V okolí Děčína se vyskytují následující typy přírodních stanovišť, pro jejichž ochranu se vytváří chráněná území v rámci soustavy Natura 2000. Je důležité si uvědomit, že do soustavy Natura 2000 nebudou zařazena všechna území, na kterých se uvedené stanoviště nacházejí - bude to jen reprezentativní výběr takových území v rámci celé ČR.
1) Lesy a) údolní jasanovo - olšové luhy - L2.2 Třípatrové až čtyřpatrové porosty tvořené dominantní olší lepkavou (Alnus glutinosa) nebo jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior) s příměsí dalších listnáčů (Acer platanoides, atd.). Porosty vyskytující se podél vodních toků. Vlivem člověka se jejich výskyt dosti omezil. Najdeme je v úzkých pruzích podél vodních toků. Výběr z další vegetace: vrba křehká (Salix fragilis), bez černý (Sambucus nigra), javor klen (Acer pseudoplatanus), přeslička lesní (Equisetum sylvaticum), blatouch bahenní (Caltha palustris), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica). b) měkké luhy nížinných řek - L2. 4 Světlé, obvykle třípatrové přirozené porosty s dominantní vrbou bílou (Salix alba), s příměsí vrby křehké (Salix fragilis) a topolu černého (Populus nigra). Mezi bylinami převládají vlhkomilné druhy. Poměrně silné ohrožení tohoto typu biotopu díky změně vodního režimu krajiny a pěstování rychle rostoucích hybridních topolů. V našem regionu fragmentální výskyt. Výběr několika druhů bylin: bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria), ostřice štíhlá (Carex acuta), ostřice pobřežní (C. riparia), svízel přítula (Galium aparine), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), kostival lékařský (Symphytum officinale) atd. c) hercynské dubohabřiny - L3.1 Jeden z nejčastějších typů přirozené lesní vegetace v Českém Středohoří a Polabí. Lesy s převahou habru obecného (Carpinus betulus), dubu zimního a letního (Quercus petraea s. lat. a Q. robur) a častou příměsí lípy srdčité (Tilia cordata). Výběr z další vegetace: líska obecná (Corylus avellana), hloh obecný (Crataegus laevigata), sasanka hajní (Anemone nemorosa), konvalinka vonná (Convallaria majalis), jahodník obecný (Fragaria vesca), violka lesní (Viola reichenbachiana), svízel lesní (G. sylvaticum). d) suťové lesy - L4 Lesy s širokým spektrem dřevin. Objevují se rozdíly v druhovém složení dle nadmořské výšky. Převažující dřeviny jsou javor mléč (Acer platanoides), javor klen (A. pseudoplatanus), lípa srdčitá (Tilia cordata), lípa velkolistá (T. platyphyllos), jilm drsný (Ulmus glabra), jasan drsný (Fraxinus excelsior). Několik dalších představitelů flóry tohoto typu lesa: tis červený (Taxus baccata), bez hroznatý (Sambucus racemosa), bez černý (S. nigra), líska obecná (Corylus avellana), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), kapradina laločnatá (Polystichum aculeatum), devětsil bílý (Petasites albus), hluchavka skvrnitá (Lamium maculatum). e) kvěnaté bučiny - L5.1 Listnaté lesy s převládajícím bukem lesním (Fagus sylvatica) a někdy s příměsí dalších listnáčů např. javor klen (Acer pseudoplatanus), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), jilm drsný (Ulmus glabra). Ve vyšších nadmořských výškách se v porostech objevují jedle bělokorá (Abies alba) a smrk ztepilý (Picea abies). Květnaté bučiny se v nižších a středních nadmořských výškách vyskytují v chladných roklích a na severních svazích. Jeden z výskytů tohoto typu lesa je v okrajových pohořích Českého masivu např. Krušné hory. Výběr z další vegetace: habr obecný (Carpinus betulus), líska obecná (Corylus avellana), lípa srdčitá (Tilia cordata), vraní oko čtyřlisté (Paris quadrifolia), strdivka jednokvětá (Melica uniflora), mařika vonná (Galium odoratum), kapraď samec (Dryopteris filix-mas), ostřice chlupatá (Carex pilosa). f) acidofilní bučiny - L5.4 Listnaté nebo smíšené lesy s převládajícím bukem lesním (Fagus sylvatica) a příměsí dalších listnáčů javor klen (Acer pseudoplatanus), lípa srdčitá (Tilia cordata) atd. nebo jehličnanů jedle bělokorá (Abies alba), smrk ztepilý (Picea abies). Bylinné patro bývá dosti chudé, u tzv. nahých bučin může i úplně chybět (nahá bučina: porost s půdou krytou souvislou vrstvou bukového listí). V oblasti Labských pískovců sestupují porosty acidofilních bučin do nižších poloh, což není obvyklé. Několik dalších rostlinných druhů: rozrazil lékařský (Veronica officinalis), borůvka (Vaccinum myrtillus), šťavel kyselý (Oxalis acetosella), kapraď samec (Dryopteris filix-mas), kapraď rozložená (D. dilatata). g) suché acidofilní doubravy - L7.1 Doubravy s dominantním dubem zimním (Quercus petraea) nebo letním (Q. robur) s příměsí břízy bělokoré (Betula pendula) a borovice lesní (Pinus sylvestris). Mezi bylinami převládají traviny. Porosty jsou proměnlivé hlavně v závislosti na minerální bohatosti a vlhkosti půdy. V severních Čechách je tento typ doubrav celkem rozšířen. Další vegetace: krušina olšová (Frangula alnus), rozrazil lékařský (Veronica officinalis), borůvka (Vaccinium myrtillus), jeřáb ptačí pravý (Sorbus aucuparia subsp. aucuparia), lipnice hajní (Poa nemoralis), vřes obecný (Calluna vulgaris), kostřava ovčí (Festuca ovina) atd. h) subkontinentální borové doubravy - L7.3 Světlé, druhově chudé porosty s dominantní borovicí lesní (Pinus sylvestris) a dubem zimním (Quercus petraea) řidčeji letním (Q. robur).Časté bývají příměsi dalších listnáčů bříza bělokorá (Betula pendula) atd. Subkontinentální borové doubravy se často vyskytují na písčitých půdách na plošinách pískovcových skalních měst. Za všechny výskyt v okolí Pravčické brány (NP Č. Švýcarsko). Výběr z další vegetace: krušina olšová (Frangula alnus), vřes obecný (Calluna vulgaris), borůvka (Vaccinium myrtillus), brusinka (V. vitis-idaea), bělomech sivý (Leucobryum glaucum). ch) borekontinentální bory - L8.1 Dominantním druhem světlého stromového patra je borovice lesní (Pinus sylvestris), často zakrslého vzrůstu. Někdy se objevují další dřeviny bříza bělokorá (Betula pendula) a dub zimní (Quercus petraea).Bylinné patro je poměrně chudé s převládajícími acidofilními travinami. Porosty se vyskytují většinou maloplošně na strmých svazích a skalních ostrožnách, kde je ve vegetačním období málo půdní vláhy. Borekontinentální bory také najdeme v pískovcových skalních městech sev. Čech. Výběr z vegetace zde se vyskytující: krušina olšová (Frangula alnus), brusinka (Vaccinium vitis-idaea), borůvka (V. myrtillus), vřes obecný (Calluna vulgaris), šťovík menší (Rumex acetosella). 2) Vodní toky a nádrže a) makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod - V1 Vegetace ponořených nebo na hladině plovoucích vodních rostlin. Zčásti se jedná o vody přirozeného původu, zejména mrtvá ramena řek, aluviální tůně a klidné úseky řek, ale i o rybníky. Tento typ biotopu se roztroušeně vyskytuje po celém území ČR, jedním z míst výskytu je i dolní tok Labe. Vegetace je variabilní hlavně v závislosti na houbce vody a charakteru dna. Je zde zastoupeno poměrně dost druhů cévnatých rostlin, ale i mechorostů. Společenstva jsou ohrožena vodohospodářskými úpravami a s nimi spojenou absencí pravidelných záplav. Výběr z vyskytujících se druhů cévnatých rostlin: vodní mor kanadský (Elodea canadensis), voďanka žabí (Hydrocharis morsus-ranae), okřehek menší (Lemna minor), stulík žlutý (Nuphar lutea), leknín bílý (Nyphaea alba), drobnička bezkořenná (Wolffia arrhiza) a několik mechorostů: trhutka plovoucí (Riccia fluitans), nalžovka plovoucí (Ricciocarpos natans). b) makrofytní vegetace vodních toků - V4 Jedná se o biotop s druhově chudými porosty ponořených nebo vzplývavých vodních rostlin kořenujících ve dně. Reliéf břehu, charakter říčního koryta a síla proudící vody do značné míry určují druhové složení porostů. V mírně tekoucích vodách dolních toků převažují rostliny s listy plovoucími na hladině nebo nehluboko pod hladinou či formy některých bahenních bylin. Nejlépe vyvinuté porosty se vyskytují v menších tocích, ve velkých řekách většinou chybí. Mezi druhy flóry opět převládají cévnaté rostliny, avšak najdeme zde i mechorosty a řasy. Několik zástupců cévnatých rostlin: lakušník okrouhlý (Batrachium circinatum), vodní mor kanadský (Elodea canadensis), šípatka vodní (Sagittaria sagittifolia). Několik mechorostů: pramenička obecná (Fontinalis antipyretica), kýlnatka zvlněná (Scapania undulata) a několik řas: potěrka (Batrachospermum moniliforme), Lemanea fluviatilis. 