Minulý týden bylo zahájeno řízení o vydání Integrovaného povolení na spalovnu Mydlovary. Jeho cílem je posoudit zda projekt spalovny, nesoucí název „Karolína Mydlovary – zařízení na energetické využívání odpadů“, odpovídá současným požadavkům. Bohužel už samotný název je sporný. Spalovny totiž mají především pomoc systému nakládání s odpady, energetický přínos, je jen vedlejší efekt. Investorovi by však tento název v budoucnu mohl dovolit dovážet odpady ze zahraničí. Spalovna v Liberci se o to již pokusila a po zákazu MŽP, řeší tento spor soud.
Dalším sporným bodem je, že zveřejněné oznámení se nezmiňuje vůbec o tom, jak bude nakládáno s odpady ze spalovny. V nich skončí většina toxických látek, vyprodukovaných ve spalovně. Tím, že je provozovatel předá další firmě, nezmizí. Problém se jenom přesune na jiné místo. Kam, to se už nekontroluje. A tak mohou tyto odpady skončit v mydlovarských lagunách či špatně zabezpečených skládkách. A to i bez vědomí obcí, na jejichž katastrech tyto skládky stojí.
Třetí problém je ekonomika provozu. Spalování odpadu je nejdražším způsobem jeho likvidace. A jeho náklady zaplatí občan. Rodinný rozpočet tak zatíží trvalý výdaj ve výši 1000 až 2000 Kč ročně. Recyklace by byla levnější. Například v obci Palárikovo na Slovensku během čtyř let snížili díky recyklaci a kompostování množství odpadů ukládaných na skládku o 65%, podobně jako u spalovny, ale místní lidé v průměru zaplatí kolem 100 Sk za rok (30 Sk za jednu 110 litrovou popelnici, průměrná rodina v obci naplní takové popelnici za rok tři). A obec, která celý systém spravuje, vykazuje zisk. Do palárikovského systému se postupně zapojilo 28 obcí, což představuje region s 50000 obyvateli. Více informací naleznete zde .
