Proč začala Arnika pomáhat v Kazachstánu? Protože jsou tam desítky tisíc lidí ohroženy toxickým dědictvím z minulosti. Čeští odborníci ve spolupráci s místními nevládními organizacemi hledají kontaminovaná místa a chtějí navrhnout způsob, jak odstranit chemické nebezpečí. Při rozvojové pomoci se Arnika soustředí na oblast Karagandy. Ta je dlouhá desetiletí centrem těžby a těžkého průmyslu. V dobách Sovětského svazu, ale ani v posledních dvou desetiletích, se tady na životní prostředí nijak zvlášť nehledělo. Proto se dnes celý region potýká s množstvím vážných ekologických zátěží, které ohrožují zdraví místních obyvatel. Podobně jako třeba ostravský Arcelor Mittal.
Kazašská „Spolana“
Příkladem toho, jak se sanace dělat nemá, je malebná vesnice Čakolovo na břehu jedné z největších kazašských řek Nury. Právě do ní vypouštěla celých 25 let toxickou rtuť nedaleká továrny chlórové chemie ve městě Temirtau, která v mnoha ohledech připomíná českou Spolanu Neratovice.
Popis kauzy Spolany Neratovice je k dispozici zde >>
Přestože továrna změnila v roce 1997 výrobní program a dnes namísto chlóru produkuje kaučuk, toxický kov do řeky stále uniká ze starých zařízení v areálu závodu. Vodu z řeky Nury přitom používají desítky tisíc lidí zalévání polí, napájení hospodářských zvířat, ale také jako zdroj pitné vody. Nura je paradoxně také zdrojem pitné vody pro nové hlavní město - Astanu. Řeka se navíc vlévá do jezera Tengiz (mapa, Wikipedie), které je díky mimořádně cenné přírodě chráněno jako biosférická rezervace.
V roce 2003 uvolnila Světová banka 40 milionů dolarů na vyčištění koryta řeky a okolní půdy od rtuti. Později byla částka navýšena dokonce na 100 milionů. Práce proběhly po mnoha letech příprav a otálení až v roce 2010. Vyvezeno bylo asi 3 miliony tun kontaminované půdy a říčních sedimentů. Namísto bezpečné dekontaminace byly ale zamořené materiály pouze odvezeny na 4 kilometry vzdálenou skládku.
Lidé z nevládek obhlížení vodní plochu vzniklou po kontroverzní sanaci řeky Nury
Oproti původním plánům porušily sanační firmy snad všechna bezpečnostní pravidla. Například:
- zamořenou půdu vozila nezakrytá nákladní auta skrz vesnici - nebezpečná rtuť se tak mohla rozšířit i na místa, kde před tím nebyla;
- místní lidé potvrdili, že část koryta řeky nebyla dekontaminována vůbec, přestože podle dokumentů je všechno v pořádku. Zdá se tedy, že část peněz byla jednoduše rozkradena, aniž by se využila k potřebnému účelu;
- při stavbě provizorního kanálu navíc došlo ke zničení části zemědělské půdy, aniž by místní zemědělec dostal jakoukoliv náhradu.
Podrobnou studii o tomto problému publikovala nevládní organizace Bretton Woods Project, která se zabývá kontrolou investic Světové banky >>
Termitau: Ještě horší verze ostravského Mittalu
V Karagandě se pracovníci Arniky setkali s místními občanskými sdruženími a vzájemně si vyměnili zkušenosti se "svými Mittaly". Obyvatelé Ostravy, i díky podpoře nevládních organizací, přece jen dosáhli určitých úspěchů: podařilo se jim prosadit novelu legislativy, která v případě smogových situací umožňuje omezit výrobu, a přiměly továrnu k investicím do nových technologií. O něco podobného se nyní s novou energií budou pokoušet i lidé z Karagandy.
Zhruba před pěti lety získal Mittal v Karagandě několik půjček Evropské banky pro obnovu a rozvoj a Světové banky na zvýšení bezpečnosti ve svých uhelných dolech, ale také na omezení znečišťování ovzduší. Místní lidé ale žádné zlepšení nepocítili a využití peněz vyvolává dodnes pochybnosti.
Město Temirtau (jehož název znamená ,,ocelovou horu") je známé především kvůli ocelárnám, které začaly vznikat v 50. letech minulého století. Svého času zásobovaly svou produkcí celý Sovětský svaz. Město s téměř dvěma sty tisíci obyvatel vzniklo jen kvůli tomu, aby měli kde bydlet dělníci a inženýři se svými rodinami. V roce 1995 se ocelárny nejprve přeměnily v podnik ISPAT International, později přejmenovaný na Ispat-KarMet, který se zanedlouho stal současným podnikem Mittal Steel patřící nyní pod nadnárodní konsorcium Arcelor Mittal.
Přestože ocelárny dávají práci desítkám tisíc lidí, přinášejí také enormní znečištění ovzduší. S investicemi do ekologických technologií si tady totiž nikdo hlavu příliš neláme. Kolosální továrna ční nad městem podobně, jako ocelová "Hradčana" téhož podniku Mittal Steel nad Ostravou.
