Letos na podzim tomu je čtyřicet let, kdy v severočeském městě Bílina vznikla studentská iniciativa, která se rozhodla zachránit ohrožené druhy rostlin před jejich definitivním zánikem pod tisíci tunami hlušiny z Dolu Bílina, tehdy Velkolomu Maxim Gorkij. Rostliny úspěšně přestěhovali na bílé stráně Českého středohoří a od té doby o stráně pečují, aby se vzácným druhům dobře dařilo. A skutečně se jim daří. Přesun květin v tak velké míře byl dokonce tak úspěšný, že je považován za evropský unikát. V průběhu let se Tým Bořena stal součástí Arniky a bez jeho usilovné práce by česká příroda byla o mnoho chudší.
„Původně jsme chtěli zkoumat vývoj přírodního prostředí v okolí bývalé vesnice Radovesice, protože nás zajímala archeologie a chtěli jsme vědět, v jakém prostředí žili lidé v pravěku. Současný stav devastace území extenzivní těžbou hnědého uhlí nás však dovedl k ochraně té současné přírody a myšlence zachránit alespoň její část,“ vzpomíná jeden ze zakladatelů týmu RNDr. Jindřich Petrlík, který v té době končil studium na bílinském gymnáziu, a dodává: „Ve spolupráci s botanikem profesorem Karlem Kubátem, který tehdy pracoval v litoměřickém muzeu, jsme vytipovali sedm nejvíce ohrožených druhů rostlin, a rozhodli jsme se je přestěhovat na náhradní lokality. Hrozilo totiž, že s lokalitami pod výsypkou zmizí tyto druhy ze západní části Českého středohoří navěky.“
V roce 1980 parta mladých lidí zahájila přípravy na přestěhování ohrožených druhů rostlin z lokalit, které později zanikly zasypáním hlušinou z nedalekého hnědouhelného dolu. Ke studentům z Bíliny se přidali také další z Prahy a Brna a založili tým, pro jehož jméno našli inspiraci u skály Bořeň, impozantní dominanty kraje a zároveň nejvyššího znělcového útvaru ve střední Evropě.
Věděli jste, že... hora Bořeň získala své jméno podle staročeského tvaru jména Božena? Podle jedné z bílinských pověstí se tak jmenovala čarodějnice bydlící v jeskyni na úpatí hory. To bylo v dobách, kdy na bílinském hradišti vládli župani, správci území kmene Lemuzů z pověření přemyslovských knížat.
Jedna z lokalit byl vrch Bělák, původně přírodní památka, na jehož místě se dnes nachází radovesická výsypka. Odtud pochází šest ohrožených stepních druhů rostlin. Z údolí Lukovského potoka pak studenti zachránili dva druhy lužních květin, bledule jarní a ladoňky dvoulisté. Kromě toho prozkoumali další vzácnou stepní lokalitu s nejpočetnější populací bělozářky liliovité. Samotné stěhování ohrožených druhů rostlin probíhalo v letech 1984 až 1991.
„Bořena se dodnes o rostliny na dvou náhradních lokalitách stará. Každým rokem například posečeme hektar louky na úpatí Lipské hory, abychom zabránili zarůstání travami a křovinami, ve kterých by jedinečné rostliny neměly šanci přežít. Díky neustálé péči dnes vzácné druhy rostou na desetkrát větší ploše,“ hodnotí zásluhy Bořeny její současná koordinátorka Ing. Jana Vitnerová.
Bořena několik let pod radovesickou výsypkou pořádala studentské tábory, během nichž se studenti věnovali výzkumu vlivu výsypky na životní prostředí. Jeho výsledky shrnuli v roce 1984 ve studii „Radovesická výsypka a její vliv na okolí“ na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně, tehdy ještě fungovala pod názvem Univerzita Jana Evangelisty Purkyně.
Historie Bořeny dobře dokumentuje vývoj environmentálního hnutí v socialistickém Československu. „Radovesická výsypka byla jedním z největších zvěrstev provedených české přírodě. Nechtěli jsme pořád jenom přihlížet ničení přírodě, ale hlavně mu zabránit. Náš zápal během studentských let bych klidně přirovnal k dnešnímu hnutí středoškoláků Fridays for Future bojujícím za záchranu klimatu,“ popisuje tehdejší situaci Petrlík a uzavírá: „Pokud bychom v té době vyšli do ulic, našim snahám by byla velmi rychle učiněna přítrž. Jakmile se o deset let později změnila společenská atmosféra, založili jsme v září 1989 Děti Země a v roce 2001 Arniku.“
Věděli jste, že... radovesická výsypka sloužila jako vnější výsypka, tedy skládka hlušiny z povrchového hnědouhelného dolu Velkolom Maxim Gorkij? Dnes je znám pod názvem Důl Bílina a uhlím zásobuje Elektrárnu Ledvice. Mimochodem, Ministerstvo životního prostředí koncem letošního července dalo zelenou pro další rozšíření a těžbu uhlí prodloužilo o dalších pět let. O vybudování výsypky se rozhodlo v 60. letech minulého století a pod tunami hlušiny zaniklo pět vesnic Chotovenka, Hetov, Dřínek, Lyskovice a Radovesice a tři přírodní rezervace. Dokonce se musely posunout hranice Chráněné krajinné oblasti České středohoří, která tak přišla o cenná přírodní území. Pozitivní je, že nakonec bylo upuštěno od nalinkované rekultivace a alespoň části výsypky se ponechaly přirozenému vývoji, aby lépe zapadla do mozaikovité krajiny Českého středohoří.
