Jaký plastový obal si vybrat?

23.3.2004 - Lenka Mašková | Články
Řada spotřebitelů začíná upřesnostňovat při svých nákupech životní prostředí a vybírají si zboží i podle jejich dopadu na životní prostředí. Tímto článkem bychom Vám chtěli přiblížit, jak si vybrat mezi plastovými obaly ten, který nejméně poškozuje životní prostředí.
Na každém obalu (1) najdete recyklační trojúhelník opatřený číslem nebo slovním popisem, což označuje druh použitého materiálu. Podíváme se dnes na jednotlivé plastové obaly z hlediska jejich dopadu na životní prostředí a označení druhu obalu pro nás získá ještě jeden význam - pomůže nám při výběru obalu, který méně zatěžuje životní prostředí.

Výrobci a dovozci jsou povinni obal označit recyklačním trojúhelníkem se slovní a/nebo číselnou zkratkou. Protože málokdo nosí jejich propojení v hlavě, uvádím jej v tabulce 1 (seřazeno podle vlivu na životní prostředí - viz níže).
Při posuzování vlivu jednotlivých obalů na životní prostředí je potřeba vycházet z celkového hodnocení ekologické bilance, z celého životního cyklu daného obalu. Jedny z prvních v zahraničí publikovaných prací jsou tzv. ekoprofily švýcarských autorů (2) a slovní charakteristiky dle holandského scénáře o ekologickém balení budoucnosti (3). V roce 1996 publikovalo Ministerstvo životního prostředí skriptum (4), které na základě uvedeného zhodnocení rozděluje obaly do tří skupin. Ve skupině ekologicky šetrné materiály jsou papír, sklo a lepenka, z plastů pak PE, PP a PET. Střední zátěž na životní prostředí vykazuje pocínovaný plech a z plastů PS a méně příznivě hodnocený polykarbonát. Poslední skupinou, obaly se závažnými ekologickými dopady, jsou hliník a z plastů PVC. U hliníku je výrazně negativně hodnocena vysoká energetická náročnost výroby, související znečištění a produkce pevných obalů. Na PVC se v další části podíváme podrobněji.

Tab 1. Označení plastů - seřazeno podle ekologické závadnosti (od nejhoršího k nejlepšímu)

Polyvinylchlorid - PVC - 3
Polystyren - PS - 6
Polyetylén tereftalát - PET - 1
Polypropylen - PP - 5
Polyetylén (vysokohustostní, nízkohustotní) - PE-HD, PE-LD - 2, 4

pozn. číslo 7 značí jiný plast, na složení je potřeba se zeptat výrobce

Proč se vyhnout PVC?

V celém životním cyklu - od výroby, používání až k likvidaci - ho provází toxické látky, z nichž mnohé jsou karcinogenní či poškozují imunitní a reprodukční systém člověka. Výroba PVC začíná elektrolýzou chloridu sodného za vzniku chlóru, následně využitého pro výrobu chlorovaných produktů, včetně PVC. Protože PVC je v surové podobě tuhá a křehká látka, musejí se do něj přidávat různá aditiva - ať už těžké kovy jako kadmium, olovo či změkčovadla (ftaláty). Během výroby PVC dochází k únikům toxických látek do životního prostředí, jak už známe z několika případů, k nímž došlo ve Spolaně Neratovice (nejen v souvislosti s povodněmi). Používání PVC také není bez problémů. Čím je PVC více ohebné a pružné, tím více obsahuje změkčovadel (ftalátů a dalších látek). Ftaláty nejsou v PVC pevně vázány a během používání se uvolňují do prostředí (např. vypařování z PVC podlahových krytin nebo vnitřního vybavení aut) nebo přímo do lidského těla (např. ve zdravotnictví z vaků s nitrožilní výživou, různých hadiček, ale také v případě dětí z hraček). Likvidace PVC je konečnou fází a člověk by si myslel: konečně se PVC zbavíme na dobro. Bohužel během spalování PVC (což je nejčastější způsob likvidace) dochází ke vzniku dioxinů, hexachlorbenzenu, polyaromatických uhlovodíků a do prostředí se zpátky dostávají také těžké kovy, které byly do PVC přidány na začátku. PVC se nám tak jen promění na jiné toxické látky. Ty se pak objeví v ovzduší, v popílku končícím na skládce, ve vodě či půdě. Za zmínku stojí, jaké jednotlivé toxické látky se skrývají za PVC (tj. používají se ve výrobě nebo při ní vznikají). Tak především je to chlór (dráždivý plyn, který leptá sliznice) a vinyl chlorid monomer (karcinogenní plyn, který způsobuje např. měknutí kostí, poškození a rakovinu jater, plicní a mozkové nádory, kožní problémy a impotenci). Dále při výrobě a likvidaci PVC vznikají dioxiny - skupina 210 látek, které dlouho přetrvávají v prostředí, hromadí se v tucích a způsobují poruchy imunitního, hormonálního a reproduktivního systému. Jsou také rakovinotvorné a způsobují poškození plodu nenarozených dětí (teratogenita). Pro vybavení PVC potřebnými vlastnostmi se používají jako stabilizátory těžké kovy (př. kadmium, olovo) nebo změkčovadla (především ftaláty). Kadmiové a olovnaté sloučeniny jsou toxické pro člověka i ostatní živé organismy a o některých z nich se soudí, že mohou způsobovat rakovinu. Nejrozšířenějším ftalátem, který se používá pro změkčování PVC, je DEHP (di-etylhexyl-ftalát), který mj. způsobuje poruchy ledvin a jater, kde se hromadí, změny reprodukčního a hormonálního systému. O jeho karcinogenních účincích se vedou spory.

