Řeka Loira bývá popisována jako poslední nespoutaná řeka v Evropě a ani vážné zásahy do její přirozené rovnováhy (těžba písku, čtyřicet velkých přehrad v celém jejím povodí, masivní zásahy při budování přístavu v Nantes a St.Nazaire) ji nedokázaly úplně zničit; stále je živoucí a pozoruhodnou řekou.
Loira pramení v horách Ardeche pod 1551 metrů vysokým vrcholem Mont Gerbier de Jonc v jižní Francii a vlévá se do Atlantického oceánu u měst St.Nazaire a Nantes. Symbolem dynamické rovnováhy této řeky jsou její štěrkové a písečné lavice, ostrovy a slepá ramena, které se díky měnícím se průtokům vody neustále vyvíjejí a mění. Jejím hlavním přítokem je Allier, 400 km dlouhá řeka. Výjimečně zachovalý tok, podél něhož se vyskytují početné druhy vzácných rostlin, byl stejně jako některé úseky Loiry zařazen do celoevropské sítě chráněných míst Natura 2000. Od pramene Allieru k soutoku s Loirou stojí pouze jediná přehrada v Poutes-Monistrol.
Zatímco v 19. století se pouze na dolním toku Loiry chytalo každý rok až 20 tisíc lososů, ve 20. století losos z Loiry prakticky vymizel, protože 75 procent míst, kde se lososi vytírají, zaniklo v důsledku stavby přehrad. Právě stupně a přehrady na řekách jsou kromě znečištění vody hlavním důvodem, proč losos na Loiře a jejích přítocích téměř zmizel. Tyto stavby jsou velkou migrační bariérou, kterou ryba při tahu na svá trdliště není schopna překonat. Když se podíváme na stav řek v současné době, nebudeme se tolik divit, že losos téměř vymizel: v Dánsku například je upraveno 90 procent všech tamních toků, v Rakousku bylo regulováno třicet tisíc kilometrů řek, v Euroasii bylo stavbami velkých přehrad a technickými úpravami toků pozměněno 80 procent zdejších řek. V západní Evropě existuje 3 200 velkých přehrad (170 miliard metrů krychlových zadržené vody), z nich je 539 na území Francie.
Po tlakem aktivistů sdružených v S.O.S Loire Vivant stát přijal v roce 1994 plán na oživení Loiry, „Le Plan Loire Grandeur Nature“, jehož cílem bylo udělat z Loiry opět živoucí řeku a vrátit do ní lososy. V rámci tohoto plánu se ustoupilo od plánované stavby dvou přehrad v Chambonchard a Veurdre. To ale nebylo vše: dvěma přehradám na přítocích Loiry, Saint-Etienne-du-Vigan na řece Allier a Maison-Rouges na řece Vienne nebylo prodlouženo povolení k jejich provozu a bylo schváleno jejich odstranění. První přehrada na Allieru byla zbourána v červnu roku 1998, druhá na Vienne o rok později. Šlo o jedny z prvních přehrad, které byly zničeny kvůli zprůchodnění řeky pro návrat lososa. Na dalších dvou rozestavěných přehradách na Horním Allieru (Naussac a Naussac 2) doporučilo sdružení takový provoz, který nebude pro návrat lososa překážkou. I na stávajících přehradách jsou budovány rybochody a rybí výtahy, které pomáhají lososům překonat jinak neprostupnou bariéru, jakou hráz přehrady je.
Losos na Loiře a AllieruNávrat lososa do francouzských řek je už dlouho prioritou nejen ochránců přírody a rybářů, ale také vlády a některých představitelů obcí a měst ležících v blízkosti řek.
Losos atlantský (Salmo salar) se rodí v čistých vodách na horních tocích řek, kde žije jeden až dva roky. Potom se vydává na svou pouť k Atlantskému oceánu, k pobřeží Grónska a Faerských ostrovů, a během dvou až tří let dorůstá. Poté, co zde dospěje, vydává se směrem k rodné řece, aby se zde rozmnožil. Na konci podzimu se vracející se rodiče zastavují v zátokách. Přestávají přijímat potravu a od listopadu do října táhnou proti proudu Loiry a pak Allieru, což jim trvá šest až čtrnáct měsíců. Poté co dosáhnou trdlišť v blízkosti míst, kde se narodili, začínají se koncem podzimu rozmnožovat. Samice klade tři až dvacet tisíc vajíček, která poté samec oplodní. Většina rodičů po rozmnožování umírá vyčerpáním.
Během své pouti z rodné řeky do oceánu a zpět urazí více než dvanáct tisíc kilometrů.
Losos na Loiře a Allieru je výjimečný tím, že jako poslední v Evropě překonává na své cestě více než tisíc kilometrů sladké vody. Proto v něj jsou vkládány velké naděje, pokud jde o jeho znovunavrácení do řek vlévajících se do Atlantského oceánu, z nichž losos vymizel úplně: Rýn, Dordogne, Seina, Maas, Labe. V Chanteuges na řece Allier byla za tímto účelem vybudována líheň lososů. Líheň je schopna produkovat 2,25 milionů vajíček, z nichž je přibližně 300 tisíc velmi mladých jedinců a 200 tisíc starších jedinců každoročně vysazováno do přirozeného prostředí řeky Allier.Díky výjimečné genetické výbavě, která jim umožňuje překonávat velmi dlouhé vzdálenosti ve sladké vodě, se mohli první lososi vrátit do Rýna v roce 1995, v roce 2001 se vrátilo do Dordogne tisíc jedinců lososa z Allieru.
Losos a ostatní migrující ryby jsou indikátorem výborného stavu řeky. Jeho návrat má ale také ekonomické důvody – návrat výnosného rybolovu do oblastí, kde se tímto způsobem lidé v minulosti živili. Zatímco v 19. století se ročně ulovilo jen na spodním toku Loiry kolem dvaceti tisíc ryb, po roce 1975 poklesl jejich počet na tisíc v celém povodí. Na počátku 90. let byl odhadnut počet zbylých lososů na Allieru na dvě stě. V roce 1993 byla ve Francii vypracována studie, která vypovídá, že návrat deseti tisíc lososů do povodí Loiry může každoročně přinést miliony euro ročně a ať přímo či nepřímo zajistit obživu stovkám lidí.
Návrat lososa u násI do České republiky se losos začíná opět vracet - padesát let poté, co z našich řek úplně zmizel. Od roku 1999 se lze setkat s lososem v povodí Kamenice, Ploučnice a Ohře. První dospělí lososi byli pozorováni v říčce Kamenici v roce 2002. Důležitým předpokladem pro návrat ryby je zlepšení kvality vody v Labi, k němuž došlo po roce 1989. O návrat lososa do českých řek se však také zasloužil Český rybářský svaz, Agentura ochrany přírody a krajiny a Ministerstvo životního prostředí - do dnešního dne byl na tocích v severních Čechách vysazeno více než milion kusů rybího plůdku.
Návrat lososa ovšem ohrožují plány na výstavbu dvou plavebních stupňů na dolním Labi. Ty by nenávratně poškodily cenný ekosystém řeky, zničily prostředí, které losos pro svůj život potřebuje a vytvořily by bariéru, bránící mu v cestě na jeho trdliště na horních tocích řek. Pokud budou jezy na Labi vybudovány, musíme se vzdát naděje, že se losos do našich řek vrátí natrvalo.