3) Mokřady a) rákosiny eutrofních stojatých vod - M1.1 Výskyt vegetace s převahou mohutných bahenních travin. Podle různých dominantních druhů dosahují porosty výšky 0,5 - 4 m. Místa výskytu daného biotopu: mělká pobřeží rybníků, mrtvá ramena řek, zamokřené terénní sníženiny, opuštěné pískovny, lomová jezírka, klidné úseky toků. Charakteristické je jen mírné kolísání vodní hladiny, ale v létě může nastat i krátkodobé období sucha. Nejčastěji najdeme tento typ biotopu v oblastech s hojným výskytem rybníků, ale i podél dolních toků řek (např. dolní tok Labe). Objevuje se ohrožení daného ekosystému díky vysoušení mokřadů a převodu na ornou půdu, regulace vodních toků, absence pravidelných záplav. Představitelé bylinného patra: puškvorec obecný (Acorus calamus), kapraď hřebenitá (Dryopteris cristata), přeslička poříční (Equisetum fluviatile), kosatec žlutý (Iris pseudacorus), zblochan vodní (Glyceria maxima), kyprej vrbice (Lythrum salicaria), rákos obecný (Phragmites australis) atd. b) eutrofní vegetace bahnitých substrátů - M1. 3 Výskyt porostů širokolistých bažinných bylin, vzácněji nízkých travin. Strukturu porostu obvykle určují jeden až dva dominantní druhy, nejčastěji žabník kopinatý (Alisma lanceolatum), žabník jitrocelový (A. plantago-aquatica), zblochan vzplývavý (Glyceria fluitans), halucha vodní (Oenanthe aquatica), rukev obojživelná (Rorippa amphibia) či šípatka vodní (Sagittaria sagittifolia). Ohledně umístění daného biotopu lze hovořit o mělkých stojatých vodách, zejména mrtvá říční ramena a tůně, silně zabahněné rybníky, odvodňovací příkopy, ale i řeky s mírným proudem toku. Biotop M1. 3 najdeme po celém území ČR počínaje nížinami a konče podhůřím. Opět je v ohrožení díky absenci pravidelných záplav, vysoušení bažin a ničením mrtvých ramen řek a tůní. Několik dalších zástupců bylinného patra: okřehek hrbatý (Lemna gibba), bahnička mokřadní (Eleocharis palustris), svízel bahenní (Galium palustre), sevlák potoční (Sium latifolium). Mechorosty: nalžovka plovoucí (Ricciocarpos natans), trhutka plovoucí (Riccia fluitans). c) říční rákosiny - M1.4 Vegetace s převahou chrastice rákosovité (Phalaris arundinacea) nebo ostřice Buekovi (Carex buekii) vyskytující se podél středně velkých toků. Jsou tu porosty dosahující výšky až 1,5 m. Tento ekosystém najdeme nejčastěji na písčitých až štěrkových, vzácněji na hlinitých pobřežních náplavách a na lavicích meandrujících řek. Výskyty rozsáhlejších porostů jsou známi z nivy Labe, Vltavy, Berounky a dalších řek. Další představitelé bylin: barborka přitisklá (Barbarea stricta), máta vodní (Mentha aquatica), máta dlouholistá (M. longifolia), devětsil lékařský (Petasites hybridus), lipnice bahenní (Poa palustris), rukev obecná (Rorripa sylvestris), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) atd. d) pobřežní vegetace potoků - M1.5 Jednovrstvé až dvouvrstvé porosty s převažujícími trávami, nebo vytrvalými širokolistými bylinami. Výskyt na písčito-hlinitých, hlinitých až jílovitých náplavách, v korytech potoků či na podmáčených plochách břehů. Za normálního stavu vody je půdní povrch mělce zaplaven. Rozšíření je po celé ČR od nížin do podhorského stupně. Kromě potoků je výskyt udán i u větších řek např. Labe. Ohrožení tohoto biotopu je v regulaci vodních toků, odvodňování, podchycování pramenů atd. Někteří zástupci bylinného patra: potočník vzpřímený (Berula erecta), vrbovka chlupatá (Epilobium hirsutum), svízel bahenní (Galium palustre), třezalka čtyřkřídlá (Hypericum tetrapterum), máta vodní (Mentha aquatica), potočnice lékařská (Nasturtium officinale), lipnice bahenní (Poa palustris), ptačinec mokřadní (Stellaria uliginosa), rozrazil potoční (Veronica beccabunga). Zástupce mechorostů: baňatka potoční (Brachythecium rivulare). e) vegetace vysokých ostřic - M1.7 Podle růstové formy dominantního druhu má vegetace buď mozaikový nebo homogenní charakter. Ve větších tůňkách mezi