Od nařízení si Evropská komise slibuje postupné snižování zátěže životního prostředí toxickou rtutí i větší bezpečnost pro spotřebitele. Místo rtuťových teploměrů jsou na trhu dostupné náhrady - od galiových, které fungují na stejném principu jako rtuťové, digitálních až po bezkontaktní teploměry, i když s různou spolehlivostí měření. Stejně tak jsou na trhu dostupné i alternativy ke klasickým tonometrům.
Nebezpečí rtuti spočívá hlavně v úniku do životního prostředí. V něm putuje na velké vzdálenosti a kontaminuje půdu či vodu daleko od místa zdroje znečištění. Má schopnost se akumulovat v potravních řetězcích. Bakterie ji transformují na obzvlášť nebezpečnou methylrtuť, která dostává do těl vodních organismů a s nimi do těl vrcholových predátorů. Rtuť tak například kontaminuje i rybí maso, které se dostává na náš stůl.
Rtuť se řadí mezi těžké kovy s neurotoxickými účinky. Do těla se dostává jednak výpary a jednak s příjmem potravy (methylrtuť). Nejvíce negativně ovlivňuje nervový systém.
Vyřazené rtuťové teploměry patří mezi nebezpečný odpad a podle toho je třeba s nimi nakládat. Měly by končit na skládce nebezpečných odpadů. Je možné je odevzdat také v lékárně nebo příslušném sběrném dvoře.
