O budoucnosti města Prahy hovořily Literární noviny s Martinem Skalským, který se v občanských sdruženích Auto*Mat a Arnika zabývá územním plánováním, ochranou zeleně a městskou dopravou.
Bohužel není moc co hodnotit. Praha sice samozřejmě územní plán má, ale kdykoli se to někomu hodí, udělí se z něj výjimka. A těch výjimek jsou desítky až stovky ročně. Vypadá to téměř tak, jako by žádný plán neexistoval. Další věcí, která Praze chybí, je nějaká dlouhodobá vize, jakým směrem by se měl vývoj města ubírat. O tom, jak by měla Praha vypadat řekněme za padesát let, dnes nikdo, zdá se, nepřemýšlí. Obávám se dokonce, že je to trochu záměrné - že situace, kdy územní plán může být kdykoli změněn a výhled do budoucna není žádný, současnému vedení města vyhovuje. V tomto chaosu, kdy neexistuje nějaká koncepce ani závazná pravidla, je totiž možné nejlépe prosadit věci, jež vyhovují nějakým krátkodobým zájmům.
Zájmům koho?
Jednotlivců z tohoto vedení i různých soukromých subjektů. Jinak se mnohé věci v podstatě vysvětlit nedají. Dobrým příkladem jsou plánované mrakodrapy na pankrácké pláni. Pozemky, na kterých mají být postaveny, prodalo město investorům, aniž by se kdokoli zajímal o to, co se na nich postaví. Nyní se objevují plány, že by zde měly stát až stometrové mrakodrapy. Jde přitom o místo velmi blízko centra, kde jakákoli vyšší stavba výrazně naruší historické panorama města. Magistrát by mohl podobu a výšku staveb v tomto místě velice dobře ovlivnit, ale nečiní nic, naopak spíše mrakodrapy obhajuje. Racionální důvody přitom žádné nemá, ekonomické zájmy jsou zde tedy zatím jediným vysvětlením. Dnešní situace je v podstatě zcela opačná než za první republiky. Tehdy Praha měla hlavního architekta, který připravoval koncepce do budoucna a byl zde také územní plán, který se nedal nijak obejít. Tehdy byla vize budoucího vývoje tak silná, že se plánovaly celé městské čtvrti a vznikaly i stavby velice odvážné. Srovnejme, kolik zajímavých staveb vzniklo za dvacet let první republiky a kolik jich vzniklo za stejnou dobu od revoluce. Tančící dům, jistě. Ale není to na těch skoro dvacet let trochu málo?
Jak myslíte, že by Praha vypadala, pokud by vývoj šel příštích dvacet let stejným směrem jako dnes?
Když se podíváte, do čeho se dnes nejvíce investuje, tak to jsou dálnice přes město. Což je věc, která se v zemích západní Evropy dělala naposledy v šedesátých či sedmdesátých letech. A to především v městech zničených válkou, zatímco Praha má zachované celé historické centrum. Již před časem přitom na Západě zjistili, že ani sebevíce okruhů k ničemu nevede, takže se investuje do nových tramvajových tratí a především do příměstských železnic. Další negativní trend, který v Praze můžeme vidět, je zastavění volných ploch včetně zeleně. Vznikají zde pak většinou špatně naplánované shluky zcela nevhodné architektury. K tomu ještě přistupuje znevýhodňování veřejné dopravy a když tyto trendy budou trvat další desetiletí, tak se Praha stane městem, kde se vůbec nebude žít příjemně. Jistě, bude zde stále historické jádro jako jakýsi skanzen pro turisty, ale pokud odtud vymizí všechen autentický život a všude kolem budou jen silnice plné aut, tak ani turisté nebudou mít mnoho důvodů do Prahy přijet a pobývat zde.
Pokud porovnáme Prahu současnosti se srovnatelně velkými městy v Evropě, jak si dnes stojí, pokud jde o kvalitu života?
Nedávno byl publikován jakýsi žebříček evropských měst, kde se porovnávala právě kvalita života a Praha tam byla někde v polovině. Což je překvapivě nízko, vezmeme-li v úvahu, že Praha je i v evropském měřítku město velmi bohaté, není zde velká kriminalita ani chudinské čtvrti, stále zde relativně dobře funguje veřejná doprava a je to vůbec jedno z nejhezčích měst Evropy. Důvodem je hlavně nepřívětivost veřejného prostoru pro ty, kdo jej nejvíce používají, a to jsou často lidé různým způsobem znevýhodnění - ať už jde o matky s dětmi, seniory, tělesně handicapované či prostě lidi, kteří nemají auto. Tito lidé obvykle nemají žádný užitek ze současného rozvoje automobilismu či různých komerčních aktivit, ale naopak nesou ze všech nejvíce jejich negativní důsledky. Praha má oproti jiným městům mnoho výhod - je zde zachované historické centrum, jsou zde stále velké zelené plochy a je zde kvalitní veřejná doprava. Ale vedení města na těchto věcech nestaví, naopak podporuje trendy opačné. Takže místo toho, aby se rozvojový potenciál města zvětšoval a město se modernizovalo, tak se naopak vracíme někam do poloviny dvacátého století.
Proč má tedy podle vás vedení města pořád tak velkou podporu ve volbách?
To je podle mě důsledek jejich dobře promyšleného populismu. Předvolební kampaň byla profesionálně výborně zvládnutá. Slibovali například, že dají auta pod zem. A mnohým lidem to připadalo jako skvělý nápad, bohužel však jen málokdo přemýšlel o tom, že ta auta musí odněkud přijet a že exhalace v těch tunelech nezůstanou, ale budou stejně někde vypuštěny na povrch. ODS také patrně z obavy před úspěchem zelených začala mluvit o ekologických tématech a někdo si tak mohl myslet, že náhle prozřeli a skutečně se těmi svými hesly začnou řídit. Oni opravdu občas postaví nějakou tu cyklostezku, ale věnují na to desetiny promile prostředků, které dávají do dálnic a tunelů.
Myslíte, že s výměnou vedení města mohou nastat nějaké podstatné změny?
Samozřejmě může ODS přijít o svojí absolutní nadvládu, ale ani pak nemusí být vyhráno, což vidíme třeba v Brně. Jednak je už spousta negativních trendů nastartována a také tlaky ze strany různých soukromých či jiných subjektů jsou někdy těžko překonatelné. My se proto snažíme spíše povzbudit lidi k větší občanské aktivitě. A vypadá to, že těch, které zajímá dění v jejich okolí, přeci jen přibývá. Například naší cyklojízdy se předloni zúčastnily dva tisíce lidí, loni tři tisíce a letos to bude, doufám, zase nejméně o tisíc více.
