Směrnice 2000/60/ES Evropského parlamentu a Rady z 23. října 2000, ustavující rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky, dále Rámcová směrnice nebo WFD, je dokument, který určuje vodní politiku EU v podstatě na 25 let. Její implementace je dlouhodobý program s danými uzlovými body, kterého se přistupující státy musí účastnit hned od začátku, čili i pro nás začal čas běžet dnem 22.12.2000, kdy byla oficiálně publikována. Transpozice české národní legislativy na shodu s WFD by měla být ukončena ke dni vstupu.
Směrnice slučuje emisní a imisní principy ochrany vodních ekosystémů a vychází z toho, že voda není obyčejné zboží, ale že životní prostředí jsme zdědili po předcích a musíme je předat potomkům v dobrém stavu – to dnes znamená, že jej musíme zlepšit. Přitom nesmí být pochyb o tom, že musíme jednotlivé složky životního prostředí rozumně využívat. Směrnice určuje rámec vodní politiky ES – její součástí (podmnožinou) je také vodní hospodářství a „vodohospodářská politika“, jejíž prioritou je ochrana vodního prostředí tradičně směřující k (rozumnému) využívání. Filosofie WFD je nová jak pro členské tak pro přistupující státy, pro přistupující státy je ovšem podmínkou přijetí do EU a mnohé kroky jsou proto provedeny možná lépe než v členských státech.
Účel směrnice je definován článkem 1:
Účelem této směrnice je stanovit rámec pro ochranu vnitrozemských povrchových vod, brakických vod, pobřežních vod a podzemních vod, který:
a) zabrání dalšímu zhoršování a ochrání a zlepší stav vodních ekosystémů a také, s ohledem na jejich potřebu vody, suchozemských ekosystémů a mokřadů přímo závisejících na vodních ekosystémech;
b) podpoří trvale udržitelné užívání vod založené na dlouhodobé ochraně disponibilních vodních zdrojů;
c) povede ke zvýšené ochraně a zlepšení vodního prostředí, mezi jinými též prostřednictvím specifických opatření pro cílené snižování vypouštění, emisí a úniků prioritních látek a zastavení nebo postupné odstranění vypouštění, emisí a úniků prioritních nebezpečných látek;
d) zajistí cílené snižování znečištění podzemní vody a zabrání jejímu dalšímu znečišťování, a
e) přispěje ke zmírnění účinků povodní a případů sucha a tím i k:
§ zajištění dostatečných zásob povrchové vody a podzemní vody dobré jakosti potřebných pro udržitelné, vyvážené a vyrovnané užívání vody;
§ významnému snížení znečištění podzemních vod;
§ ochraně teritoriálních a mořských vod, a
§ splnění cílů příslušných mezinárodních dohod včetně těch, které jsou zaměřeny na předcházení a odstraňování znečištění Mořského prostředí, v souladu s opatřeními Společenství podle čl. 16 odst. 3 k zastavení nebo postupnému odstranění vypouštění, emisí a úniků prioritních nebezpečných látek, s konečným cílem dosáhnout koncentrací v mořském prostředí blízkých hodnotám pozadí pro přirozeně se vyskytující látky a blízkých nule pro uměle vyráběné syntetické látky.
Kromě zmíněného pořadí cílů (ochrana ekosystémů před „užíváním“) je nutno upozornit na dva aspekty: jsou zahrnuty také suchozemské ekosystémy a mokřady, nejen tradičně „toky a nádrže“, a v odst. e) je zmíněna ochrana mořských vod (také ve výčtu mezinárodních dohod). To znamená, že naše myšlení a působení musí „vykročit“ z naší vody v korytech toků a v nádržích a zahrnout také situaci kolem nich – v krajině resp. povodí jako celku – a situaci pod nimi, tj. na dolních tocích a v moři, konečné stanici transportu většiny látek řekami. Říční ekosystémy fungují jinak než mořské, např. pro eutrofizaci moře je většinou rozhodující dusík, pro sladké vody fosfor. V praxi to znamená spolupráci "vodohospodářů" s „ochranou přírody apod.“ a dále to, že problémy, které pro nás „u pramenů“ nemusí mít přímý význam, musíme řešit protože souvisejí s ochranou moře. K tomu vede také organizační stránka – vše se řeší především v Oblasti povodí.
