Vesničané z Nong Phawa podali žalobu na společnost Win Process za vypouštění znečišťujících látek do místních vodních toků, což vede k rozsáhlým škodám na životním prostředí a zemědělské půdě. Obyvatelé požadují, aby znečišťovatelé nahradili škody, které způsobují, a byli zodpovědní za obnovu životního prostředí do původního stavu.
Občané z vesnické komunity Nong Phawa (podokres Bang But v okrese Ban Khai v provincii Rayong), jejich právní zástupci a nevládní organizace EARTH dorazili k místnímu soudu v Rayongu, aby podali žalobu na společnost Win Process Company Limited a dvě přidružené autority ve společnosti. Společnost, která vlastní závody na zpracování a recyklaci nebezpečného odpadu v Nong Phawě, je žalována za vypouštění odpadních vod a toxických chemikálií do místních vodních toků a dochází tak ke kontaminaci půdy a vody, kterou místní obyvatelé používají pro svou zemědělskou výrobu. Kromě náhrady za způsobené ztráty vesničané žádají, aby soud vyvodil odpovědnost vůči znečišťovatelům tím, že zajistí a zaplatí obnovu místního prostředí do původního stavu.
Po mnoho let se společnost Win Process zabývala tříděním, recyklací a ukládáním nebezpečných odpadů - bez řádného povolení. Poté, co si místní obyvatelé všimli nepříjemného zápachu, neobvykle zbarvené vody a poškozených rostlin, zahájili kampaň s cílem zastavit provoz společnosti. V roce 2013 nařídily provinční úřady společnosti Win Process zastavení provozu a odstranění nebezpečného odpadu z této oblasti. Společnost toto nařízení ignorovala a pokračovala v přepravě a skladování nebezpečných odpadů bez povolení. Regulační agentury, jako je ministerstvo průmyslových prací, však toto porušení nevyšetřily a nepotrestaly. Po letech vyčerpávající obhajoby vesničané přesvědčili vládní agentury, aby v této oblasti provedly hodnocení životního prostředí. Výsledky ukazují, že společnost vypouštěla do místních vodních toků odpadní vody kontaminované kyselinami a jinými znečišťujícími látkami.
Tiab Smanmit, jeden z vesničanů žalujících společnost, přišel o 1450 rostlin gumovníku a více než 3 hektary orné půdy. “Negativních dopadů jsme si začali všímat od otevření továrny v roce 2010. Začalo to odporným, nesnesitelným zápachem vycházejícím z továrny. Později v roce 2013 jsme viděli odpadní vody vypouštěné z továrny do veřejných vodních toků a rybníků. Do roku 2017 začaly gumovníky poblíž těchto vodních zdrojů odumírat a do roku 2020 řádky gumovníků úplně zmizely. To je výsledek vypouštění odpadních vod ze společnosti. Všimli jsme si, že voda se mění barvou i vůní. Zemědělská půda a rybníky se staly zcela nepoužitelnými. I dnes stále čelíme těžkostem z těchto škod.”
Společnost i vládní agentury vynaložily jen velmi nepatrné úsilí na řešení utrpení místních obyvatel. Vesničané se proto uchýlili k soudu v naději, že získají náhrady, které by zmírnily jejich finanční potíže. Soud požaduje, aby byl každý z vesničanů odškodněn ve výši odpovídající škodě, kterou utrpěli. Celkem je požadováno 47 milionů bahtů, které mají společně zaplatit obžalovaní. Kromě toho žaloba požaduje, aby obžalovaní uvedli místní prostředí do původního stavu.
“Ze všeho, čeho chceme touto žalobou docílit, je nejdůležitější obnova životního prostředí,” říká Sanit Maneesri, jeden z vesničanů. “Víme, že to nebude snadné, protože škody jsou obrovské a zničující. Věříme ale, že je nutné se do tohoto úsilí pustit. Pokud tento druh poškození nebude řádně vyřešen, přetrvá a bude i nadále poškozovat naše děti a vnoučata. Nestačí zavřít továrnu, protože znečištění zůstane a bude dál devastovat naši komunitu. Musí být uplatněn zákon, aby se znečišťovatelé stali odpovědnými za obnovu. To především je naše naděje a očekávání.”
Chamnan Sirirak, právník v oblasti životního prostředí zastupující vesničany, vysvětluje, jak thajský právní systém stále brání environmentální spravedlnosti. “Soudy v oblasti životního prostředí stále čelí významným překážkám, které brání občanům v uplatňování jejich práv na životní prostředí. Během procesu zahájení řízení o ochraně životního prostředí jsou občané zatíženi nesčetnými výdaji, jako jsou například soudní poplatky. Z tohoto důvodu se navzdory obrovskému dopadu znečištění ne všichni místní obyvatelé k soudu připojili. Byli bychom rádi, kdyby orgány soudního systému zvážily snížení výdajů na tyto žaloby s cílem povzbudit více občanů, aby se dovolávali svých práv na environmentální spravedlnost.”
Penchom Saetang, ředitelka EARTH, dodává, že případ může odhalit selhání regulačních agentur. “Existují důvody k podezření, že vládní agentury, zejména Ministerstvo průmyslových prací (DIW), byly v monitorování společnosti Win Process nedbalé. Společnosti bylo umožněno provádět řadu činností po celá léta bez příslušných povolení. Proč nebyli odsouzeni za nezákonný provoz? Kromě toho vlastnili velké množství nebezpečného odpadu, na který nemohli vydat povolení. Přesto provinční průmyslový úřad Rayongu dlouho čekal, než pozastaví jejich provoz. Proč trvalo tak dlouho, než se stalo tak málo?”
Saetang dále naznačuje, že případ Win Process je pouze jedním aspektem většího problému. “Objev nebezpečného odpadu v továrně společnosti Win Process naznačuje, že existují další továrny, které jim tyto odpady zasílají. Tyto továrny pracují s nebezpečným materiálem, produkují nebezpečné odpady a tajně je odesílají do Win Process. Podle zákona by zpracování a přeprava nebezpečných odpadů měla být transparentně evidována a regulována. Tento případ však ukazuje, že v tomto regionu existuje širší, neviditelná síť továren, které nezákonně přepravují a zpracovávají nebezpečné odpady, které mohou způsobit takové škody, jaké vidíme v Nong Phawa.”
Tisková zpráva zveřejněná organizací EARTH 7. června 2021.
