí být do PVC přidáno větší množství aditiv, než je tomu u jiných plastů. Mezi nejčastější přísady patří stabilizátory a změkčovadla. Chemické povaha přísad muže být různá, například jako stabilizátory se někdy používají těžké kovy což je horší varianta, v lepším případě se jedná o stabilizátory na organické bázi, zde velmi záleží na tom, pro jaké účely je PVC vyrobeno. Podobné je to u změkčovadel. Hojně používané, avšak zdravotně závadné, ftaláty bývají v některých aplikacích (např. potravinové obaly) nahrazovány změkčovadly s jinou chemickou podstatou. Jednou z možných náhrad jsou například adipáty. Bohužel u všech druhů změkčovadel existuje problém, že se mohou z PVC uvolňovat. To může být nežádoucí třeba u obalů na potraviny, kdy se může až na základě budoucího vědeckého poznání zjistit, že nově používané změkčovadlo se nejeví natolik zdravotně nezávadné, jako tomu bylo napočátku. Podle nejnovějších toxikologických poznatků se také ukazuje, že některé chemické látky vyvolávají v lidském těle odezvu již při extrémě nízkých koncentacích. Takové poznatky mohou vést i k tomu, že současné limity stanovující bezpečné koncentrace některých látek budou muset být přehodnoceny. O tom, že nemusí být vše v pořádku svědčí například vzrůstající počet neplodných párů, častý výskyt alergií, nebo zvýšená citlivost na některé materiály. Zatím se přesně neví co tyto obtíže způsobuje. Nicméně jsou čím dál více diskutovány v souvislosti se vzrůstající chemizací prostředí ve kterém žijeme. Z těchto důvodů se proto zdá být lepší přijmout princip předběžné opatrnosti a snažit se předejít zbytečné expozici chemickým látkám všude kde je to možné. V nedávné době například proběhla médii zpráva, že byl testován prach odebraný v několika českých kancelářích. Mezi sledovanými látkami byly mimojiné ftaláty o kterých je známo, že se používají při výrobě podlahových krytin z PVC. Z provedených rozborů vyplynulo, že prach odebraný v místnosti, kde bylo na podlaze položeno PVC, vykazuje zdaleka nejvyšší koncentrace těchto látek.
Jak se rozhodnout?
V předchozích odstavcích jsme se seznámili jak s klady, tak i zápory PVC. V dnešní době je již zcela bez diskuze, že tento plast patří ze zdravotně-ekologického hlediska k těm horším materiálům. Přesto kvůli velkému rozšíření PVC a příznivé ceně by výrazné omezení jeho výroby nebylo rozhodně jednoduché.
V debatě o PVC se nicméně nesmí opomínat velmi důležitý princip trvalé udržitelnosti, který bývá v současné době často skloňován. Dnes je situace taková, že by průměrný Čech potřeboval 2,5 násobek planety Země, aby jeho existence na ní byla udržitelná. Snižování tlaku na životní prostředí je proto nesmírně důležité. Jedna z cest, jak toho docílit, spočívá také ve výběru materiálů, kterými se obklopujeme. V ideálním případě lze sáhnout po přírodním materiálu. To není pochopitelně vždy možné, přesto i mezi člověkem vyráběnými materiály jako jsou plasty lze vybírat. Například v oblasti balených potravin existuje velmi široký výběr a PVC se lze bez problémů vyhnout. Nadějí do budoucna zatím zůstávají rychle se rozkládající plasty na přírodní bázi jako je třeba PLA.
Co tedy říci závěrem? S PVC se budeme zajisté setkávat i v budoucnu a vyhlídky na jeho výrazné omezení se v krátkodobějším horizontu nejeví jako reálné. Nicméně spotřebitel, který je dostatečně obeznámen se stinnými stránkami tohoto plastu má již dnes dostatek možností jak se mu vyhnout, pokud to sám uzná za vhodné.