Základem organizace WFD jsou dvě "geografické" kategorie:
· Oblast povodí (River Basin District) a
· Vodní útvar (Water Body).
Oblast povodí je obecně nadnárodní celek, ČR je součástí tří Oblastí povodí (Labe, Dunaj, Odra). Oblast povodí bude spravována kompetentním (nadnárodním) orgánem, který samozřejmě může mít pobočky – národní, případně menší. U nás stanovuje zákon 254/2001 Sb. (současná novela) celkem osm "oblastí povodí" - pět v národní části mezinárodní oblasti povodí Labe, dvě pro Dunaj, jednu pro Odru
Další regionální jednotkou jsou samozřejmě státy (odpovědnosti prováděné v rámci národních legislativ podřízených legislativě ES, financování, vymáhání atd.), ale základem jsou vodní útvary (water bodies). K těm se váže splnění cílů směrnice, monitoring, popis a charakteristiky povodí a dílčích povodí atd. Útvar povrchové vody je definován jako vymezitelný a významný prvek povrchových vod, jako jezero, nádrž, tok, řeka nebo kanál, část toku, řeky nebo kanálu, brakická voda, nebo úsek pobřežních vod. „Útvar podzemní vody” je určitý objem podzemní vody ve zvodnělé vrstvě nebo vrstvách – jedná se tedy o vodu v kolektoru, nikoliv o kolektor jako celek (hornina + voda). Jedním z prvních kroků k implementaci WFD je tedy zpracování a vyhlášení sítě vodních útvarů. V ČR bylo k 30.6.2003 provedeno výchozí vymezení sítě vodních útvarů. Pro povrchové vody zahrnuje celkem 1002 vodních útvarů vod tekoucích a 152 stojatých), pro podzemní vody 105 vodních útvarů odvozených od hydrogeologických rajónů. Vymezení obsahuje i základní typologii vodních útvarů tekoucích vod a je dále upřesňováno.
WFD počítá s tím, že některé vodní tvary jsou umělé (přehradní nádrže), a že některé vodní útvary budou vyhlášeny za silně ovlivněné (heavily modified) - bude tím uznáno, že jejich morfologické změny jsou nezbytné k udržení životních podmínek, protipovodňové ochraně, pro zásobování vodou atd.
Základem hodnocení a ochrany vodních útvarů je definice jeho „stavu“ a jeho klasifikace. Směrnice rozeznává tři stavy:
Ekologický stav, používaný pro povrchové vody. To je nová kategorie, která je vyjádřením kvality struktury a funkce vodních ekosystémů spojených s povrchovými vodami, klasifikovanými v souladu s Přílohou V WFD. Jednotlivé složky nebo elementy Ekologického stavu (Příloha V WFD) spadají do charakteristik biologických, hydrologických, hydraulických a hydromorfologických, a zahrnují také vybrané prvky chemického stavu.
Chemický stav můžeme přibližně definovat jako odpovídající současnému pojetí jakosti vody, včetně sedimentů, kontaminace organismů apod. (pro povrchové i podzemní vody).
Kvantitativní stav je vyjádřením stupně ovlivnění útvaru podzemní vody přímými nebo nepřímými odběry.
Úroveň stavu se klasifikuje v pěti stupních (podle Přílohy V), jako odchylka od (hypotetického) stavu neovlivněného člověkem, obecně takto (uvádíme také původní názvy kategorií, protože české ekvivalenty zatím nejsou ustálené):
Velmi dobrý (HIGH) Žádné, nebo velmi malé antropogenní změny (všech prvků ekologického stavu).
