Na přelomu léta a podzimu 2020 došlo k jedné z nejvážnějších ekologických katastrof v České republice. Způsobilo ji pravděpodobně několik úniků toxických látek. K tomu nejvážnějšímu došlo 20. září 2020 a vedl k vážné otravě čtyřiceti kilometrů toku řeky Bečvy, po které na její hladinu vyplavalo až 40 tun mrtvých ryb.
Kdo byl původcem havárie, která katastrofu způsobila, není dodnes jasné. Stejně jako není zcela jasné, co otravu způsobilo. Jedno však díky této tragédii jasné je. České řeky nejsou dostatečně chráněny, úřady nejsou schopné na havárie tohoto typu adekvátně reagovat a nejsou schopné ani je později efektivně vyšetřovat.
Kdo za to mohl?
Po původci havárie nejdříve pátrala Česká inspekce životního prostředí, která nakonec případ předala Policii ČR. Ta se z pro nás nepochopitelných důvodů zaměřila na jedinou z továren v okolí, kterou provozovala vodohospodářská akciová společnost Energoaqua. Zároveň byla hned od začátku jako možný viník vyloučena akciová společnost Deza, která je součástí holdingu Agrofert a je tak ve svěřeneckém fondu tehdejšího premiéra České republiky Andreje Babiše (ANO). Právě v prostorách společnosti Deza došlo přitom v den největší katastrofy na Bečvě k havárii, kterou se snažil její managment ututlat a se zpožděním o ní informovali novináři z Deníku Referendum. Ti sledují i v současnosti probíhající soud a podle nich je klíčový argument v obžalobě rožnovské společnosti Energoaqua z otravy řeky Bečvy založen na podvodném tvrzení soudního znalce. Podle něj totiž toxická látka tekla přes tři kilometry při břehu, a teprve pak se rozmísila do celého koryta, i když to vylučuje i video, na kterém pokus provádí.
Jak jsme zareagovali?
Podle organizace Arnika byla havárie, která vyústila v únik toxických látek do vod, jen potvrzením neblahého trendu. K podobným únikům dochází v poslední době stále častěji. Ochrana vod polevila, monitoring toxických látek je nedostatečný. Nebezpečím pro řeky je také důsledek benevolentního povolování dalších a dalších zdrojů znečištění.
Proto jsme se okamžitě po havárii spojili s místními lidmi a společně koordinovali tlak na Ministerstvo životního prostředí, aby došlo k urychlenému a spravedlivému vyšetření této katastrofy. Bohužel MŽP tehdy vedl Richard Brabec za ANO, který přes ujišťování v médiích pro vyšetřování nic neudělal. Od samého začátku tak podle nás docházelo k mnoha pochybením na straně České inspekce životního prostředí. Naše pochyby o konání České inspekce životního prostředí nakonec potvrdila závěrečná zpráva sněmovní vyšetřovací komise, vzniklé na základě společného tlaku místních, rybářů a nestátních enviromentálních organizací. Když začala případ vyšetřovat Policie ČR, zmizely už dávno všechny důkazy a vyšetřování se tak muselo spolehnout na posudky znalce, jehož nezávislost však byla silně zpochybňována.
Tlak na změnu pravidel
Reagovat na ekologické katastrofy, až ve chvíli kdy se stanou, je pozdě. Proto se Arnika soustředila také na tlak na systémové změny, které by mohly dalším haváriím zabránit, nebo jejich nebezpečí aspoň minimalizovat. Hned po havárii jsme zveřejnili petici Řeky bez jedů, která požaduje lepší ochranu našich řek a kvalitnější monitoring toxických látek. Přísnější pravidla by měla pochopitelně platit na všech českých řekách, nejen na Bečvě. Tuto petici podepsalo dodnes víc než sedm tisíc lidí. Na jejím základě byl vládě předložen požadavek na zpřísnění kontroly úniků kyanidů a nově i sledování úniku perfluoralkylovaných látek (PFAS), které mohou otrávit zdroje pitné vody.
Také jsme připomínkovali novelu vodního zákona, kde jsme navrhovali mnohem přísnější pokuty pro firmy, které bez povolení vypouštějí do českých řek toxické škodliviny. Podle Arniky totiž pro velké průmyslové nebo chemické podniky, které mají miliardové výnosy, nepředstavuje pokuta 25 milionů korun, která byla nakonec do novely schválena, dostatečný ekonomický stimul, který by je motivoval k realizaci opatření, jež by napomohla havárii předejít.
Podle Arniky by adekvátní částkou byl dvojnásobek, tedy 50 milionů korun. Při haváriích rozsahu podobného třeba té na Bečvě, totiž dochází k rozsáhlým škodám na životním prostředí, které v podstatě nejdou zaplatit. Vyžadují také instalaci dalších monitorovacích stanic a následnou obnovu říčního ekosystému, která vyžaduje spoustu času. Proto by Arnika uvítala, kdyby bylo nastavení pokut pro největší průmyslové podniky v České republice takovou ekonomickou hrozbu, že se jim vyplatí investovat do realizace dostatečných preventivních opatření.
Petice Řeky bez jedů: http://www.arnika.org/becva-kyanidy
Shrnutí toho co jsme udělali v kauze za rok: https://arnika.org/novinky/dnes-si-pripominame-rocni-smutne-vyroci-od-ekologicke-havarie-na-rece-becve-vinika-ale-stale-nezname
