Do roku 2024 by měla vzniknout nová úmluva regulující celosvětové znečištění plasty. Druhé kolo přípravných jednání proběhne na přelomu května a června v Paříži. Vědecká komunita a občanská společnost upozorňují na to, že aby úmluva fungovala, musí splňovat několik důležitých kritérií.
V pondělí 29. května delegáti a delegátky ze zemí OSN k zasednou na pět dnů k dalším jednáním o podobě připravované mezinárodní úmluvy, která by měla pomoci vyřešit problémy s celosvětovým znečištěním plasty. Její důležitost nedávno podtrhla zpráva vědců ze Stockholmského institutu, podle které globální znečištění plastem již překročilo bezpečné planetární hranice a ohrožuje samotnou stabilitu ekologického systému Země. Úmluva by měla vzniknout do roku 2024 a do té doby si musí zúčastněné státy vyjasnit, jaká konkrétní opatření a jaké nástroje by měla obsahovat.
Druhé přípravné schůzky se zúčastní i Arnika. S jakými očekáváními do Paříže vyrážíme a co by podle nás úmluva měla v každém případě obsahovat?
- Ochrana zdraví, životního prostředí a ekosystémů by měly být explicitně zmíněny jako hlavní cíle úmluvy, aby veškerá opatření byla posuzována zejména s ohledem na ně. Finální text úmluvy by měl navíc obsahovat i mechanismy kontroly toho, zda opatření naplňují tyto cíle.
- Co největší snížení výroby plastů by mělo být klíčovým opatřením pro udržitelnou výrobu i spotřebu. Úmluva by kromě ale měla pomoct i s vývojem bezpečnějších materiálů. Zásadní je také výrazné snížení produkce plastového odpadu a zákaz recyklace plastů s obsahem toxických látek, které by mohly kontaminovat a znehodnotit recyklační řetězec.
- K zajištění funkčnosti omezení produkce a spotřeby plastů i řešení problémů s plastovým odpadem bude potřeba nastavit i přísná pravidla pro obchodování, která znemožní zneužívání různých mezer a rozdílných pravidel a možností jednotlivých států. Tato opatření by měla regulovat i obchod se zeměmi, které úmluvu neratifikují.
- Úmluva musí obsahovat konkrétní finanční mechanismy, které umožní její praktické naplňování. Tyto mechanismy musí být předvídatelné, udržitelné a adekvátní. Na financování se musí podílet chemický a petrochemický průmysl, který plasty vyrábí.
- Úmluva by měla zajistit, že plasty, které zůstanou v oběhu, nebudou obsahovat nebezpečné chemické látky. Tyto látky by měly být identifikovány na základě vědecky podložených kritérií.
- V základech opatření by měly stát principy předběžné opatrnosti, lidských práv a tzv. „polluter pays“, tedy povinnosti znečišťovatele nést náklady na odstraňování znečištění.
- Regulace materiálů by měla fungovat na principu celých skupin, aby se předešlo tomu, že bude jeden zakázaný materiál nahrazen novým s velmi podobnými vlastnostmi ale jen mírně pozměněným složením.
- Aby byla úmluva funkční, musí pokrývat celý životní cyklus plastů a musí zohlednit veškeré typy a způsoby znečištění i všechny typy materiálů, produktů nebo chemických aditiv.
Před samotnou schůzkou jsme společně s asi 150 dalšími organizacemi, vědci a vědkyněmi také vyzvali Výbor OSN pro životní prostředí, aby nastavil pravidla, která zamezí ovlivňování delegátek a delegátů ze strany fosilní a petrochemické lobby přímo na jednáních. To je přístup, který se již osvědčil například světové zdravotnické organizaci při vyjednávání mezinárodní úmluvy o regulaci tabáku. Pokud k omezení lobbyingu nedojde, hrozí nekonečné zdržování vyjednávání a podkopávání efektivity úmluvy, jaké vidíme například u Pařížské dohody a klimatu. V současnosti vzniká obrovské množství vědeckých studií, které mají členským státům OSN poskytovat podkladové informace, ale jsou financovány průmyslem se svou vlastní agendou. Je naprosto zásadní, aby fakta, na základě kterých bude docházet k rozhodnutí, nebyla ovlivňována průmyslem. Takovýto střet zájmů podkopává princip „nejlepší dostupné vědy,“ který by OSN při jednáních měla zaručovat.
Velice žádoucí je naopak přítomnost zástupkyň a zástupců akademického prostředí a organizací občanské společnosti, které reprezentují komunity nejvíce zasažené plastovým znečištěním.