Dobrý (GOOD) Mírné odchylky (proti HIGH).
Střední (MODERATE) Střední odchylky, vyšší než u GOOD.
Špatný (POOR) Významné odchylky, biotická složka zvláště významně ovlivněna.
Zničený (BAD) Velmi vážné změny. Biotická složka obvykle chybí.
Jak vidno, jedná se o relativní klasifikaci odchylky od „původního“ nebo „přirozeného“ stavu (HIGH), způsobené antropogenními vlivy. Antropogenní vliv se může projevit znečištěním, nadměrným užíváním (odváděním, odčerpáváním) vody, změnou morfologie (narovnání toku, opevnění břehů, prohloubení dna), změnou průtokového režimu (regulace průtoku pro účely energetiky, protipovodňové ochrany, plavby apod.), porušením kontinuity toku (příčné stavby bránící migraci organismů a transportu látek) apod. Cílem programu WFD je dobrý stav pro všechny vodní útvary (viz dále). Zásadní je samozřejmě určení stavu „HIGH“, čili typově referenční podmínky, které musí být stanoveny pro všechny typy vodních útvarů. Na rozdíl od zatím běžné klasifikace jakosti vody do pěti tříd (ČSN 757221) je ovšem zcela zásadní rozdíl v tom, že pokud bude celá řeka (třeba tok jménem Labe), tedy všechny vodní útvary na řece, ve dobrém stavu, bude to na „mapě jakosti“ označeno po celé délce jednou barvou (zelenou), ale v každém místě to bude znamenat jiné poměry, klasifikované pouze odchylkou od příslušných typově referenčních podmínek. V praxi bude základní jednotkou vodní útvar, nikoliv snad každý metr toku.
Environmentální cíle Rámcové směrnice (čl. 4) jsou velmi stručně definovány takto:
Povrchové vody : DOBRÝ ekologický stav (potenciál)
DOBRÝ chemický stav
Podzemní vody : DOBRÝ chemický stav.
DOBRÝ kvantitativní stav
Chráněná území (oblasti): Splnění veškerých požadavků a standardů.
K tomu článek 4 uvádí jako okamžité opatření zastavení zhoršování stavu povrchových a podzemních vod. Pro umělé a silně ovlivněné vodní útvary je místo ekologického stavu použit termín „potenciál“ – to znamená respektování účelu „ovlivnění“ nebo zřízení takového vodního útvaru (např. u přehradní nádrže vlastního nadržení vody, zmizení původních biotopů apod.), za splnění všech ostatních požadavků. Referenční stav HIGH se odvozuje z podobného vodního útvaru přírodního. Základní termín splnění požadavků je 15 let, tj. rok 2015, po ukončení 1. cyklu Plánu řízení povodí (River Basin Management Plan) – viz tabulka v příloze. V dalším testu článku 4 jsou pojednány situace kdy tyto požadavky nelze v termínu splnit apod.
Vedle povrchových a podzemních vod jsou environmentální cíle stanoveny také pro chráněná území (oblasti), pro které musí být (do roku 2004) zpracován Registr chráněných území. Pojem chráněného území vymezuje článek 7 (voda užívaná pro odběr pitné vody) a Příloha IV takto:
§ všechny vodní útvary používané pro odběr vody určené pro lidskou spotřebu, pokud poskytují průměrně více než 10 m3 vody za den, nebo slouží více než 50 osobám, a vodní útvary uvažované pro tento účel;
§ území vymezená pro ochranu hospodářsky významných akvatických druhů;
§ vodní útvary vymezené jako rekreační vody, včetně oblastí vymezených jako vody určené ke koupání podle směrnice 76/160/EHS;
§ oblasti citlivé na živiny včetně oblastí vymezených jako zranitelné podle směrnice 91/676/EHS (nitrátová směrnice) a oblastí vymezených jako citlivé podle směrnice 91/271/EHS (o městských odpadních vodách);
§ oblasti vymezené pro ochranu stanovišť nebo druhů, kde udržení nebo zlepšení stavu vody je důležitým faktorem jejich ochrany, včetně míst Natura 2000 vymezených podle směrnice 92/43/EHS (o habitatech) a směrnice 79/409/EHS (o ptácích).
