Podle Bruntálského a krnovského Deníku pr odukuje Moravskoslezský kraj tolik odpadu, že plánované zařízení na ekologickou transformaci odpadu v Horním Benešově, které má fungovat na bázi technologie plazmového zplyňování, by pro svůj chod mělo dostatek materiálu, aniž by bylo nutné dovážet odpad z ostatních krajů. S plánovanou kapacitou 360 tisíc tun odpadu ročně by prý stihlo pojmout pouze zlomek celkového objevu zhruba 4 milionů tun odpadu, které obyvatelé Moravskoslezského kraje ročně vyprodukují. Společnost SMOLO, která stojí za záměrem stavby zařízení, má zřejmě v plánu zplyňovat odpad bez ohledu na jeho typ, a tím zbytečně likvidovat materiál, který je možné zpracovat jinak.
„Kraj sice vyprodukuje ročně 300 tisíc tun SKO (směsného komunálního odpadu), ale to je pouze jeden z mnoha typů odpadů, které lze recyklovat plazmou,“ píše se v článku. Směsný komunální odpad by tak zřejmě měl být hlavním ze zdrojů, které chce společnost SMOLO pro zplyňování použít. Technologie plazmového zplyňování je přitom nejužitečnější v případě problémových typů odpadu, protože omezuje uvolňování nebezpečných látek, jako jsou dioxiny nebo furany, do životního prostředí. Využívá se proto zvláště při zpracování některých typů nebezpečných odpadů, jako je například nemocniční materiál. Těch Moravskoslezský kraj ročně vyprodukuje rovněž zhruba 300 tisíc tun. V případě směsného komunálního odpadu je však její využití zbytečné, protože existuje celá řada způsobů, jak tento materiál využít (kompostování jeho biologické složky, opětovné použití některých jeho jiných složek). Pálením (či zplyňováním) směsného komunálního odpadu, který není na rozdíl od nebezpečného odpadu nijak výrazně problematický, jsou zbytečně spotřebovávány cenné suroviny a energie, zatímco efektivnější by v tomto případě byly investice podporující jeho opětovné využití a recyklaci.
Bruntálský a krnovského Deník, s odvoláním na vyjádření mluvčí realizační společnosti SMOLO Ivany Kubacké, navíc ve svém článku uvádí, že plánované zařízení ve skutečnosti není spalovnou. „Vysokoteplotní plazmové zplyňování totiž odpady nespaluje, ale přeměňuje je na materiály a látky využitelné v energetice, chemickém průmyslu a stavebnictví,“ píše se zde. Podle definice uvedené ve směrnici o průmyslových emisích, kterou se řídí směrnice EIA a tedy i celý proces posuzování vlivů na životní prostředí, kterým záměr stavby zařízení v současnou chvíli prochází, však o spalovnu jednoznačně jde. Je jí jakákoli „stacionární nebo mobilní technická jednotka a zařízení určené k tepelnému zpracování odpadů, s využitím tepla vzniklého spalováním nebo bez něho, prostřednictvím spalování oxidací odpadu a dalšími způsoby tepelného zpracování, jako jsou pyrolýza, zplyňování nebo plazmové procesy, pokud jsou látky tímto zpracováním vzniklé následně spáleny“. Plazmovým zplyňováním odpadu přitom vzniká syntézní plyn, který je dále energeticky využíván, tedy spalován.
