„K naší žádosti nás vedlo dosavadní chování FNM. Ze zkušeností jiných ekologických organizací víme, že už po léta tají informace o tzv. starých ekologických zátěžích a před několika dny přidělil bez výběrového řízení miliardovou zakázku na sanaci dioxinového zamoření Spolany. Teď hodlá vybírat nikoli nejlepší, ale nejlevnější řešení. Arnika zásadně nesouhlasí s tím, aby toxická rtuť byla zakonzervována v betonovém sarkofágu za stovky milionů korun. Za velké peníze bychom tak vlastně odkázali jedovaté dědictví Spolany našim potomkům,“ uvedl Marek Jehlička, tiskový mluvčí sdružení Arnika (1). Podle sdružení Arnika je nutné odtěžit a následně dekontaminovat všechnu zeminu, která je rtutí zamořena. „To je z hlediska životního prostředí nejvíce přijatelný způsob, kterým by se projekt likvidace této staré zátěže měl zabývat,“ řekl Jehlička.
Areál Spolany je zamořen více než 250 tunami toxické rtuti a jejích organických i anorganických sloučeni (2). Rtuť je nebezpečný těžký kov ohrožující lidské zdraví i životní prostředí, který ve Spolaně zamořil výrobní objekty i půdu při elektrolytické výrobě chlóru podnikem využívaného jako surovina např. k produkci PVC. „Snadno se vypařuje a po vdechnutí může přímo poškozovat plíce. Snadno se vstřebává i do krevního oběhu a hlavním cílovým orgánem působení rtuti je mozek“, uvedl RNDr. Jindřich Petrlík, vedoucí programu Toxické látky a odpady sdružení Arnika. „U lidí vystavených chronickému působení rtuti se nejprve objevují nespecifické příznaky - slabost, únava, bolesti hlavy, nechutenství a hubnutí, poruchy trávení. Později může rtuť poškozovat centrální nervový systém natolik, že lidé trpí neovladatelným třesem. Ten obvykle začíná na očních víčcích, jazyku, rtech a prstech. Mohou se objevit i poruchy chování včetně depresí nebo poškození paměti.“