Některé poznámky: V Registru nejsou explicitně vyjmenována území chráněná podle Zákona 114/92, ochranná pásma vodních zdrojů, a další typy, které považujeme za nějakým způsobem chráněné. Ochrana řady z nich bude vycházet ze směrnic pro ochranu přírody, včetně sítě lokalit systému NATURA 2000 – musíme s ní tedy začít spolupracovat. V tuto chvíli není ujasněno jaký bude obecně statut produkčního rybářství a rybnikářství vůči WFD (akvakultura, která může být zdrojem znečištění, umělé vodní útvary) a to musí být záhy projednáno. V ostatních případech to vede k respektování řady předpisů navazujících na citované směrnice a na území, která budou vyhlášena jako koupací vody, zranitelné a citlivé oblasti atd. – stejně jako budou vyhlášeny vodní útvary, včetně umělých a silně ovlivněných.
Ekologický stav je definován na základě seznamu prvků a jejich klasifikace. Zásadní rozdíl proti tradici je v tom, že zahrnuje prvky biologické, morfologické, „fyzikální“ a chemické, které nelze oddělit. Pro tekoucí vody je seznam následující (Příloha V. 1.1.1):
Prvky kvality pro klasifikaci ekologického stavu – řeky:
Biologické prvky
Složení a hojnost (četnost) vodní flóry
Složení a hojnost (fauny bentických bezobratlých
Složení, hojnost a věková struktura rybí fauny
Hydromorfologické prvky podporující biologické prvky
Hydrologický režim
velikost a dynamika proudění
propojení na útvary podzemní vody
Kontinuita toku
Morfologické podmínky
proměnlivost hloubky a šířky koryta toku
struktura a substrát dna toku
struktura příbřežní zóny
Chemické a fyzikálně chemické prvky podporující biologické prvky
Všeobecné
Tepelné poměry
Kyslíkové poměry
Solnost
Acidobasický stav
Živinové podmínky
Specifické znečišťující látky
Znečištění všemi prioritními látkami, jejichž vypouštění do daného vodního útvaru bylo identifikováno
Znečištění jinými látkami, jejichž vypouštění do daného vodního útvaru bylo identifikováno ve významném množství
Především vidíme, že pro biologické prvky jsou odchylky od očekávaného druhového složení a četnosti zásadní pro klasifikaci ekologického stavu. Nicméně pro klasifikaci jsou nezbytné znalosti o prvcích hydromorfologických, a pro „chemické prvky“ platí také to, že jsou ještě samostatně hodnoceny v rámci hodnocení Chemického stavu. Pro celkové hodnocení vodního útvaru musí klasifikaci (např. GOOD) splňovat horší z hodnocených stavů (pro povrchové vody ekologický nebo chemický).
Zjišťování a kvantifikace jednotlivých elementů ekologického stavu, stejně jako složek chemického stavu, znečišťujících látek a jejich vlivu na ekosystém je předmětem článku 8 (Monitoring) a Přílohy V. Dále je zásadní Příloha VII (Směrný seznam hlavních znečišťujících látek) a Příloha X (Prioritní látky), která je vydávána jako zvláštní text, protože bude pravidelně aktualizována. Směrný seznam je skupinový, aktuální Seznam prioritních látek zahrnuje 32 položek, z toho čtyři kovy (Cd, Pb, Hg, Ni a jejich sloučeniny), zbytek jsou organické polutanty. Směrnice pracuje vedle klasického sledování jakosti vody s obsahem znečišťujících látek v sedimentech a biotě, a s jejich působením na organismy a zavádí např. Standardy environmentální kvality, vedoucí k odhadu rizika jednotlivých látek pro ekosystém (také viz Příloha IX).