řídce roztroušenými trsy ostřic se často vyskytují i byliny poléhavého růstu. Mechové patro většinou chybí. Vegetace vysokých ostřic je vázána na různé typy mokřadů např. pobřežní mělčiny potoků, říční ramena a tůně v pokročilém stadiu sukcese či záplavové říční a potoční nivy. Při dlouhodobém nedostatku vody dochází k ochuzování porostů. Výskyt je soustředěn do aluvií větších řek. Ohrožení je opět dáno regulací vodních toků a s tím související absence záplav. Několik zástupců flóry daného biotopu: ostřice štíhlá (Carex acuta), ostřice ostrá (C. acutiformis), ostřice trsnatá (C. cespitosa), ostřice pobřežní (C. riparia), ostřice liščí (C. vulpina), bahnička mokřadní (Eleocharis palustris), svízel bahenní (Galium palustre), rozrazil štítkový (Veronica scutellata), ptačinec bahenní (Stellaria palustris), máta vodní (Mentha aquatica). f) vegetace vytrvalých obojživelných bylin - M3 Nízké převážně jednovrstvé porosty vytrvalých obojživelných bylin. Jedná se o druhově chudou vegetaci, v níž převažují bahnička jehlovitá (Eleocharis acicularis), sítina cibulková (Juncus bulbosus), vzácně pobřežnice jednokvětá (Littorella uniflora), míčovka kulkonosná (Pilularia globulifera) nebo žabníček vzplývavý (Luronium natans). Tuto vegetaci najdeme: mrtvá říční ramena, jezírka v lomech a pískovnách, vodní nádrže apod. Charakteristické druhy této vegetace kvetou a plodí nad hladinou. Úplné vyschnutí podloží má na vegetaci nepříznivý účinek a může vést až k odumření porostů. Zajímavost z hlediska výskytu v našem kraji je společenstvo žabníčku vzplývavého (Luronium natans) v požární nádrži v obci Maxičky. Toto místo je jedním ze dvou známých míst výskytu tohoto druhu v ČR. Několik dalších zástupců: pryskyřník plamének (Ranunculus flammula), hvězdoš jarní (Callitriche palustris), úpor peprný (Elatine hydropiper). g) štěrkové náplavy bez vegetace - M4. 1 Náplavy v kontaktu s říčním tokem, zejména ostrůvky v korytech a vzácněji i postupující výspy meandrů, dosud nekolonizované vegetací, s převahou štěrkového materiálu. Jsou zde zastoupeny sedimenty různé zrnitosti. Substrát je dost často v hloubce mokrý a bohatý na živiny.Tvorba náplavů je vázána převážně na rychle proudící toky se silně kolísavým průtokem. Náplavy se vytvářejí v místech, kde se zmenšuje spád toku a rozšiřuje se údolí. Ohrožení tohoto biotopu je v regulaci a rekultivaci vodních toků. h) bahnité říční náplavy - M6 Nahodilé porosty jednoletých bylin s převahou rodů: dvouzubec (Bidens), merlík (Chenopodium), rdesno (Persicaria). Dominanty porostu dorůstají v dobrých podmínkách až 1,5 m výšky. Na bahnitých náplavech s příměsí štěrku na dolním Labi se pravidelně vyskytuje pažitka pravá pobřežní (Allium schoenoprasum subsp. schoenoprasum). Mladé bahnité náplavy jsou vhodné pro klíčení většiny druhů pobřežní vegetace. Náplavy se objevují uvnitř aktivních toků i v mrtvých ramenech. Rozšíření je na neregulovaných, nebo částečně regulovaných tocích jako jsou Labe, Berounka Morava atd. Problém s ohrožením tohoto typu biotopu je v napřimování a prohlubování toků, zpevňováním břehů, stavba jezů a přehrad, invaze nepůvodních rostlinných druhů. Výběr flóry bahnitých říčních náplav: psárka plavá (Alopecurus aequalis), dvouzubec černoplodý (Bidens frondosa), drobnokvět pobřežní (Corrigiolia litoralis), šáchor hnědý (Cyperus fuscus), sítina žabí (Juncus bufonius), blatěnka vodní (Limossela aquatica), rozrazil potoční (Veronica beccabunga). ch) bylinné lemy nížinných řek - M7 Dosti vysoká vegetace tvořená statnými bylinami např. proskurník lékařský (Althaea officinalis), podražec křovištní (Aristolochia clematitis), bodlák kadeřavý (Carduus crispus). Jedná se o vegetaci osidlující zaplavované nivy potoků a řek, mrtvá ramena řek, tůně a kanály. Bylinné lemy nížinných řek navazují na pobřežní vrbové křoviny nebo na rákosiny. Rozšíření je roztroušené podél větších toků po celém území ČR. Některé druhy bylin: bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria), kokotice evropská (Cuscuta europaea), štětka planá (Dipsacus fullonum), svízel přítula (Galium aparine), lilek potměchuť (Solanum dulcamara). 