Zástupci thajské občanské společnosti podali 22. března žalobu na tři thajské státní instituce. K tomuto kroku je vedlo ignorování výstražného dopisu, sepsaného organizacemi Greenpeace Thailand a Environmental Law Foundation (EnLaw), jeho adresáty – thajskými ministerstvy životního prostředí a průmyslu. Nanticha Ocharoenchai, který žalobu podával, k tomu říká: „Thajských dětí se nikdo neptá, jestli chtějí dýchat znečištěný vzduch. Mnoho z nich už ani neví, jak čistý vzduch vypadá.“
Thajští aktivisté volají po dodržování „Akčního plánu pro řízení národní agendy řešení problému pevných prachových částic“, který thajská vláda schválila již v roce 2019. Nejzazší termín pro zavedení krátkodobých opatření uváděných v plánu byl rok 2021 a vládní instituce by již nyní měly uvádět do praxe opatření k dosažení dlouhodobých cílů. Realita je ale oproti plánu opožděna.
Střet nad podobou registru znečištění
Důležitým krokem předpokládaným v Akčním plánu je zavedení registru úniku a přenosu znečišťujících látek, tzv. PRTR. [1] Ten by měl být také součást úspěšného řešení problému s prachovými částicemi typu PM2,5. Návrh zákona je v tomto směru bohužel velmi vágní a nestanovuje povinnost znečišťovatelů zveřejňovat detaily o typu, množství a zdroji znečištění, což je klíčový princip PRTR uplatňovaný jinde ve světě.
„PRTR je nástroj, který by thajské vládě poskytl lepší představu o rozsahu průmyslového znečištění a především by jí umožnil toto znečištění kontrolovat. Vláda by tak byla schopná účiněji chránit zdraví svých občanů. Proto Arnika sdílí jak s thajskou vládou, tak i veřejností a zástupci průmyslu, zkušenosti s PRTR z České republiky a Evropské unie. Díky našim studiím také víme, že dopad průmyslového znečištění na životní prostředí je v Thajsku skutečně značný, takže čím dříve Thajsko PRTR zavede, tím lépe,“ říká Miroslava Jopková, koordinátorka projektu, v rámci nějž se Arnika spolu s partnerskou thajskou organizací EARTH zaměřuje na průmyslové znečištění.
Současný návrh zákona bohužel prachové částice typu PM2,5 vůbec nezahrnuje mezi typ znečištění, který má být registrem sledován. Surachai Trongngam, tajemník organizace EnLaw k tomu říká: „Vládní instituce přistupují k problému PM2,5 znečištění liknavě. Tím upírají lidem jejich právo žít ve zdravém prostředí.“ Předkladatelé žaloby tvrdí, že thajská vláda ignoruje krizi vyvolanou znečištěním dlouhodobě, proto jsou nuceni vymáhat splnění jejích vlastních zákonných závazků soudní cestou.
Prohlédněte si fotogalerii Arniky ze sbírání vzorků na skládce elektroodpadu v Thajsku: “Exploring the 'World's E-waste Dump' in Thailand”
[1] V ČR je znám jako Integrovaný registr znečištění - IRZ. Jedná se o veřejně přístupný informační systém emisí a přenosů znečišťujících látek. Umožňuje veřejnosti přístup k přesným datům o množství látek vypouštěných konkrétními provozy.
