Toxické znečištění v Nigérii, Ghaně a Kamerunu

Africké země čelí přílivu elektroodpadu z rozvinutých zemí. Současně nemají technologie, které by si poradily s plasty zbývajícími po rozebraném odpadu. V některých městech se ke znečištění z vypalování mědi a dalších kovů z elektroodpadu přidávají i hutě. Zatímco například v Evropě máme přísnější zákony na ochranu životního prostředí, v Africe chybí. 

Nejchudší komunity tu přežívají v často doslova toxickém prostředí. V Arnice jsme se proto rozhodli spolupracovat s občanskými organizacemi a akademiky z Nigérie, Ghany a Kamerunu a vydali jsme se odebrat vzorky prachu, půdy a vajec z míst ohrožených kontaminací z těchto provozů. Uvidíme, jaké budou výsledky. Podobný výzkum jsme už v minulosti podnikli například v Keni anebo v Ghaně. 

V Nigérii, Ghaně a Kamerunu odebíráte vzorky prachu, půdy a slepičích vajec. Jak se ta místa liší a proč nestačí měřit jen v jedné z těchto zemí? 

Zaměřili jsme se na místa, kde se rozebírá elektroodpad a často se pálí plasty, aby se získaly nejcennější kovy. Současně chceme prozkoumat kontaminaci v okolí hutí a sléváren, kam části elektroodpadu putují. Na obou typech lokalit unikají do životního prostředí velice toxické látky, například dioxiny. Různá místa mohou být kontaminována různou měrou – jinak vypadá lokalita, kde se elektroodpad jen rozebírá, a jinak místo, kde se z něj vypaluje měď. Metalurgické provozy přitom Basilejská úmluva doporučuje jako vhodnou technologii k likvidaci odpadů s obsahem vysoce toxických látek. Realita však může být daleko jiná. Specificky v Africe okolí sléváren a hutí zatím nikdo nezkoumal, protože tam na to nejsou kapacity ani laboratoře, které dokážou analyzovat širokou škálu perzistentních organických látek.

Fotogalerie z odběru vzorků na skládce Alaba Market International v Lagosu

Na ghanské skládce Agbogbloshie jste v minulosti naměřili historicky nejvyšší koncentrace bromovaných a chlorovaných dioxinů ve slepičích vejcích na světě. Jak je možné, že místo, kde žije odhadem 80 tisíc lidí, funguje dál bez jakékoli sanace? 

Tak úplně to neplatí. Ghanská vláda se pokusila aktivity na tomto místě omezit. Do jaké míry se to podařilo, možná na našem africkém turné uvidíme, ale nemáme v plánu právě tady opakovat odběry vzorků – nic nového bychom asi nezjistili. Omezení činnosti takového místa, jako je Agbogbloshie, má spoustu háčků. Provoz řídí komunita, která do Akkry přišla ze severu Ghany. Je to jiný kmen než většinová populace ve městě a jakékoli omezení je citlivou záležitostí. Vláda musí brát v úvahu i tento aspekt a nabídnout lidem náhradní obživu a plán, se kterým budou sami souhlasit. Je to trochu jako uzavírání dolů na Ostravsku.

Sledovací zařízení Basel Action Network prokázala, že evropský elektroodpad končí v Ghaně, Nigérii a Tanzanii. Jakou roli hraje Česká republika v tomto řetězci – jsme součástí problému? 

Česko nemá přístavy, které takové putování odpadů značně usnadňují, takže tolik elektroodpadu od nás v těchto vzdálených destinacích nekončí. Ale nějaký přece jen ano. Český elektroodpad například našli na seznamu odpadů, které doputovaly do Thajska, i když legálně. I tento případ však naznačuje, že úplně nevinní nejsme.

Stockholmská úmluva reguluje perzistentní organické látky přes dvacet let a bromované zpomalovače hoření jsou na jejím seznamu od roku 2009. Přesto se situace v rozvojových zemích zhoršuje. Co selhává – úmluva samotná, nebo její implementace? 

Situace se úplně nezhoršuje. Spíš zůstává už řadu let stejně špatná. Problém přitom není ani tak u Stockholmské úmluvy, ale u sesterské Basilejské úmluvy zaměřené na přeshraniční pohyb odpadů. Té se nedaří hlavně postihnout vývoz elektroodpadů pod pláštíkem pomoci ve formě zásilek dosluhující elektroniky, kterou lze sice opravit, ale hodně z ní skončí na smetišti. Domníváme se, že regulace skupiny bromovaných dioxinů, které bromované zpomalovače doprovázejí, a navíc vznikají při jejich spalování, by mohla kontrolu problematických aktivit zlepšit.