3) Prameniště a) lesní prameniště bez tvorby pěnovců - R1.4 Jedná se o prameniště s malým zastoupením bylinné i mechovo-bylinné vegetace, v některých případech zcela chybí. Vegetace je potlačována zastíněním stromy a množstvím listového odpadu. Lesní prameniště se vyvíjejí jak na humózních, tak na kamenitých půdách, v mnohých případech i na vlhkých skalách. Rozšíření je po celém území republiky s větším výskytem v podhorských a horských polohách. Ohrožení vidíme např. v rozježdění lesní mechanizací a ve výsadbě smrkových monokultur. Několik zástupců bylinného patra: rozrazil horský (Veronica montana), rozrazil potoční (Veronica beccabunga), devětsil bílý (Petasites albus), pomněnka hajní (Myosotis nemorosa), přeslička lesní (Equisetum sylvaticum), přeslička rolní (E. arvense), ostřice lesní (Carex sylvatica), blatouch bahenní (Caltha palustris). Výběr z mechorostů: baňatka potoční (Brachythecium rivulare), měřík tečkovaný (Rhizomnium punctatum), pobřežnice obecná (Pellia epiphylla). b) vápnitá slatiniště - R2.1 Jde o rašeliniště s ostřicovo-mechovou vegetací a převládajícími šáchorovitými rostlinami. Rašeliníky chybí. V tůňkách se na nenarušených místech objevuje parožnatka. Vápnité slatiniště najdeme v místech celoročně zásobené vodou bohatou na vápenaté a další ionty. V Polabí je tento typ biotopu poměrně častý. Ohrožení je v povrchovém odvodnění, ve snížení hladiny podzemní vody atd. Několik druhů bylin: ostřice Davallova (Carex davalliana), prstnatec pleťový (Dactylorhiza incarnata), bahnička chudokvětá (Eleocharis quinqueflora), vstavač bahenní (Orchis palustris), kozlík dvoudomý (Valeriana dioica). Mechorosty: prutník hvězdovitý (Bryum pseudotriquetrum), vlahovka vápnomilná (Philonotis calcarea), krondlovka netíková (Fissidens adianthoides). c) nevápnitá mechová slatiniště - R2.2 Plochá nebo čočkovitě vyklenutá ostřicovo-mechová rašeliniště s bohatě vyvinutým mechovým patrem a různě zapojeným bylinným patrem. Reakce prostředí je slabě kyselá nebo neutrální, voda má středně vysoký obsah iontů. Tento biotop najdeme roztroušeně po celém území ČR. Zástupci bylin: psineček psí (Agrostis canina), ostřice odchylná (Carex appropinquata), ostřice šedavá (C. canescens), ostřice rusá (C. flava), ostřice obecná (C. nigra), ostřice blešní (C. pulicaris), vrbovka bahenní (Epilobium palustre), suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifolium), violka bahenní (Viola palustris). Zástupci mechorostů: klamonožka bahenní (Aulacomnium palustre), bařinatka obrovská (Calliergon giganteum), zelenka hvězdovitá (Campylium stellatum), jílovka luční (Hypnum pratense), rašeliník odchylný (Sphagnum flexuosum), rašeliník oblý (S. teres). 4) Skály a) štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin - S1.2 Porosty dosahují někdy plochy až několik stovek metrů čtverečných, bývají řídké a podle přítomných dominantních druhů od 5 cm do 1 metru vysoké. Objevuje se zde poměrně velké zastoupení vegetace mechorostů a lišejníků. Tento biotop lze nalézt na stinných slunných skalních srázech, na balvanových rozpadech v údolích a v opuštěných lomech. Podkladem je nejčastěji žula, znělec, čedič, rula, granulit, hadec, pískovec, buližník nebo slepenec. Rozšíření je poměrně hojné např. České středohoří, pískovcová skalní města, Českomoravská vrchovina. Druhová variabilita je značná. Zástupci keřů: ostružník maliník (Rubus idaeus), jeřáb ptačí pravý (Sorbus aucuparia subsp. aucuparia). Zástupci bylin: pažitka pobřežní horská (Allium schoenoprasum subsp. alpinum), sleziník nepravý (Asplenium adulterium), sleziník severní (A. septentrionale), metlička křivolaká (Avenella flexuosa), vřes obecný (Calluna vulgaris), zvonek okrouhlolistý (Campanula rotundifolia), kapraď samec (Dryopteris filix-mas), kostřava ovčí (Festuca ovina), kosatec bezlistý (Iris aphylla), violka trojbarevná skalní (Viola tricolor subsp. saxatilis). Zástupci mechorostů a lišejníků: rokyt cypřišový (Hypnum cupressiforme), těhovec bezžebrý (Hedwigia ciliata), terčovka posypaná (Parmelia conspersa), ploník ztenčený (Polytrichum formosum). b) vysokostéblé trávníky skalních terásek - S1.3 Vegetaci tvoří vysoké a nízké trávníky, keříčky i květnaté byliny. Biotop S1. 