Jak vypadá situace s implementací Rámcové směrnice v ČR:
Vláda 7. ledna 2003 schválila Implementační plán Rámcové směrnice v ČR, podle kterého se celkem koordinovaně postupuje.
V roce 2003 je hlavní úkol zpracovat vymezení Oblastí povodí a nominovat Kompetentní úřady. - kroky podniků Povodí, řízené ,
V roce 2004 je hlavní úkol zpracovat Charakteristiky Oblastí povodí, vycházející z charakteristik národních částí, podle Článku 5.
Další cíl je rok 2009, kdy vstoupí do hry hlavní nástroje WFD - Plány oblastí povodí (River Basin Management Plans) a Programy opatření. Všecky ostatní cíle jsou jen přípravou na zpracování Plánů povodí, které musí projít také veřejným projednáváním. Plán povodí platí pro šestileté období, během kterého mají být splněny cíle WFD. Pokud se to nepodaří, mohou následovat ještě nanejvýš dva další cykly. Pak se předpokládá, že se principy budou muset změnit, protože bude prostě jiná doba.
Implementace WFD je řízena tzv. Strategickou koordinační skupinou Společné implementační strategie Rámcové směrnice (SCG CIS), jejímiž členy jsou tzv. vodní ředitelé, včetně zástupců ČR. Pracovní skupiny CIS vydávají příslušné pokyny pro zpracování nebo přístupy k jednotlivým tématům WFD, a podle nich se (volně, nejsou to pokyny závazné!!) řídí implementace v jednotlivých státech (členských i přistupujících).
V ČR celkem úspěšně běží práce na upřesňování vymezení vodních útvarů, příprava dat a informačních toků a lze předpokládat, že Charakteristiky povodí budou k 22.12.2004 zpracovány a do 22.3.2005 schváleny a poslány do Bruselu. Po této "inventuře" budou zahájeny práce už na přípravě Plánů povodí - je-li Charakterizace povodí vrcholným zpracováním dosavadních znalostí, pro Plány povodí pak začne práce podle nových principů, které právě udává Rámcová směrnice.
Pro občany a nevládní organizace je důležité poznat principy Rámcové směrnice, znát příslušné jednotky pro které Rámcová směrnice plánuje, zejména polohu konkrétních vodních útvarů, a mít k nim k dispozici data (podle čl. 14) - aby diskuse "mezi profesionály a občany" byla z obou stran racionální.
Rok po 2000: Úkoly WFD pro státy:
3 Dosažení shody národních zákonů, vyhlášek atd. s WFD.
3 Ustavení kompetentních orgánů pro Oblasti povodí (RBCA – River Basin Competent Authority).
4 Zpracování Charakteristik povodí (pro Oblasti povodí).
4 Zpracování Registru chráněných území (pro Oblasti povodí).
6 Funkční monitoring vodních útvarů.
6 Zveřejnění Časového plánu přípravy Plánů řízení povodí (RBMP).
7 Identifikace a zveřejnění hlavních problémů pro přípravu Plánů řízení povodí.
8 Předložení návrhů Plánů řízení povodí k veřejné diskusi (6 měsíců, s přístupem k podkladům a dokumentaci).
9 Publikace (přijatých) Plánů řízení povodí (RBMP – River Basin Management Plans).
9 Programy opatření (PoM - Programmes of Measures).
10 Funkční cenová politika vodních služeb.
12 Funkční všechna opatření PoM.
12 Zavedení kontroly emisí, B.A.T. nebo B.E.P., podle směrnic IPPC, UWWD, NO3, Příl. IX(čl.16) atd.
13 1. revize Charakteristik povodí.
15 Dosažení Dobrého ekologického, chemického, kvantitativního stavu (potenciálu) všech útvarů povrchových a podzemních vod.
15 Dosažení shody s předpisy pro Chráněná území.
Text přednášky přednesené 13. 12. 2003 v Ústí nad Labem