PVC pro potravinové obaly?

Podle docenta Ševely z brněnské nemocnice U Sv. Anny je používání PVC obalů pro potraviny znakem rozvojových zemí. Z tohoto pohledu je Česká republika bohužel stále tou rozvojovou zemí, kde i přes zřejmé dopady PVC na životní prostředí a zdraví není stát schopen učinit taková zákonná opatření, aby dopady zmírnil. Naopak zákaz použití PVC pro obaly, který měl v České republice platit od roku 2008, byl zrušen ještě před tím než mohl vstoupit v platnost. Dnes se tak můžeme s PVC setkat např. u některých polárkových dortů, vaniček na saláty, sádlo nebo třeba sladkosti.

Zdravotnictví bez PVC - vize nebo nutnost?

Podobnou situaci jako při používání PVC pro potravinové obaly můžeme nalézt i ve zdravotnictví. Ač o zdravotních účincích ftalátů, které se z PVC uvolňují přímo do těl pacientů (např. při hemodialýze nebo infúzích) ví několik desetiletí, stát (Ministerstvo zdravotnictví ani hlavní hygienik ČR) své nástroje ochrany veřejného zdraví plně nevyužil a ani se nepokusil prosadit omezení použití PVC či jeho nebezpečných přísad ve zdravotnictví. Nemohla by pak nastat situace, kdy použití ftalátů je zakázáno pro hračky pro děti do 3 let a pro potravinové obaly, ale pro zdravotnický materiál žádný podobný zákaz neplatí. Přitom expozice pacienta ftalátům je mnohem bezprostřednější.

Jak se vyhnout PVC?

Pokud chcete snížit svůj dopad na životní prostředí preferencí ekologicky příznivějších obalů, je potřeba ze začátku věnovat více pozornosti právě složení obalů. Základní rada zní: „Kupujete-li si něco z plastu (z umělé hmoty), podívejte se, z jakého materiálu je daný výrobek vyroben“. Každý obal musí být označen (viz http://pvc.arnika.org/obaly) a chcete-li se vyhnout PVC, vyhněte se označení 3 v recyklačním trojúhelníku. Může se ale také stát, že značka obalu na výrobku není - potom se zeptejte prodavače nebo výrobce a nenechte se odradit jejich případnou neochotou. K PVC existuje řada alternativ - ať už to jsou jiné materiály – především přírodní (sklo, látky, dřevo), méně závadné (dlaždičky, korek), ale i jiné druhy plastů (viz tabulka 1). Pokud objevíte alternativu, kterou byste chtěli doporučit ostatním, napište nám.

Lenka Mašková, sdružení Arnika

Použitá literatura:
  • 1) podle normy ČSN č. 77052, která určuje zákonné podmínky označování obalů a povoluje výjimky obalů, které nemusí být značeny.
  • 2) Oekobilanz von Packstoffen, Stand 1990, Bundesamt für Umwelt, Wald und Landschaft, Bern, Švýcarsko, 1991
  • 3) Jansen R., Koster M., Strijtveen B., Environmentally-friendly packaging in the future, A scenario for 2001, Vereniging Milieudefensie, Amsterdam, Holandsko, 1991
  • 4) Čurda D., Fuchsová A., Ekologická bilance - hodnocení životního cyklu, VŠCHT a MŽP, 1996
  • 5) Letáček „Proč nemít rád PVC?“, Arnika, srpen 2003, lze objednat zdarma na e-mailu: pvc@arnika.org, tel/fax: 222 781 471
  • 6) Internet: pvc.arnika.org, spz.changenet.sk
  • Sledujte nás:
    kniha Jak žít dobře
    Objednejte si rozšířené vydání praktického průvodce při každodenním rozhodování za příznivou cenu.…
    183 Kč Vstoupit do e-shopu