3 najdeme v uzavřených hlubokých údolích, na izolovaných vrchách a na teráskách skalních svahů. Rozšíření v našem kraji je sporadické (České středohoří). Někteří zástupci keřů: skalník celokrajný (Cotoneaster integerrimus), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), ostružník maliník (Rubus idaeus). Několik zástupců bylin: metlička křivolaká (Avenella flexuosa), vřes obecný (Calluna vulgaris), konvalinka vonná (Convallaria majalis), kapraď samec (Dryopteris filix-mas), borůvka (Vaccinium myrtillus). Mechorosty: ploník ztenčený (Polytrichum formosum), dvouhrotec chvostnatý (Dicranum scoparium). 5) Louky a pastviny a) mezofilní ovsíkové louky - T1.1 Jedná se o louky nížin a pahorkatin s dominantním ovsíkem vyvýšeným (Arrhenatherum elatius) nebo podhorské louky, ve kterých převažují mezofilní trávy nižšího vzrůstu. Mechové patro je zastoupeno jen omezeně na vlhčích místech. Porosty jsou zpravidla dvakrát ročně koseny a mohou být i spásány. Rozšíření je nahodilé. Několik zástupců bylinného patra: řebříček obecný (Achillea millefolium), ovsík pýřitý (Avenula pubescens), zvonek rozkladitý (Campanula patula), mrkev obecná (Daucus carota), kostřava luční (Festuca pratensis), svízel bílý (Galium album), kakost luční (Geranium pratense), bolševník obecný (Heracleum sphondylium), lomikámen zrnatý (Saxifraga granulata), jetel luční (Trifolium pratense). Několik mechorostů: baňatka obecná (Brachythecium rutabulum), měřík příbuzný (Plagiomnium affine). b) aluviální psárkové louky - T1.4 Travnaté luční porosty s příměsí vlhkomilných bylin. Jde o čerstvé vlhké louky v zaplavovaných částech říčních a potočních náplavů. Pravidelné záplavy zásobují půdu živinami. Louky jsou jednou ročně koseny. Fragmenty porostů se vyskytují podél potoků a neregulovaných řek po celém území republiky. Větší plochy zachovalých porostů lze najít podél neregulovaného úseku řeky Labe. Ohrožení vidíme v regulacích vodních toků a v převodu na silně obhospodařované území. Někteří zástupci bylinného patra: psárka luční (Alopecurus pratensis), pýr plazivý (Elytrigia repens), kostřava luční (Festuca pratensis), vrbina penízková (Lysimachia nummularia), lipnice obecná (Poa trivialis), mochna plazivá (Potentilla reptans), šťovík kadeřavý (Rumex crispus), kostival lékařský (Symphytum officinalis). Několik mechorostů: baňatka obecná (Brachythecium rutabulum), trněnka odstálá (Eurhynchium hians), měřík příbuzný (Plagiomnium offine). c) vlhké pcháčové louky - T1.5 Vlhké až mokré travnaté louky. Poměrně velká variabilita druhů. Vlhké pcháčové louky se vyskytují na podmáčených loukách v údolích potoků, menších řek a pramenišť. Hladina podzemní vody je trvale vysoká, avšak dané porosty nesnášejí trvalé zaplavení ani periodické vysýchání. Pcháčové louky se v minulosti vyskytovali hojně po celém území republiky, ale v důsledku mohutného odvodňování je jejich počet značně zregulován. Nyní se nejčastěji vyskytují podél přirozených vodních toků. Výběr z bylin: psárka luční (Alopecurus pratensis), děhel lesní (Angelika sylvestris), blatouch bahenní (Caltha palustris), ostřice štíhlá (Carex acuta), ostřice šedavá (C. canescens), ostřice ježatá (C. echinata), ostřice obecná (C. nigra), pcháč šedý (Cirsium canum), pcháč zelinný (C. oleraceum), pcháč bahenní (C. palustre), pcháč potoční (C. rivulare), kuklík potoční (Geum rivale), kosatec sibiřský (Iris sibirica), violka bahenní (Viola palustris). Výběr z mechorostů: klamonožka bahenní (Aulacomnium palustre), drábník stromkovitý (Climacium dendroides). d) vlhká tužebníková lada - T1.6 Vyskytují se zde širokolisté byliny vyššího vzrůstu. Často jde o monodominantní porosty. Najdeme je na vlhkých půdách dobře zásobených živinami, nejčastěji podél potoků, menších řek a na svahových prameništích. Vysokobylinná vegetace vzniká nejčastěji z vlhkých pcháčových luk, které jsou ponechány ladem. Rozšíření je téměř po celém území ČR s výjimkou nejteplejších a nejsušších oblastí. Ohrožení