Každým rokem vyhodíme jen v Evropě až 100 tisíc tun plastového odpadu do moří a oceánů, z nichž zhruba polovinu tvoří plastové obaly. Zhruba 30% této suroviny je separováno a ještě méně plastů je opět zpracována v nové výrobky. V poslední době tak přibývá iniciativ jak na vládní, tak nevládní úrovni, které přicházejí se strategiemi, jak omezit zejména produkci plastů, přičemž plastové obaly na jedno použití jsou nejjednodušším adeptem na zákaz či finanční znevýhodnění třeba dodatečným zpoplatněním či zdaněním.
Evropská komise tak přichází s návrhem zakázat prodej jednorázových plastových kelímků, příborů, talířů, brček či tyčinek na čištění uší. Vedle zákazu jednorázových plastů je ovšem nutné udělat i další kroky: za prvé - zjednodušit tzv. materiálové toky. To znamená, že se bude vyrábět méně druhů plastů s co nejméně přísadami. Proč může být kelímek od jogurtu vyroben až z 9 různých druhů plastu? Za druhé je nutné zajistit, aby se plasty daly dobře recyklovat. To mimo jiné znamená, aby se do nich nepřidávala spousta chemických látek, které sice na jednu stranu poskytují výrobku řadu dobrých vlastností - dejme tomu voděodolnost. Na druhou stranu, ale taková vlastnost má za následek znečištění planety toxickými látkami, které se nemohou v přírodě volně rozkládat. Řešení odpadu je samozřejmě bohulibé, ale vždy nesmírně drahé. Na prvním místě je nutné zajistit, abychom vyráběli čisté recyklovatelné plasty, a jen v množství a použitích, kde dává smysl. Dnes jsme obklobeni plasty všude a často je ani nechceme. Kdo potřebuje loupaný banán zabalený v plastu, jablka na tácku, hamburgera v papírové krabičce s plastovou vidličkou a ubrouskem?
Navíc Evropská komise chce část odpovědnosti a finanční zátěže za čištění pláží a vod v oceánech a moří přenést právě na výrobce těchto plastů tak, aby se cena za plastové znečištěné promítala do ceny samotných plastových obalů a byla tak vytvořena finanční pobídka k jiným řešením než jsou plasty a plastové obaly na jedno použití.
Část odpadu pak jako Evropané vyvážíme do rozvojových zemí, k dalšímu zpracování. S ním do recyklačních zařízení míří i zakázané jedy, které byly součástí původního výrobku. Recyklovaný výrobek přitom podléhá stejné legislativě jako nový, a proto by zpracovatel použitých plastů měl mít údaje o přesném složení k dispozici. Prakticky se to ovšem neděje. A tak se k nám prostřednictvím recyklovaných výrobků vracejí toxické látky jako bumerang. Rizikové chemikálie nakonec končí v hračkách, stavebních materiálech a vybavení domácnosti, zkrátka v předmětech, kterými jsme denně obklopeni. Naším cílem je tedy používat plasty co nejméně a jen tam, kde to dává smysl a zcela odstranit jedy z recyklačního koloběhu a zabránit, aby se z toxického plastu nadále vyráběly nové produkty. Recyklace je přeci správnou cestou, která šetří zdroje i energii. Abychom zachovali její dobré jméno je nutné mít nastavena taková pravidla, která zajistí, aby výrobky z recyklovaných materiálů byly stejně bezpečné jako ty nové.
K výzvě za bezpečnou recyklaci se můžete připojit na www.recyklujbezjedu.cz.
Více informací se dozvíte na metamag.com.
