Na skládkách odpadů zbytečně končí i suroviny a materiály, které by bylo možné opětovně využít nebo zrecyklovat. Odklon od skládkování je žádoucí a v přechodu na oběhové hospodářství naprosto nutný. Spalovny odpadů (či takzvaná "zařízení na energetické využití odpadů" neboli ZEVO) jsou na tom však v tomto ohledu velmi podobně jako skládky.
I ve spalovnách totiž končí řada dobře recyklovatelných materiálů (papír, plast, sklo atd.). Vyplývá to ostatně i z rozborů kontejnerů na směsný komunální odpad, který kromě skládek často končí právě ve spalovnách. Na fotkách z rozborů kontejnerů realizovaných Arnikou vidíme, jak velké množství dobře recyklovatelných PET lahví, plastu nebo papíru jsme v černých popelnicích našli. Recyklovatelný nebo dále tříditelný a využitelný odpad obvykle tvoří něco mezi polovinou a dvěma třetinami těchto popelnic. Další složka odpadu, která je ve spalovnách likvidována naprosto zbytečně, je bioodpad, který je jinak dobře využitelný v kompostárnách (na fotce) nebo v bioplynových stanicích.
Dánský profesor Lars Stoumann Jensen (na další z fotografií) upozorňuje mimo jiné na to, že v dánských spalovnách je ročně zlikvidováno tolik fosforu, kolik se musí za stejné období do Dánska dovážet pro potřeby dánského zemědělství. Fosfor se přitom těží v dolech v rozvojových zemích, jako je ten na další z fotek, který se nachází v subsaharské Africe (a jeho součástí je mimochodem nejdelší pásový dopravník na světě). Problémem je, že zásoby fosforu nejsou nekonečné a lidstvo už překročilo bezpečnou mez jejich využívání.
Dobrým příkladem toho, jak udržovat suroviny v oběhu, mohou být města jako je Kamikatsu v Japonsku. To se vydalo cestou nulového odpadu (zero waste), takže se snaží odpad ideálně vůbec nevytvářet, místo aby následně muselo řešit jeho recyklaci nebo hůř, likvidaci. Na dalším obrázku vidíme jednu z budov v Kamikatsu, postavenou výlučně z opětovně použitých materiálů.
