Podle Baccarelliho a kol. zůstává imunitní systém lidí vystavených dioxinům v roce 1976 při havárii chemické továrny v Sevesu v Itálii i po 20 letech po havárii funkčně omezen. Omezení se vyznačuje sníženou hladinou imunoglobulinu G (IgG) a zvýšenou citlivostí na původce infekce.
Imunoglobuliny jsou klíčovou částí adaptivní reakce imunitních systémů na cizí materiály (antigeny), které pronikají do těla, jako jsou například i původci infekce. Imunoglobuliny reagují chemicky s antigeny a snižují nebo ničí jejich odolnost (virulenci). IgG je typ imunoglobulinu, do kterého patří zhruba 75% imunoglobulinů u zdravých jedinců, a proto hraje klíčovou roli v odolnosti zdravého těla vůči infekci.
Co dělali? Baccarelli a kol. měřili hladiny IgG a dioxinů u 62 náhodně vybraných jedinců z oblastí, které byly při havárii nejvíce kontaminovány dioxiny, a dalších 59 jedinců náhodně vybraných z okolních nekontaminovaných oblastí. Použili statistické postupy pro zjištění vztahu mezi IgG a dioxiny, a zároveň ověřovali vliv dalších potenciálně významných faktorů.
Co zjistili? Hladiny IgG byly nižší u jedinců s vyšší hladinou dioxinů v séru. Vztah byl vysoce statisticky významný (p < 0.0002).
Co to znamená? Po desetiletích vlivem dioxinů přetrvává zhoršení funkce imunitního systému organismu, stejně jako v organismu přetrvává i samotná toxická látka.
Analýza Baccarelliho a kol. není schopná rozhodnout, zda je statistická souvislost výsledkem přetrvávajícího vlivu počáteční kontaminace, nebo dlouhodobého zatížení dioxiny. Konečný výsledek je však tentýž. Lidé, kteří byli zasaženi dioxiny, nebudou odolávat infekci stejně účinně, jako lidé nezasažení.
Jak uvádějí v diskusi Baccarelli a kol., tyto výsledky se ve značné míře shodují s výsledky mnoha jiných studií o vlivu dioxinů na imunitní systém, jak u lidí, tak u laboratorních zvířat.
„Mnoho experimentálních studií ukazuje, že TCDD mohou potlačovat humorální i buňkami zprostředkovanou imunitní reakci (Birnbaum a Tuomisto 2000; Kerkvliet 2002). Potlačení sekrece imunoglobulinů bylo prokázáno u mnoha druhů laboratorních zvířat (Birnbaum a Tuomisto 2000; Nohara et al. 2002; Vorderstrasse et. al. 2001) stejně jako u lidských lymfocytů pěstovaných in vitro (Sulentic et al. 2000). Zober a kol. (1994) zjistil zvýšený výskyt infekčních a parazitických nemocí v malé retrospektivní sběrné studii u dělníků vystavených TCDD, ale klinické diagnózy byly nepřesně definovány.“
Baccarelli, Mocarelli, Patterson, Bonzini, Pesatori, Caporaso, Landi: „Imunologické účinky dioxinů: Nové výsledky ze Sevesa a porovnání s dalšími studiemi“. Environmental Health Perspectives 110:1169-1173 (2002).