Africké státy prosazují přísnější limity pro obsah POPs v odpadech než jaké akceptuje Evropská unie. Proč Evropa, která ten odpad exportuje, brzdí přísnější regulaci? 

V Evropě mají velký vliv firmy, které chtějí udržet možnost plasty i s toxickými látkami recyklovat, přestože to představuje riziko pro lidské zdraví. Nastavení limitů navíc souvisí s možností vyvážet odpady s obsahem těchto látek do rozvojových zemí. Stručně řečeno: za méně přísnými limity stojí lobby průmyslových svazů. My ale nejsme proti recyklaci jako takové. Nejdřív je však potřeba rozložit složité toxické látky na jednodušší a méně škodlivé, a to vyžaduje nasazení technologií založených na chemickém nebo fyzikálně-chemickém rozkladu.

Projekt zahrnuje spolupráci s místními občanskými organizacemi a akademiky. Jaké konkrétní kapacity vám partneři v Nigérii, Ghaně a Kamerunu přinášejí – a co naopak nemohou zajistit? 

Bez místních organizací bychom nedokázali v řadě míst bezpečně odebrat vzorky. Často jdeme do míst, kde žijí ti nejchudší, připravení hájit své teritorium poměrně důrazně, někdy i násilně. Přicházíme z úplně jiného prostředí a bez znalosti kmenových jazyků, kterých je jen v Nigérii kolem pěti set. Místní nevládní organizace na druhé straně nemají přístup k sofistikovaným chemickým analytickým metodám, které dokážou odhalit i složité toxické látky. A to je náš hlavní vklad. Současně nejsou zvyklí odebírat vzorky podle přísných postupů nutných k tomu, aby nedošlo například ke zkřížené kontaminaci. Je to tak trochu kriminalistická práce.

Proč je důležité, aby tyto výzkumy dělala právě česká nevládní organizace? 

Svět už dávno nelze dělit na „my“ a „oni“. Vše se navzájem ovlivňuje. Jako organizace v České republice jsme se poměrně rychle dostali ke spolupráci se špičkovými laboratořemi. Současně považujeme za důležité splatit dluh, který máme vůči sesterským organizacím z globální sítě IPEN. Hlavně ale víme, že toxické látky nerespektují hranice – to, co z Evropy putuje v odpadech do Afriky, se vzduchem a vodou může zase vrátit k nám. Ochrana životního prostředí před toxickým znečištěním musí být globální, jinak nebude fungovat.

Vedle elektroodpadu zkoumáte i okolí malých spaloven nemocničního odpadu a hutí. Jak se liší kontaminační profil těchto zdrojů a proč je důležité je zkoumat společně? 

Všechny tři typy těchto provozů jsou významnými zdroji dioxinů a jim podobných látek. Není nutné je zkoumat společně, ale u všech tří chybí z řady afrických zemí konkrétní data.

Data z vašich předchozích výzkumů se opakovaně objevila v jednáních Stockholmské a Basilejské úmluvy. Jakým mechanismem se laboratorní výsledky z Prahy promítají do mezinárodní regulace? 

Publikujeme globální studie, často v recenzovaných vědeckých časopisech, ale i ve studiích sítě IPEN. Na jejich výsledcích při jednání expertních skupin Stockholmské a Basilejské úmluvy dokumentujeme konkrétní problémy a navrhujeme změny v mezinárodních dokumentech. Bez konkrétních důkazů by bylo mnohem těžší dosáhnout pokroku v mezinárodní regulaci toxických látek.

V současné politické situaci v Česku čelí nevládní organizace rostoucímu tlaku. Má to dopad na schopnost Arniky pokračovat v zahraničních projektech tohoto typu? 

Určitě ano, ale naštěstí nás to úplně nezastaví, protože Arnika spolupracuje s mezinárodní sítí IPEN. Negativní dopad to má hlavně na činnost organizací ve střední a východní Evropě, kam směřovala česká zahraniční pomoc. A je třeba říct, že omezováním občanské společnosti v těchto zemích, ke kterému onen tlak vede, nová česká politická reprezentace de facto podporuje autoritářské režimy. Důsledkem pak může být i zvýšená migrace z těchto zemí, což je trochu v rozporu s tím, co si od omezení zahraniční pomoci někteří politici slibují.