V těchto dnech probíhá v Ženevě Pátá konference smluvních stran Stockholmské úmluvy o perzistentních organických látkách. Dioxiny vznikající mimo jiné spalováním chlorovaných látek, ať už v odpadech anebo třeba v uhlí, patří na seznam látek, jejichž úniky do životního prostředí Stockholmská úmluva reguluje. V této souvislosti je určitě zajímavé podívat se na to, jaké jsou nové informace o emisích dioxinů v České republice.
Na jedné z nedávných debat o výstavbě nové spalovny odpadů jsem opět slyšel argument, že spalovna odpadů vypouští méně dioxinů než rodinný dům vytápěný uhlím. Podle výsledků poměrně nedávno ukončené série analýz toto prohlášení už dávno neplatí a opírá se o deset let staré údaje. Odhad množství dioxinů vypouštěné domácími topeniště je podle nových zjištění podstatně nižší i oproti výpočtům zhruba dva roky starým.
Vyplývá to ze závěrů nedávno ukončeného společného výzkumného projektu Vysoké školy báňské v Ostravě, Zdravotního ústavu Ostrava a Akademie věd ČR jsou emise dioxinů z domácích topenišť spalujících hnědé uhlí v České republice zhruba 10x nižší, než se dosud počítalo. Namísto 6,39 ug TEQ/t spáleného hnědého uhlí to je 0,799 ug TEQ/t. V roce 2003 se ještě počítalo se 121,68 ug TEQ/t spáleného hnědého uhlí.
Samotní autoři nové studie o emisích dioxinů z lokálních topenišť ve shrnující zprávě dostupné na internetu napsali: „Z pohledu produkce PCDD/F není spalování českých tuhých paliv v malých spalovacích zařízeních tak velkým problémem, jak se zdálo na počátku řešení tohoto projektu. Naměřené úrovně byly relativně nízké (ve srovnání s dosud používanými hodnotami) pro spalování dřeva a hnědého uhlí. Dle očekávání byly vyšší pro spalování černého uhlí, kterého se spaluje výrazně méně a jeho použití souvisí spíše s daným regionem.“
Všechna topeniště v České republice tak odhadem vypustí do ovzduší řádově gramy dioxinů. Samozřejmě to platí, pokud v nich lidé nebudou spalovat odpady s PVC (pozor neplést s PET = polyethylenteraftalát), anebo s jinými chlorovanými látkami.
Před deseti lety se celkové emise z domácích topenišť odhadovaly na 353 gramů, což bylo více než polovina celkových emisí dioxinů vypouštěných do ovzduší v celé České republice. Po přepočtu na více reálnou hladinu dioxinů z domácích topenišť, ale i z ostatních zdrojů, se roční emise dioxinů ze všech zdrojů v ČR snížily na třetinu původního odhadu. V případě emisí z domácích topenišť to bylo z původních 353 g TEQ za rok 2001 na 26 g TEQ za stejný rok po přepočtu podle korigovaného emisního faktoru pro domácí topeniště (hlavně pro ta spalující hnědé uhlí).
Na tomto příkladu je vidět, jak je důležité mít dobré podklady a dostatek měření pro výpočet emisí dioxinů. Přesvědčili se tom i delegáti konference v Ženevě, kteří schválili změny emisních faktorů pro výpočet celkových úniků dioxinů a dalších látek navržené skupinou expertů pracující na příručce používané pro výpočet emisí těchto látek v jednotlivých státech.
