Šílená, ale fakt šílená kosa. Spaní venku má jisté romantické kouzlo, ale když o něm člověk neví předem a erární spacák nafasuje nějaký super letní, není to do těch ranních a u jezera navíc velmi vlhkých 12 stupňů úplně ono. Někteří se mohli aspoň přitulit k místnímu psovi, se kterým mohli sdílet živočišné teplo.
Naštěstí se část týmu vydává v šest ráno cestu na druhou stranu jezera, kde chtějí odebrat sedimenty, u kterých předpokládáme nízkou koncentraci toxických látek a poslouží nám jako srovnávací vzorky. Takže díky, Skaláre, ale tenhle spacák do rána mění uživatele.
30. července 2014, 9:15
Nejpozději v devět jsme měli vyrážet na vzorkování dětských hřišť v Balchaši, ale nastala změna. Nezničitelný UAZ odmítá nastartovat. Takže náš expediční transportér musí nejdříve pro nějaké náhradní díly. Inu, nevadí, aspoň stihnu ještě jedno nescafé.
30. července 2014, asi deset dopoledne
Dobrá, zpoždění nakonec nebylo tak významné, máme asi jen 40 minut. Odebíráme vzorky a já se poprvé podíval blíže továrně. A pohled je to monumentálně šílený. Toho prachu a exhalací, to se jen tak nevidí. Jsem docela zvědav, co všechno ve vzorcích zase objevíme. A stejně tak jsem zvědav, jestli se Jindrovi, Aleně a Dimovi podaří přesvědčit místní úřady, že nám mají povolit veřejnou prezentaci loňských výsledků, které pro Balchaš opravdu přívětivé nejsou.
30. července 2014, 12:25
Čas na oběd. Jak nám při něm vyjednávací skupina sdělila, „veřejné“ projednání bude, ale bude v sídle fabriky, která Balchaš znečišťuje, a budou se účastnit jen lidé, které radnice vybere. No to jsem zvědav, co jak tohle dopadne.
Mezi tím se v jedné z místních restaurací snažíme objednat oběd. Tolik komplexů na jednom místě jsem snad ještě nezažil. Pod pojmem „komplex“ se skrývají jednotlivá meníčka, ale každý chce nějakou úpravu nabídky. Jsem zvědav, jak si s tím asi patnáctiletý klučina z obsluhy a následně lidé v kuchyni poradí.
30. července 2014, 17:10
Vyrážíme pro další vzorky. Tentokráte k haldě, kam Kazakhmys odváží zbytky z výroby. Je tam i „duhové jezírko“, které hraje opravdu všemi barvami, jak se v něm srážejí a na povrch pronikají různé kovy a soli. Bohužel jsme ale až k němu nedojeli. Podařilo se nám ale odebrat sedimenty z jakéhosi melioračního kanálu okolo celé haldy, který má jímat průsaky a odvádět je zpět na haldu. A přes drobné stávkování to přestál i UAZ. Taky jsme myslím ve zdraví přežili ataky komárů, kterých tady bylo větší než malé množství. Cestou zpět se pak podařilo vyfotit i rybáře, kteří chytají ryby přímo u výpusti vody z Kazakhmysu. Docela by mě zajímalo, jaké chuťovky budou v rybách z tohoto místa.
Rybáři se nežinýrují a chytají přímo u výpusti z továrny
30. července 2014, 21:18
Dneska už jen dozpracováváme vzorky z celého dne – jako třeba měříme ryby, odebíráme šupiny a kousky masa k rozborům, vaříme vajíčka a tak. Já samozřejmě raději jen sekunduju, jsou tu jistě řady povolanějších.
A taky se psychicky připravujeme na „veřejnou“ prezentaci zítra. Obávám se, že to bude dost „maso“, pokud tam budou hlavouni od znečišťovatele, úředníci a politici, kteří znečišťování neřeší, a k tomu pečlivě vybraní novináři.
31. července 2014, 7:11
Hurá ze spacáku na ranní čaj a ranní koupel v Balchaši. Musíme docela spěchat, protože v devět vyjíždíme, abychom se v Kazakhmysu připravili na ono „veřejné slyšení“, otestovali prezentace, nachystali kameru, našli vhodné fotoúhly apod. A to nemluvím o tom, že se musíme hodit do „gala“ – společenské kalhoty, košili, někteří i sáčko. Musíme přece reprezentovat.
Ale řeknu vám, takové ranní koupání v chladném jezeře, to je lepší než všechny kávy, čaje i energeťáky dohromady. Doporučuju (v Česku znám třeba jednu moc příjemnou bystřinu s nádrehně studeou vodou i uprostřed léta – pod Králickým Snněžníkem).
Volné volavky
31. července 2014, 11:23
Setkání se zástupci Balchaše, místního průmyslu a novinářů před chvílí začalo po náročném vyjednávání s radnicí. Zasedáme v budově ředitelství Kazakmysu, podniku, který právě na jednom z břehů jezera Balchaš provozuje slévárnu kovů. Je tedy hlavním znečišťovatelem ve městě a drtivá většina látek, které se objevily ve vzorcích, pochází pravděpodobně z jejich provozu.
Docela vtipným detailem mi připadá jedna z (asi) novinářek, která místo poslouchání řeči Dimiho Kalmykova věnuje veškerou svou pozornost tomu, co Martin Bystrianský datluje do svého smartfounu. Krom toho si důsledně fotí každého člověka v místnosti. Doufám, že poznámky, které si sem tam zaznamená, jsou aspoň k věci.
Prezentace na ředitelství Kazakmys
31. července 2014, 14:45
Zrovna jsme dorazili kousek od někdejší radarové stanice Daryal U. Radiolokační zařízení tady prý mělo výkon 25 megawatt. To je naprosto šílené číslo, až se divím, že jim tady nepadali ugrilovaní opeřenci z oblohy rovnou na talíř.
Aby bylo možné s takovým výkonem nějak zacházet a usměrňovat ho, byly k tomu potřeba kondenzátory s obsahem polychlorovaných bifenylů. A právě jejich přítomnost budeme ověřovat ve vzorcích sedimentů.
Jak se ale zdá, tisícům vážek ani volavce, jež jsme kousek od Daryalu vyfotili, to moc nevadí. Hůř už na tom asi budou lidé, kteří pijí mléko od krav, jež sem na pastvu vyhánějí místní farmáři.
Vážky nám nevadily, komáři ano
31. července 2014, 18:25
Někteří neodolali a dali si malou koupel na daryalské straně Balchaše (je to název jak města, tak jezera). Což nás sice trochu zdrželo, ale i tak jsme ještě stihli udělat jeden odběr půdy, natočit si ho a udělat rozhovor na kameru s Dimou, který vysvětloval, co za problémy Daryal U přináší. Bohužel už se nedostaneme na nedaleké širé solisko. I tak budeme rádi, pokud na daču dorazíme za světla. Pak už jen šašlik, družba, balení (zavazadel) a ranní odjezd na „resting days“ do přírodního parku Kyzylarai.
Vzhůru za krásami národního parku