lze opět vidět v odvodňování a napřimování vodních toků. Zástupci některých bylin zde se vyskytujících: bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria), děhel lesní (Angelica sylvestris), kerblí lesní (Anthriscus sylvestris), blatouch bahenní (Caltha palustris), pcháč zelinný (Cirsium oleraceum), vrbovka chlupatá (Epilobium hirsutum), kosatec sibiřský (Iris sibirica), máta dlouholistá (Mentha longifolia), kozlík lékařský (Valeriana officinalis). Mechorosty: baňatka obecná (Brachythecium rutabulum), trněnka odstálá (Eurhynchium hians), měřík čeřitý (Plagiomnium undulatum). e) střídavě vlhké bezkolencové louky - T1.9 Jde o středně vysoké luční porosty s převládajícím bezkolencem rákosovitým (Molinia arundinacae) a s hojným zastoupením dalších travin např. metlice trsnatá (Deschampsia cespitosa), lipnice luční (Poa pratensis), medyněk vlnatý (Holcus lanatus). Bezkolencové louky jsou extenzivně obhospodařované, střídavě vlhké nehnojené louky se silně kolísající hladinou spodní vody. Louky jsou zpravidla jednou ročně koseny. Ohrožení tohoto typu biotopu je patrné v odvodňování a hnojení. Několik dalších představitelů: řebříček bertrám (Achillea ptarmica), česnek hranatý (Allium angulosum), ostřice chabá (Carex flacca), pcháč bahenní (Cirsium palustre), kostřava luční (Festuca pratensis), kosatec sibiřský (Iris sibirica), hadí mord nízký (Scorzonera humilis). Několik mechorostů: károvka hronitá (Calliergonella cuspidata), zelenka hvězdovitá (Campylium stellatum). f) vegetace vlhkých narušovaných půd - T1.10 Travino-bylinné, středně vysoké porosty s dominantními sítinami (Juncus), ostřicemi (Carex) a dalšími doprovodnými bylinami vlhkých půd, které snášejí mechanické narušování např. vrbovka bahenní (Epilobium palustre), máta dlouholistá (Mentha longifolia), mochna husí (Potentilla anserina). Jedná se o vlhké až střídavě vlhké půdy se silně kolísavou hladinou spodní vody. Porosty jsou mechanicky narušovány, převážně pasoucím se skotem, a mohou být i pravidelně koseny. Rozšíření je málo známé. Acidofilní typy jsou známy z podhorských poloh Českého masivu. Výběr zástupců bylin: psineček psí (Agrostis canina), ostřice chabá (Carex flacca), ostřice obecná (C. nigra), pryskyřník plamének (Ranunculus flammula). Několik mechorostů: baňatka potoční (Brachythecium rivulare), drabík stromkovitý (Climacium dendroides). g) skalní vegetace s kostřavou sivou - T3.1 Skalní vegetace otevřených trávníků skalnatých svahů s dominantní kostřavou sivou (Festuca pallens), česnekem chlumním horským (Allium senescens subsp. montanum). Jsou zde zastoupeny druhy suchých trávníků jako např. mařinka psí (Asperula cynanchica), mochna písečná (Potentilla arenaria). Vegetace slunných skalních svahů a skal v suchých a teplých oblastech. Podklad tvoří různé druhy hornin např. vápence, pískovce ruly, žuly a břidlice. Z hlediska Děčínska se daný biotop vyskytuje pouze v Českém středohoří. Několik dalších zástupců bylin: pamětník rolní (Acinos arvensis), pelyněk ladní (Artemisia campestris), chrpa latnatá (Centaurea stoebe), hadinec obecní (Echium vulgare), mateřídouška časná (Thymus praecox), divizna knotovitá (Verbascum lychnitis). Zástupci mechrostů a lišejníků: rohozub nachový (Ceratodon purpureus), vijozub zkroucený (Tortella tortuosa), rourkatec obecný (Tortula ruralis). h) širokolisté suché trávníky - T3.4 Trávníky s dominující válečkou prapořitou (Brachypodium pinnatum) případně sveřepou vzpřímeným (Bromus erectus). Jsou druhově bohaté, s větším množstvím širokolistých vytrvalých bylin. Tuto vegetaci najdeme na mírných svazích, zpravidla na jižních stráních, avšak v nejteplejších oblastech v místech orientovaných na jakoukoliv světovou stranu. Širokolisté trávníky najdeme mimo jiné v Českém středohoří a na Úštěcku.Ohrožení lze vidět v neobhospodařování ploch, v zarůstání náletovými dřevinami atd. Výběr z bylin: jetel horský (Trifolium montanum), šalvěj luční (Salvia pratensis), pryskyřník mnohokvětý (Ranunculus polyanhtemos), jitrocel prostřední (Ononis spinosa), třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum), jahodník trávnice (Fragaria viridis), pcháč bezlodyžný (Cirsium acaule), ostřice horská (Carex montana). Několik mechorostů: zelenka zlatolistá (Campylium chrysophyllum), trněnka odstálá (Eurhynchium hians). ch) mezofilní bylinné lemy - T4. 