Indonéská vláda a úřady jsou povinny řešit dusivé znečištění v hlavním městě. Takový je závěr úspěšné žaloby obyvatel Jakarty a místní iniciativy Koalisi Ibu Kota, kterou se vláda snažila přes dva roky rozporovat u soudů. Námitky a odvolání nyní smetl ze stolu indonéský nejvyšší soud.
Občané vládním funkcionářům a úřadům vytýkali, že se staví liknavě k dlouhodobě otřesnému stavu jakartského ovzduší. Tomu se přičítá zkrácení průměrné délky dožití obyvatel o až 2,5 roku, rozsáhlé ekonomické škody a celá škála zdravotních problémů končící až předčasnou smrtí tisíců lidí ročně. Celkem v metropoli žije na 10,5 milionu osob, v její širší aglomeraci až dvaapůlkrát více.
Žalobci mimo jiné požadují, aby vláda nastavila adekvátní limity pro polétavé částice PM 2.5 – miniaturní částečky tvořící typický městský smog, schopné proniknout do plic a rozvíjet ledacos od astmatu po srdeční choroby. Nynější výskyt v ovzduší Jakarty překračuje mezinárodní doporučení Světové zdravotnické organizace řádově několikanásobně. Připadá to na vrub hlavně dopravě a průmyslovým provozům v okolí města.
Žaloba byla v Indonésii v podstatě bezprecedentní tím, že odpovědnost přímo uložila předním politikům. Občané tak žalovali nejen regionální představitele, ale i prezidenta Jokoa Widoda či ministry životního prostředí a zdravotnictví. Tomu odpovídalo i trvání procesu u již první soudní instance. Jakartský místní soud zkoumal případ dva roky a vyhlášení rozsudku osmkrát odložil, než dal občanské koalici v září 2021 za pravdu.
Soudci potvrdili, že politici porušili zákon, když ignorovali zoufalý stav městského ovzduší. Nakázali jim nejen zpřísnit environmentální regulace, ale také koordinovat snižování škodlivých emisí napříč vícero sousedícími regiony a věnovat se výzkumu konkrétních zdravotních následků jakartského smogu. Rozsudek se sice neztotožnil s tvrzením žalobců, že funkcionáři přímo porušili jejich základní právo na neohrožující životní prostředí, přesto vyvolal mezi ekologickými organizacemi nadšení.
“Zdravé ovzduší je jedním ze základních lidských práv. Doufáme, že indonéská vláda bude plnit svou práci tak, jak jí nařídil soud, a splní svou povinnost zabránit vystavení svých občanů toxickým látkám. Základem ustavení čistoty ovzduší je ovšem jeho monitorování a inventarizace zdrojů znečištění,” dodala tehdy Yuyun Ismawati za environmentální organizaci Nexus3, s níž Arnika v Indonésii dlouhodobě spolupracuje.
Vláda se opakovaně odvolala, ale neúspěšně: 13. listopadu nejvyšší soud definitivně odmítl kasační stížnost prezidenta Widoda a tří ministrů, a stvrdil tak, že se soudní tahanicí odpovědnosti nevyhnou.
Jak Indonésii může pomoci česká zkušenost
Jedním ze soudních pokynů vládě jei posílení monitorovacích systémů, o kterých hovořila Ismawati. Protože pokud se má se nečištěním něco dělat, je zapotřebí znát jeho míru a zdroje. Nástrojem pro takové sledování dat o škodlivinách jsou v řadě zemí po celém světě takzvané PRTRs, registry úniků a přesunů znečišťujících látek. Indonésie ale na svůj centrální a přehledný registr stále čeká. I proto zde Arnika průběžně sdílí zkušenosti z českého příkladu dobré praxe.
V tuzemsku nám slouží Integrovaný registr znečištění (IRZ), který v dubnu 2024 oslaví 20 let. IRZ má své limity – například nesleduje některé nebezpečné chemikálie a pro nezkušené uživatele není zvlášť srozumitelný –, i tak je ale zásadním zdrojem dat, zvláště když je občanům zpřístupňují nevládní aktéři.
Arnika provozuje webovou aplikaci Znečišťovatelé pod lupou, umožňující každému jednak přehledně sledovat, kdo v okolí vypouští jaké emise, ale také zjistit, čím jsou které látky nebezpečné. Data z IRZ dlouhodobě využívají novináři, vedla ale i k úspěšným občanským kampaním požadujícím po konkrétních podnicích, aby například přestaly používat jedovatý formaldehyd, když existuje alternativa.
Navzdory různým pokusům průmyslu Registr osekat IRZ stále tvoří nepostradatelný nástroj zajišťující právo veřejnosti na přístup k informacím o kvalitě životního prostředí. Naše zkušenosti s ním jsou i důvodem, proč jsme za národní registry znečištění horovali kromě Indonésie i během působení v Thajsku, Ukrajině, Kazachstánu či v Bosně a Hercegovině.
