Bělarus odstoupila od mezinárodní Aarhuské úmluvy [1] o environmentální demokracii. Vydáním dekretu o tom rozhodl prezident Aljaksandr Lukašenka. Autoritářský režim tak reaguje na dlouhodobou kritiku mezinárodního společenství kvůli pronásledování ochránců životního prostředí. Jde o první případ odstoupení signatářského státu od této úmluvy. Krok nepochybně přinese další zhoršení situace aktivních občanů země, kteří tím přišli o mezinárodní ochranu svého práva účastnit se rozhodování o místech, kde žijí.
„Bělarus byla jedním z prvních signatářů úmluvy v roce 1998. Tehdy se zdálo, že země postupně směřuje ze sovětského marasmu zpátky do Evropy a ohledy státu na lidská práva, zdraví a životní prostředí se budou zvětšovat. Vystoupení Bělarusi z Aarhuského společenství je bohužel jedním z dalších kroků na cestě zpět do sovětské éry, kdy zároveň všichni občané povinně předstírají, že císař má nové šaty,“ komentuje Martin Skalský ze sdružení Arnika, který se právními aspekty ochrany životního prostředí dlouhodobě zabývá.
Jak své rozhodnutí zdůvodňují představitelé Bělarusi? „Přes dosažené výsledky při plnění mezinárodních závazků převzatých v příslušné oblasti čelila Bělarus v říjnu 2021 neobjektivnímu a diskriminačnímu postoji ze strany řídících orgánů [Aarhuské] úmluvy, došlo tedy k nátlaku na suverénní stát. Za současných podmínek je plnohodnotná účast Běloruska v úmluvě nemožná. Odstoupení od úmluvy nezabrání zastavení zlepšování národního systému spolupráce mezi státními orgány a obyvatelstvem v oblasti politiky životního prostředí. V rámci běloruské legislativy budou pokračovat další práce na zajištění realizace práv občanů a jejich sdružení na informace, účast na rozhodovacím procesu a na přístup ke spravedlnosti v otázkách životního prostředí,“ vysvětlil v tiskové zprávě úřad prezidenta Lukašenky. Oním nátlakem je míněno prohlášení ostatních signatářů úmluvy z loňského roku, které vyzvalo bělaruské státní instituce, aby přestali pronásledovat environmentální aktivisty a nevládní organizace, jinak země přijde o některá práva vyplývající z podpisu úmluvy, například právo předsedat jejím orgánům.
„V zemi, kde nejsou dodržována základní lidská práva, kde neexistuje svoboda slova, kde je 1 254 politických vězňů, jsou zakázána nezávislá média a bylo zlikvidováno více než 800 nevládních organizací, nelze hovořit o právu na zdravé životní prostředí. Ve svobodné Bělarusi bude demokraticky zvolené vládě ctí vrátit nás na seznam zemí, se hlásí k zásadám environmentální demokracie a skutečně je dodržují,“ říká Maryna Dubina z nevládní organizace Ekodom, která byla státními orgány nedávno jako nepřátelská zrušena.
Ekodom stojí nejen na konci příběhu, ale i na jeho začátku. Právě Ekodom podal k Výboru pro dodržování Aarhuské úmluvy stížnost na systematické pronásledování ekologických aktivistů, kteří již od roku 2012 protestovali proti stavbě jaderné elektrárny Astravets (viz titulní foto). Přestože obyvatelé Bělarusi nesou dodnes těžké následky havárie v Černobylu, vláda se rozhodla protesty umlčet, policie lidi bila a zatýkala. Výsledkem vyšetřování z roku 2021 bylo, že stát skutečně systematicky perzekuoval ochránce životního prostředí, což vedlo k výše popsanému řetězci událostí.
Po zfalšovaných prezidentských volbách v roce 2020 zahájil stát plošnou likvidaci odpůrců totalitního režimu. Mezi tyto odpůrce zařadil i nevládní hnutí, proto bylo přes 70 nevládních ekologických organizací – včetně Ekodomu – zrušeno, došlo ke konfiskacím majetku a likvidačním pokutám, tisíce lidí byly nuceny uprchnout ze země. Vláda prezidenta Lukašenky nikdy neuznala závěry mezinárodního šetření, perzekuce aktivistů dodnes popírá a v obavách z další mezinárodní kritiky raději odstoupila od Aarhuské úmluvy.
Zdroje:
Oznámení o odstoupení lze najít v depozitáří generálního tajemníka OSN zde: https://treaties.un.org/doc/Publication/CN/2022/CN.259.2022-Eng.pdf
Tisková zpráva organizace Ekodom k odstoupení Bělarusi od Aarhuské úmluvy: https://ecohome.ngo/eshhe-odin-shag-v-sovetskoe-proshloe-shto-dlya-belarusi-znachit-vyhod-iz-orhusskoj-konventsii
Tisková zpráva aparátu prezidenta Aljaksandra Lukašenky k témuž: https://president.gov.by/ru/events/belarus-prekrashchaet-uchastie-v-orhusskoy-konvencii
O perzekuci environmentálních aktivistů v Bělarusi jsme psali také zde: https://arnika.org/o-nas/tiskove-zpravy/belarus-by-mela-prestat-pronasledovat-ekologicke-aktivisty-nalehaji-zeme-ehk-osn
Konkrétní případy pronásledování aktivistů z Bělarusi i jiných zemí najdete na našem webu https://stop-persecution.org/
Poznámky:
[1] Aarhuská úmluva byla podepsána 25. června 1988 jako výsledek čtvrté ministerské konference Evropské Hospodářské komise OSN „Životní prostředí pro Evropu” v dánském městě Aarhusu a k dnešnímu dni ji ratifikovalo 47 zemí z regionu Evropy a Střední Asie. Po odstoupení Bělarusi je signatářů 46. Úmluva zavazuje členské státy k tomu, aby občanům aktivně a zcela zpřístupnily informace o stavu životního prostředí a jeho dopadu na zdraví obyvatel. Státy musí také zajistit, aby se mohl každý rovně podílet na rozhodování o projektech, jež mají významný dopad na životní prostředí, a zapojovat se do přípravy plánů a politik. Nakonec poskytuje občanům právo na soudní ochranu v případech, kdy úřady standardy úmluvy porušují. Aarhuská úmluva je považována za nejvýznamnější dokument své doby. Spojuje v sobě práva životního prostředí s občanskými právy a představuje nástroj k prohloubení demokracie.
