Sestavili jsme pro vás výběr novinek z oblasti nakládání s odpady z poslední doby.
Kde skutečně končí vytříděné PET lahve?
Ministerstvo životního prostředí realizovalo v tomto roce pokus, kdy pomocí lokátorů sledovalo pohyb 100 PET lahví vyhozených do žlutých kontejnerů v různých částech Česka. Po třech měsících se do recyklačního zařízení dostala jen čtvrtina z nich. Výsledky experimentu naznačují, že ze všech PET lahví uvedených na trh se v Česku k recyklaci dostane jen každá zhruba druhá. A to navíc za předpokladu, že neskončí ve spalovně odpadů. Zlepšení situace by měl přinést nový zálohový systém, na kterém MŽP stále pracuje a který by se měl rozběhnout od příštího roku.
Nakládání s odpady v Evropě
Podle Zero Waste Europe měla EU v roce 2020 kapacitu pro odstraňování a energetické využívání 198,8 milionů tun odpadů, s odhadem nárůstu na 220 milionů tun do konce roku 2023. Už v roce 2020 tak v EU existoval přebytek kapacit o 60 milionech tun, v případě splnění recyklačních cílů v roce 2035 by se navíc potřeba nových zařízení na zpracování odpadů ještě snížila. Nejnovější studie proto doporučuje zastavit výstavbu nových spaloven odpadů (ZEVO) a dát přednost recyklaci před spalováním nebo skládkováním odpadů.
Podporují spalovny cirkulaci mikroplastů?
Studie z roku 2021 identifikovala v popelu ze spaloven odpadů devět druhů plastů, nejčastěji šlo o polypropylen a polystyren. Jde o další potvrzení málo známého faktu, že spalování odpadů není v likvidaci plastů tak efektivní, jak je někdy prezentováno, a přispívá tak k tvorbě mikroplastů, které mohou podle nejnovějších studií způsobovat závažné zdravotní problémy. Skrze popel i při spalování samotném se pak mikroplasty mohou dostávat do životního prostředí.
Spalovny jako zdroje dioxinů
Nová studie zkoumala pomocí pasivních vzorkovačů po dobu jednoho roku okolí spalovny tuhého komunálního odpadu a sledovala koncentrace chlorovaných a bromovaných dioxinů v ovzduší. Ukázalo se, že koncentrace obou skupin sledovaných látek klesá se vzdáleností od spalovny, a že na některých místech přesahovala přijatelnou mez karcinogenního rizika navrženou Agenturou pro ochranu životního prostředí (US EPA).
Spalovny jako zdroje “věčných chemikálií” PFAS
PFAS nebo také, jak se jim často říká, “věčné chemikálie”, jsou běžnými znečišťujícími látkami v nizozemských půdách. Některé jejich zdroje jsou však dosud neznámé. Studie provedená kolem nizozemské spalovny komunálního odpadu v Alkmaaru ukázala, že PFAS jsou přítomny v povrchových vrstvách půdy ve směru proudění větru od spalovny (a zároveň v popelu z této spalovny), což naznačuje, že spálením nedochází k jejich ničení. Nejvyšší obsah PFAS byl nalezen v hloubce 10 – 20 cm, což naznačuje, že hlavním zdrojem znečištění jsou emise z provozu starší, méně efektivní spalovny, která zde fungovala do roku 1996.
Projekt byl podpořen Ministerstvem životního prostředí. Projekt nemusí vyjadřovat stanoviska MŽP.