2 Jde o lemy na lesních okrajích (okraje dubohabřin nebo bučin) a o vegetaci skalnatých světlin v suťových lesích. Mezi dominantní druhy patří - řepík lékařský (Agrimonia eupatoria), černýš hajní (Melampyrum nemorosum) a jetel prostřední (Trifolium medium). Běžně lze najít tento typ biotopu v chladnějších a vlhčích oblastech - chladnější pahorkatiny celé republiky. Několik dalších zástupců flóry: kozinec sladkolistý (Astragalus glycyphyllos), třtina rákosovitá (Calamagrostis arundinacea), konvalinka vonná (Convallaria majalis), jahodník truskavec (Fragaria moschata), jahodník obecný (F. vesca), třezalka horská (Hypericum montanum), lilie zlatohlávek (Lilium martagon), dobromysl obecná (Origanum vulgare), šalvěj přeslenitá (Salvia verticillata), čičorka pestrá (Securigera varia) a vikev lesní (Vicia sylvatica). i) acidofilní trávníky mělkých půd - T5.5 Acidofilní trávníky mělkých půd jsou nízké rozvolněné trávníky s dominantní kostřavou ovčí (Festuca ovina), vzácněji s jeřábníkem chlupáčkem (Hieracium pilosella). Zcela běžně se vyskytují lišejníky, zejména dutohlávky (Cladonia). Vegetaci najdeme na mělkých, na živiny chudých půdách. Jde o druhotnou vegetaci na místech původních acidofilních doubrav nebo acidofilních bučin. Roztroušeně najdeme daný biotop v pahorkatinách a podhorských polohách Českého masivu, častěji v říčních údolích. Několik zástupců bylin: psineček obecný (Agrostis capillaris), pelyněk ladní (Artemisia campestris), pryšec chvojka (Euphorbia cyparissias), třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum), jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata), šťovík menší (Rumex acetossela), jetel rolní (Trifolium arvense). Několik mechorostů a lišejníků: ploník jalovcový (Polytrichum juniperinum), zoubkočepka šedá (Racomitrium canescens). j) brusnicová vegetace skal a drolin - T8. 3 Druhově dosti chudá vegetace s dominantní borůvkou (Vaccinium myrtillus) a někdy také brusinkou (V. vitis-ideae), vzácněji s medvědicí lékařskou (Arctostaphylos uva-ursi). U některých porostů najdeme vřes obecný (Calluna vulgaris). Dosti častý je také ostružník maliník (Rubus idaeus). Na vlhčích skalních teráskách v Labských pískovcích najdeme rojovník bahenní (Ledum palustre) spolu s rašeliníky. Hojné jsou i mechy. Jde o primární nelesní vegetaci na skalních hranách a teráskách. V keříčkových porostech často dochází ke hromadění surového humusu. Místa výskytu např. jsou pískovcová skalní města České křídové tabule a Labské údolí. Několik zástupců bylin: metlička křivolaká (Avenella flexuosa), vranec jedlový (Huperzia selago) a zimosrázek alpský (Polygala chamaebuxus). Mechorosty: ploník ztenčený (Polytrichum formosum), dvouhrotec chvostnatý (Dicranum scoparium). 6) Křoviny a) vrbové křoviny hlinitých a písčitých náplavů - K2. 1 Vegetace s porosty keřových vrb s dominací vrby trojmužné (Salix triandra), vrby košíkářské (S. viminalis) nebo vrby křehké (S. fragilis) na březích vodních tiků. Druhové složení bylinného patra je dosti různorodé. Tento biotop najdeme na březích potoků a řek od nížin po podhůří. Vrbové křoviny se vyskytují v blízkosti toků na místech silného vodního proudu. Několik zástupců bylinného patra: bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria), pýrovník psí (Elymus caninus), svízel přítula (Galium aparine), pomněnka hajní (Myosotis nemorosa), ptačinec hajní (Stellaria nemorum), kostival lékařský (Symphytum officinale) a kopřiva dvoudomá (Urtica dioica). Použitá literatura: M. Chytrý, T. Kučera, M. Kočí, Katalog biotopů České republiky, Praha 2001, AOPK ČR V. Šutera, J. Kuncová, V. Vysoký, Labe - Příroda dolního českého úseku řeky na konci 20. století, Ústí nad Labem 2001, AOS Publishing ŘVC ČR, Zlepšení plavebních podmínek řeky Labe v úseku od Střekova po státní hranici ČR/SRN - souhrnná zpráva, Praha 2000, Hydroprojekt a. s.
