Nejméně 177 ochránců životního prostředí vloni zaplatilo své aktivity životem. Uvádí to zpráva Global Witness, která každoročně mapuje případy vražd a perzekuce ekologů i původních obyvatel bránících přírodní bohatství globálního Jihu. Zdaleka nejhorší je situace v Latinské Americe, kde především ochránci Amazonie čelí nátlaku bezskrupulózních těžařských společností, navázaných paramilitárních skupin i státních složek.
“Přestože je celkový počet zabitých o něco nižší než za rok 2021, neznamená to, že by se situace výrazně zlepšila. Postup klimatické krize a neustále se zvyšující poptávka po zemědělských produktech, palivech a minerálech dále zvyšuje nejen tlak na životní prostředí, ale i na ty, kteří riskují životy, aby přírodní zdroje chránili. Navíc roste užití nesmrtících strategií k umlčení ochránců životního prostředí, jako je kriminalizace, zastrašování a digitální útoky,” shrnuje zpráva. Dodává, že v řadě států je zvykem vykreslovat ekology jako buřiče či teroristy ohrožující ekonomický růst a zneužívat podobnou rétoriku k vykonstruovaným trestním kauzám.
→ Celou zprávu Global Witness čtěte zde
Značná většina vražd – 125 ze 177 zdokumentovaných – připadá na pouhé tři země: Kolumbii, Brazílii a Mexiko. “Jsou to státy s velmi odlišným historickým pozadím a sociálním i politickým kontextem. Mají ale společné to, že jejich vlády zcela selhaly v zastavení zabíjení či pohnání pachatelů k odpovědnosti,” vysvětluje report. Oblast Latinské Ameriky je pro ochránce přírody zdaleka nejnebezpečnější dlouhodobě: od roku 2012, kdy začal sběr dat pro Global Witness Report, právě sem spadá na 70 % všech zaznamenaných vražd. V posledním roce poměr vyrostl dokonce na téměř devět desetin.
Nikoli náhodou pak pochází více než třetina všech známých obětí z řad původních obyvatel jižní Ameriky: zcela disproporční podíl vzhledem k tomu, že příslušníci původních etnik tvoří globálně ani ne 6 % populace. Tito zavraždění ochránci přírody často pocházeli přímo z Amazonie, pro světový ekosystém a biodiverzitu naprosto zásadních deštných pralesů, trpících dlouhé roky odlesňováním a divokou těžbou nerostů.
Pro oblast jsou ovšem typická nejen nesmírná rizika vůči místním, jež se nehodlají smířit s drancováním přírody, ale také zcela mizivá míra objasněných a potrestaných zločinů. Například údaje obránců lidských práv z Kolumbie říkají, že se právního dořešení dočká jen asi každý dvacátý případ útoku na aktivisty, včetně těch ekologických. Kolumbie je ale také jednou ze zemí, kde do situace promlouvá politika a dává tušit možný obrat k lepšímu – či alespoň od úplné netečnosti vůči násilí.
Prezident Kolumbie Gustavo Petro, který vstoupil do úřadu v srpnu 2022, přislíbil krom dalších reforem právě i ochranu ekologů. S novou vládou Kolumbie také ratifikovala Úmluvu z Escazú: dohodu zaměřenou právě na právo veřejnosti účastnit se rozhodování o životním prostředí a požívat při tom plné právní ochrany. Stále obtížná, ale oproti dřívějšku poněkud optimističtější situace pak panuje v sousední Brazílii, kde s přelomem let 2022 a 2023 z úřadu odešel prezident Jair Bolsonaro. Jeho kabinet se k ochraně životního prostředí stavěl přinejmenším s opovržením. Během Bolsonarova mandátu se míra útoků vůči původním obyvatelům Amazonie a jejich půdě až ztrojnásobila.
Report Global Witness zmiňuje i jasné úspěchy. Značnou částí legislativního procesu Evropské unie již prošla směrnice o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti (Corporate Sustainability Due Diligence Directive), která nejen že po velkých společnostech působících v Evropě přímo vyžaduje, aby předcházely nežádoucím dopadům své činnosti na lidská práva a životní prostředí, ale také umožňuje případným obětem, aby se aktivně bránily u evropských soudů.
Pokrokem pro latinskoamerickou a karibskou oblast je také zmíněná dohoda z Escazú. Nelze pominout ani rozhodnutí OSN z roku 2022, které uznává právo na čisté a udržitelné životní prostředí za integrální součást lidských práv.
Global Witness ovšem přidává také sadu doporučení pro firmy i vlády. Krom zjevných kroků, jako je prevence násilí proti obráncům životního prostředí a vymáhání korporátní odpovědnosti za externality, zdůrazňuje i nutnost propojit klimatické či ekologické závazky – jako je známá Pařížská úmluva – s již existujícími lidskoprávními normami. “To zahrnuje posílení práv původních obyvatel a tradičních komunit na jejich zemi i účast v rozhodovacích procesech. Tedy uznání, že hrají klíčovou roli v ochraně posledních biodiverzních oblastí na světě,” uzavírá report.
