Bajkalské jezero na východě Sibiře je předmětem dlouhotrvajícího mezinárodního sporu, který se točí kolem továrny na výrobu celulózy a papíru vybudované v šedesátých letech. Ta měla vyrábět vysoce kvalitní celulózu pro sovětský vesmírný program. Podle některých ekologů ale továrna ničí ekosystém jezera a měla by být zavřena.
Bajkalské jezero na východě Sibiře je předmětem dlouhotrvajícího mezinárodního sporu, který se točí kolem továrny na výrobu celulózy a papíru vybudované v šedesátých letech. Ta měla vyrábět vysoce kvalitní celulózu pro sovětský vesmírný program. Podle některých ekologů ale továrna ničí ekosystém jezera a měla by být zavřena.
Znepokojení ekologové
Vzduch plný nepříjemného zápachu z nezpracovaných odpadních vod a průmyslových chemikálií - tak vypadá první fáze čištění vody za branami Bajkalské továrny na výrobu celulózy a papíru.
Existence celulózky, která funguje i dvě desítky let po prvních výzvách ruské veřejnosti k jejímu uzavření, velmi rozčiluje ekology.
Angličanka Jenny Suttonová žije v této oblasti už téměř třicet let a je spolupředsedkyní Bajkalského ekologického hnutí. Továrna podle ní způsobuje nenahraditelné škody.
"Továrna je největším znečišťovatelem jezera za posledních třicet let. Její fungování má závažné důsledky. Mnoho místních živočichů zahynulo, dnes už je tu nenajdete," říká Jenny Suttonová.
"Další věcí je, že toxické sloučeniny se dostávají do potravního řetězce Bajkalu. Není to jen lokální problém - dioxiny a polychlorované bifenyly se dostávají do celého jezera," dodává.
Továrna ale všechny podobné argumenty odmítá a tvrdí, že vážné škody nezpůsobuje.
Vedení továrny odmítá kritiku
Celulózka je vlastně jedna obrovská místnost plná hluku, který provází strojové zpracování dřevoviny na papír a celulózu. Uvnitř je tma a skoro k nevydržení vedro. Ze stropu odkapává vysrážená pára a z děravého potrubí stříká na podlahu voda.
I přesto, co je možné vidět před branami továrny i v jejích útrobách, ale generální ředitel Georgij Trifonov ujišťuje, že co se týče čistoty výrobního procesu, dosáhla továrna velkého pokroku:
"Máme aktivní program, který snižuje vliv továrny na životní prostředí. To znamená menší znečištění ovzduší a vody. Je to poměrně nákladné."
"Všichni naši kolegové, kteří přijdou ze zahraničí a vědí, co výroba papíru znamená z hlediska chemie, jsou naším čistícím procesem potěšeni," tvrdí ředitel.
'Vodu z jezera pijeme'
Kolem továrny se postupem času rozrostlo malé město. V Bajkalsku dnes žije kolem sedmnácti tisíc lidí. O stížnostech, že továrna znečišťuje životní prostředí, lidé na tržnici v centru města vědí. Ne všichni ale s kritikou souhlasí.
"Žiju tady třicet let, můj syn se tu narodil. Žádné znečištění jsem nezaznamenala - jen někdy je ve vzduchu cítit zápach, ale není to z naší strany jezera - přichází to z východu. Z toho směru vane vítr," říká jedna z místních žen.
"Naše továrna je na tom teď o mnoho lépe. Dříve opravdu bylo ovzduší a voda znečištěné. Byl tu cítit topný olej a v zátoce se usazovala pěna. Teď se to ale zlepšilo natolik, že dokonce z Bajkalu pijeme," dodává druhá.
'Ekologové potřebují granty'
Názory obyvatelek Bajkaľsku podporuje Valentin Drijuker - mikrobiolog z místního výzkumného ústavu, který zasvětil svou kariéru studiu Bajkalského jezera.
Továrna podle něj způsobuje pouze lokální škody. Drijuker vysvětluje, že řeky vlévající se na jihu do Bajkalského jezera s sebou přinášejí také toxické látky. A trochu neočekávaně se zamýšlí také nad motivací ekologů.
"Voda vlévající se do Bajkalu z velké míry určuje kvalitu vody v jezeře."
"Vezměte si například řeku Selengu: víme, že přináší průmyslové škodliviny až z takové dálky jako je Mongolsko. Ale většina vody v jezeře je čistá. Ve skutečnosti pozorujeme znečištění jenom v deltě řeky Selengy a na pobřeží kolem továrny."
"Ekologové potřebují peníze a granty - já tomu samozřejmě rozumím - ale právě to je ten důvod, proč celý problém vyostřují," říká mikrobiolog.
Ekoložka Jenny Suttonová však taková obvinění odmítá: "Kdyby ekologické hnutí nevyvíjelo na továrnu nátlak, pravděpodobně by se vůbec nic nezměnilo a stav by byl o mnoho horší než dnes je."
Aktivisté jako Jenny Suttonová ale čelí dalším problémům. Světová banka uvolnila více než dvacet milionů dolarů na modernizaci celulózky. Jako součást dohody majitelé souhlasili, že přestanou vypouštět i vyčištěné odpadní vody do jezera.
Ekologové se ale obávají, že finance by mohly být použity k posílení výrobní kapacity - místo omezení znečištění by se peníze použily na nákup nového vybavení.
Ředitel továrny Georgij Trifonov nicméně tvrdí, že modernizace a omezení znečišťování spolu jdou ruku v ruce: "Modernizace - jak tomu říkáme - a nákup nového vybavení za peníze Světové banky - to jsou dvě neoddělitelné věci."
"S novými stroji můžeme snížit množství vody, kterou potřebujeme. To samozřejmě znamená, že snížíme i objem odpadních vod. Na to je ta půjčka určená," uvádí ředitel.
Továrna živí město
V Bajkalsku je cítit bezmoc. Zatímco odborníci a ekologičtí aktivisté se dohadují o znečištění životního prostředí a možném uzavření továrny, místní obyvatelé celou debatu pozorují se znepokojením. Je jim jasné, že jejich město by bez továrny zahynulo.
"Díky této továrně je město pořád živé. Ať se vám to líbí nebo ne, musíme se s tím smířit. Pokud by továrna byla zavřena, nevzejde z toho nic dobrého - neměli bychom zaměstnání, žádný příjem - prostě žádné prostředky k životu."
Ruské úřady čeká obtížné rozhodnutí. Silná lobby ekologů z celého světa žádá uzavření továrny.
To ale znamená najít peníze a přestěhovat více než patnáct tisíc lidí z města, které před lety pomohli vybudovat.
